Jsem špatná? Nebo jen… živá?

Ahojky Musím ti to okamžitě vyprávět, protože to pořád cítím všude – včera byl ten sraz spolužáků ze základky a já jsem věděla, že tam bude on. Petr. Ten Petr, se kterým jsem už párkrát… no víš. Manžel samozřejmě netuší, myslí si, že jsem jen na nevinném setkání s holkama a klukama z deváté třídy, popovídáme si o starých časech, vypijeme víno a domů.
Přišla jsem v těch černých šatech, co mi tak hezky obepínají boky – ty víš, ty s výstřihem, co trochu naznačuje. On tam stál u baru, o kousek vyšší než dřív, ramena širší, oči pořád stejně šibalské. Hned jak mě zahlédl, usmál se tím svým způsobem, co mi vždycky roztáhne nohy ještě dřív, než se dotkne. „Kristýnko, ty ses vůbec nezměnila,“ řekl a objal mě – dlouho, pevně, ruka mu sjela níž na záda, skoro na zadek. Cítila jsem, jak se mi zrychluje dech.
Celý večer jsme se na sebe dívali přes stůl, smáli jsme se starým historkám, ale pod stolem mi jeho koleno tlačilo mezi stehna. Víno teklo, lidi kolem řečnili, a já jsem už byla úplně mokrá jen z toho, jak se na mě koukal. Když se ostatní začali loučit, on se naklonil a zašeptal: „Pojď, víš, že to chceš stejně jako já.“ A já přikývla. Žádné otázky, žádné výčitky. Jen jsme vyklouzli ven a zamířili na ten malý hotel kousek od sálu – ten, kde jsme už byli.
Dveře pokoje se zavřely a už to jelo. Sundal mi šaty pomalu, líbal krk, ramena, až ke košíčkům podprsenky. „Ty jsi pořád tak krásně nadržená,“ zamumlal a já mu rozepnula košili, prsty mu projela po hrudi dolů k opasku. Klekla jsem si, stáhla mu kalhoty i trenky a vzala si ho do pusy – celého, hned hluboko, až do krku. On zasténal, chytil mě za vlasy a přirážel, pomalu, ale pevně. „Ještě, Kristýnko, ještě…“ Sliny mi tekly po bradě, slzy do očí, ale bylo to tak dobré, Ivě, tak známé a přitom pořád tak zakázané.
Pak mě zvedl, položil na postel, roztah mi nohy a jazykem mi projížděl mezi pysky – pomalu, kroužil kolem klitorisu, sát ho, dokud jsem se nezačala třást a prosit ho, ať už do mě vleze. Nasadil kondom (jsme opatrní, víš), a vjel do mě jedním dlouhým přírazem – ach, jak mě naplnil, jak mě roztáhl… Nejdřív mě šukal zvolna, pak mě otočil na všechny čtyři a vzal si mě zezadu – tvrdě, hluboko, jeho koule mi pleskaly o poštěváček při každém přírazu, takové to mokré, pravidelné plesk-plask, co mě úplně rozpalovalo. Rukama mi sahal dopředu, mačkal mi prsa, pevně, až jsem zasténala, a pak mě chytl za bradavky – tahal za ně, točil jimi, štípal, dokud nebyly tvrdé a bolavě citlivé. Cítila jsem se tak plná, tak používaná, ach Ivě, bylo to tak intenzivní, že jsem se třásla a prosila o víc.
Pak mě otočil na bok, zvedl mi nohu a bušil dál, až jsem křičela do polštáře. Když už byl na kraji, vytáhl to, stáhl kondom a stříkal mi na břicho a na prsa – teplé, husté proudy, co mi stékaly po kůži. Ležela jsem tam, zadýchaná, usmívala se a prsty si to roztírala po těle. Pak jsme se osprchovali spolu, mydlili se, znovu se líbali – a ano, ještě jedno rychlé kolo pod proudem vody, tentokrát bez ničeho, jen rychle, divoce, stříkal mi dovnitř a já cítila, jak to ze mě teče po stehnech.
Domů jsem přišla pozdě, manžel spal, já se převlékla a lehla si vedle něj – s jeho vůní ještě na kůži, s jeho chutí v puse. Žádné výčitky, Ivě. Jen taková sladká, horká spokojenost. Petr mi už napsal, že příště zase. A já vím, že půjdu.
Co myslíš ty? Jsem špatná? Nebo jen… živá?