Osudový taxikář?

Ráda bych se tady podělila o svůj nejnovější zážitek.

Krátce po Novém roce jsem se takhle v pátek večer vydala ke kamarádce. Bydlí ve městě asi 20 kilometrů ode mě. Po práci jsem se zastavila domů, převlékla se, vzala si vše potřebné a jela autobusem za ní. Jela jsem busem, protože si rozhodně dáme víno. Zpátky si vezmu taxíka. Číslo na něj už jsem si uložila.

Všechno klaplo podle plánu. Přijela jsem autobusem, zašla do obchodu, nakoupila víno a drobnosti, abych nepřišla s prázdnou a za chvilku už jsem zvonila na kámošku. Večer utíkal skvěle. Delší dobu jsme se neviděly, takže jsme měly co dohánět. Když jsme dorazily druhou láhev, koukla jsem na hodinky a zjistila, že je nejvyšší čas. "Mám ti objednat Uber?" zeptala se kamarádka. "Není potřeba, už jsem si něco našla". Vytočila jsem číslo na telefonu a když se na druhé straně ozval hlas, oznámila jsem svou adresu a adresu kam chci jet. Po chvilce mi hlas na druhé straně oznámil, že mě nabere za 15 minut. Pomalu jsme se rozloučily a já se vydala čekat před dům. Byla už skoro půlnoc a venku neskutečně mrzlo. Stála jsem tak asi 2 minuty a celá rozechvělá jsem litovala, že jsem nezůstala čekat za dveřmi. Naštěstí mi pomohlo, že jsem byla slušně opilá z toho vína. Za okamžik už se objevily světla auta, které zastavilo přede mnou. Otevřela jsem zadní dveře a pozdravila. Řidič se zeptal, jestli jsem ta, co jede na danou cílovou adresu. Když jsem souhlasila, nastoupila jsem a auto se dalo do pohybu.

"Jedete někam, nebo se vracíte?" zeptal se řidič. V autě bylo takové teploučko, že mě to až praštilo do hlavy a v kombinaci s alkoholem mi chvilku trvalo, než jsem zareagovala. "Vracím se od kamarádky" vyhrkla jsem ze sebe. Ve zpětném zrcátku bylo vidět, že se ušklíbnul. Asi poznal, že nejstřízlivější v tu chvíli nejsem. "Tak snad to stálo za to" dodal s pousmáním. Bylo mi najednou tak horko, že jsem si musela svléknout kabát. Z toho co jsem zezadu mohla vidět, mu bylo asi něco mezi 30-35 let. Krátce střižené, stylově upravené vlasy a lehké strniště. V záblezcích míjených pouličních lamp se leskl jeho pohled, který mě neustále kontroloval ve zpětném zrcátku. Sem tam prohodil nějakou hlášku. Už ani nevím, jestli jsem se smála upřímně, nebo mi to v tom stavu přišlo opravdu tak vtipné. Představil se jako Roman. Po pár minutách už jsme opustili město a ujížděli noční prázdnotou. "Sakra" procedila jsem mezi zuby a začala hrabat v kabelce. "Stalo se něco?" zeptal se. "Já jsem kráva, nechala jsem peněženku u ní na stole, když mi rozměňovala hotovost. Můžu zaplatit přes mobil?". "Ne, já tady terminál nemám, jen hotovost". Zatímco já přemýšlela nad možnostmi, Roman si něco mumlal o tom, že dneska tyhle triky zkouší snad každý druhý. "Mám hotovost doma, až tam přijedeme, vyběhnu si pro ni" navrhnula jsem. "Tohle už taky znám, zmizíš v paneláku a už tě nikdy neuvidím". Auto začalo zpomalovat, jakoby neměl v úmyslu pokračovat dál, dokud se to nevyřeší. "Vrátil by ses se mnou k té kamarádce pro tu peněženku?" zeptala jsem se, když už si teda tykáme. "Ne, to je ten samý scénář a ještě by to bylo dražší". Auto dojelo k odbočce na polní cestu vedoucí do lesa. Roman na ni odbočil a zastavil. "No nic, vystup si, to už zvládneš". Ta myšlenka mě vyděsila. "Prosím né, vždyť tam v téhle zimě umrznu" začala jsem doslova škemrat. Viděla jsem ve zpětném zrcátku, jak se na mě kouká a šrotuje mu to v hlavě, takže jsem věřila, že ještě nějakou šanci mám. "Prosííím" procedila jsem a pokusila se o smutné oči. "Nějak se dohodneme" dodala jsem. Roman se ještě chvilku díval do zrcátka a bylo vidět, že v hlavě dospěl k rozhodnutí. Zařadil a auto se rozjelo. Ale ne zpět na hlavní cestu. Hlouběji do lesa...

