Hokejové vzrušení

Helena si z pod domácích šatů stáhla kalhotky a přesunula se z kuchyně do obýváku. Lehla si na gauč roztáhla nohy a zatím co pravou mírně pokrčila, levou si položila na opěradlo. Šaty se jí vyhrnuli. Ona si nasliněnými prsty porovnala stydké pysky a rozevřela vstup do pochvy. Pak beze slova čekala až si Rosťa, její manžel svlékne rifle. Naposledy koukla na mobil, jestli není něco nového a když si Rosťa popotáhl slipy do půli stehen a mírně si rukou pomohl k tvrdšímu penisu trochu nervózně podotkla.
"Tak já mam času dost ale tobě začíná hokej za necelou hodinku."
Rosťa si beze slova klekl mezi její roztažené nohy. Rukou si nastavil penis na vchod do její vagíny a vší silou zatlačil. Na tři přírazy se dostal svým dlouhým mužstvím až na dno a když ucítil děložní čípek přestal tlačit a jen se v mírně pohupoval v těle Heleny.
"Ty do mě deš jak havíř do dolu. Taky bys mohl něžněji."
Zabručela Helena a Rosťa jen do rytmických přírazů připomněl.
"Ty jsi říkala ať spěchám."
"Neříkala jsem ať spěcháš a vůbec né takhle. Jenom jsem připomněla, že ti hokej začíná za hodin."
Rosťa si zrovna zvykl na teplo jejího těla a v pochvě mu bylo čím dál příjemněji ale z trucu se přemohl vytáhl ho a trochu teatrálně pronesl.
"Tak já můžu jít hned jestli myslíš."
"Na to zapomeň. Nepůjdeš dokut se nevystříkáš."
Suše konstatovala Helena a po vteřině ticha dodala.
"No tak, dyť už to začalo být pěkný. Dneska to chci taky."
Rosťa si znovu lehl na Helenu a začal přirážet. Vzhledem k její poslední větě a taky pro to že začala spontánně vzdychat, alespoň Rosťovi to tak přišlo i když tedy po dvaceti letech manželství už věděl, že si nemůže být ničím jist, stejně začal s trochou něžností. Hladil jí po těle vyhrnoval domácí šaty a pak začal líbat Heleniny bradavky tak až v jeho ústech ztvrdli jak kuličky v píšťalce rozhodčího. Ani nevěděl, jak ho ten příměr napadl, ale rozesmál ho a uvolnil.
Do Helenina těla začal svůj penis vrážet s chutí, radostí a čím dál větším vzrušením. Mnul, mačkal její prsa, líbal jí na krku a když slyšel, jak se zrychluje její dech, jak vzdychá stále hlasitěji a cítil, jak se její pochva svírá až tak, že ho Helena tlačí ven ze svého těla, velice silně se vzepřel. Helena skoro vykřikla vzrušením a on přestal krotit svou touhu. Uvolnil se a se slastným pocitem rozkoše vystříkal své sperma do manželky.

Na stadion doběhl udýchaný a na poslední chvíli. Vmáčkl se do kotle a jelikož se hráči už chytali k zahajovací buly a stadion duněl ještě svěžími hlasy fanoušků s většinou kámošů se pozdravil jen očima a u dvou tří nejbližších o sebe plácli jejich dlaně.
Rosťovi bylo už skoro padesát ale tady si připadal vždycky jako v devatenácti. A hned jako pozdrav z něj létali pokřiky typu:
„Neser píčo, jedeme.“
Když v tom se k němu tribunou na stání vmáčkla Kateřina.
"Nazdar Kachno."
Pozdravil jí s radostí v očích a ta mu oplatila s úsměvem.
"Nazdar Bejku."
Podala mu kelímek s pivem a sama přitom upila ze svého v druhé ruce. Rosťa po kelímku chňapl s ještě radostnějším výrazem jak u pozdravu a s nadšením poděkoval.
"Kachno ty jsi zlato. Už jsem ti někdy řekl, že tě miluju?"
"Jasně."
Usmála se Kateřina.
"Vždycky když ti koupím pivo."
"Jsi poklad."
Rozněžnil se Rosťa a Kachna s očima upnutýma na ledovou plochu tak trochu ironicky konstatovala.
"Napadlo mě, že nestihneš pivo před zápasem, když si tu nebyl ještě při rozbruslení. Zase si povinně odevzdával munici?"
"No jo, až budeš ve vztahu manželském tak dlouho jako já budeš ráda i za povinnost."
Trochu smutně prohodil Rosťa a v zápětí s polovinou stadionu vybuchl s výkřikem.:
"Góóól."
Byl to masakr zápas jak z tajných snů dětí Nagana. Hra se přelévala po ledové ploše jako bouře sem a tam. Dunění mantinelů, řev ochozů a góly kterými se nešetřilo na obou stranách.
Najednou si Rosťa uvědomil, že Kachna jindy tak živá a poskakující dnes jen křičí tleská a sem tam píská na prsty.
"Co je? Jsi dnes nějaká umírněná. To jsi tu z rodičema?"
Poptal svůj objev Rosťa.
"Ále, taky jsem vypadla z domu narychlo a úplně jsem si zapomněla vzít podprdu."
Rosťa se rozesmál. Kachně bylo sice necelých dvacet ale prsa měla o objemu, za který by se nemusela stydět zasloužilá matka. Bylo jí hrozně nepříjemné s tím, co měla na hrudi poskakovat. Přidržovat si je přitom bylo ještě trapnější.
Rosťa to pochopil. Sundal z krku širokou pletenou šálu. Byla tak dlouhá, že se povedlo jí uvázat křížem i vodorovně a pod bundou Kachny vytvořit improvizovanou podprsenku. Pak už byla Kachna zas ve svém živlu a o dalším gólu poděkovala Rosťovi nečekaným obětím a pusou. Načeš Rosťa vyhrkl.
"Díky, že jsi si zapomněla i rtěnku."
„Ještě si stěžuj Bejku."
Odsekla zas vášnivě poskakující Kachna a Rosťu plácla po zadku.

Závěrečná siréna ukončila zápas, ale vítězné děkování fanoušků nebralo konce. Kateřina zakřičela do kotle.
"Držte mi místo U hokejky. Já jdu chytit čuryky muriky ještě tady."
A vytratila se s noblesou hokejové fanynky. Čeho si ale nikdo nevšiml bylo, že zmizel i Rosťa, a tak když diváci už odcházeli a na ledě ještě doznívali rány hokejek jako poděkování tribunám, měla už Kachna stažené kalhoty i s kalhotkami někde u kolem. Opřená vzadu za sloupem, co nahoře nad nejvyšším ochozem drží střechu stadionu vzdychala a Rosťa jí ve stoje prcal v tom nejlepším významu toho slova. Držel jí pevně za boky. Kochající se tím pohledem, na kulatý pevný, prostě nádherný mladý zadeček stupňoval svou rychlost přírazů. Oba dva si užívali tu euforii vítezství a nepopsatelného vzrušení, když dole na ledě rány a křik počítali střelené góly.
I tam nahoře vše dunělo tak, že sotva zaslechli Kachninu kundu mlaskat. A Kachna se kroutila slastí. Rosťa si jí musel čím dál pevněji přidržovat, aby mu nesklouzla z péra vytaženého z rozepnutých riflí. Když cítil, že dole na ledové ploše se odpočítává už naposledy, plácal při těch ranách Kachnu dlaní po zadku. Ta zaklonila hlavu a s přidušeným výkřikem v orgasmické křeči stiskla kundou Rosťovi péro a na jeho klín, a hlavně koule vycáklo tolik sekretu, že mu z nich kapal na betonovou podlahu.
Kachna se chvilku vydýchala. Pak se narovnala svojí fandící šálou se osušila mezi nohama a natáhla si kalhoty.
"Stejně se divím té tvé ženě. Jak může věřit tomu, že vystříkanej jí už nezahneš?"
Pronesla ještě trochu rozhozeným hlasem a klekla si k pořád tvrdému Rosťovi.
"Protože nebyla nikdy na hokeji."
Šeptl spíš jen pro sebe Rosťa a pak dodal.
"A taky neví, jak moc dobře mrdáš a kouříš. Jo,jo."
Zaryl Rosťa Kachně prsty do vlasů. A dnes už po druhé vystříkl. Tentokrát Kachně do pusy. Ta labužnicky polkla. Vstala a než Rosťu políbila konstatovala.
"Máš dobrý sperma i když je druhá dávka řidší."
Načež si provokativně mlaskla. Rosťa si ochabující penis zatlačoval zpátky pod slupku riflí. Pevnými až neurvalými stisky si pak ještě osahal prsa Kateřiny, když z nich odvazoval svou šálu. Kachna držela. Dopřála mu ten požitek. Věděla, že tohle fakt doma nemá. Když byla zas šála zpátky kolem Rosťova krku, ještě jednou Bejka políbila, a přitom ho malinko kousla do rtu.
"Jsem ráda, že jsi se nikomu nepochlubil, co tu semnou děláš. Nebo, nedej bože se nezamiloval."
Rosťa si porovnal šálu. Než vyrazili do hospody, plácl ještě na tajňačku Kateřinu po zadku a rezolutně prohlásil.
"Kachno. Přece nejsem debil, abych kurvil tradici vítězný mrdačky."