Vjel mezi stromy, zastavil motor, vystoupil, obešel auto a sedl si ke mě dozadu. Mezi sedadly řidiče a spolujezdce svítilo jen lehce stropní světlo, jinak byla všude nekonečná tma. "V tuhle chvíli máš jen jednu možnost" vydechl. Vzal mou ruku a položil si ji do klína. "Souhlasíš?". Nasucho jsem polkla a po chvilce kdy ve mě doslova explodovala kombinace zmatených emocí a myšlenek jsem přikývnula. "Dobře" řekl skoro šeptem a rukou mě velice jemně, ale dominantně sevřel kolem krku. "Teď budeš moje děvka". Přitáhl si mě a začal mě líbat. Volnou rukou mi začal mačkat přes svetřík prsa. Prožívala jsem kolotoč vášně. Na jednu stranu jsem cítila, jak je tohle hrozně špatně. Na stranu druhou jsem měla hroznou radost, že nezůstanu trčet uprostřed noci v mrazu mezi poli. Navíc si aspoň užiju, protože už jsem to dost dlouho neměla. Mozek nakonec vyhodnotil, že to co se děje, je v pořádku. Začala jsem mu cpát jazyk do pusy a rukou v jeho rozkroku mnout jeho péro, které tam okamžitě ztvrdlo. Roman byl evidentně spokojený, povolil sevření a během několika málo sekund mě svlékl jen do prádla. Vyprostil mé kozičky odklopením košíčků podprsenky a začal mi je olizovat. Během toho mi přes tanga hladil kundičku. Byla jsem tak moc vzrušená. Někde vzadu v hlavě se pořád snažil ozývat hlásek, který mě varoval, jak špatné tohle celé je, ale alkohol a mé libido ho zadupali do země. "Ukaž mi péro" vydechla jsem. Nenechal se pobízet, odsunul se, rozepnul přezku, nadzvedl se a jedním tahem stáhnul kalhoty i s trenkami ke kotníkům. Jeho chlouba se trčila majestátně vzhůru. "Wow" vydechla jsem s neskrývaným potěšením. Roman čekal na můj krok. Klekla jsem si na sedadlo, chytla ho jednou rukou a přiblížila hlavu až k němu, abych si ho pořádně v šeru auta prohlédla. "To je pořádný čurák" zašeptala jsem s důrazem na písmeno "č". Chlapi většinou milují, když je holka sprostá. Roman nebyl vyjímkou. Po mých slovech se mu péro v mé ruce citelně napružilo. Roman mi položil ruku na hlavu a se slovy "Řekl jsem, že budeš děvka", mi na hlavu zvrchu zatlačil tak, že se má pusa na jeho péro doslova nabodnula. Hned na to tlak povolil, abych mohla kouřit, a rukou mi sevřel mé vlasy do copu, kterým korigoval mou rychlost. Netrvalo dlouho a zastavil mě. "Chci tě mrdat" vyštěkl. Nebyla jsem proti.

Nahmatala jsem na zemi svou kabelku, chvilku v ní lovila a vyndala kondom. V momentě už jsem mu ho natahovala na jeho oslintaný klacek. Polohu ve které jsem do té doby byla, jsem otočila o 180 stupňů a vyšpulila jsem proti němu prdelku v tangách. Posunul mi šňůrku bokem a zabořil mi mezi půlky obličej. V té době už byly všechny obavy pryč a zůstalo čiré vzrušení. Chvilku mě takhle zezadu vylizoval, dokonce jazykem nevynechal ani análek, což mě příjemně překvapilo. Většinou si o to musím klukům říkat. Zanedlouho už ho do mě cpal. Na první šťouch do mě zajel až nadoraz. Vzhledem k tomu, jak už jsem byla kompletně mokrá, jsem s tím neměla jediný problém. Prostor byl dost malý, takže musel být zkroucený, aby se tak za mě vůbec takhle vešel. Já mezitím už v rytmu jeho přírazů narážela hlavou do bočního okýnka. Vzhledem k tomu, že se málem udělal už při kouření, netrvalo dlouho a sténal jak raněné zvíře. Jeho pohyby se zastavily. Čekala jsem co se bude z jeho strany dít dál. Chvilku se vydýchal, otočil mě, že jsem teď na sedáku ležela a nohama kopala do stropu. Držel mé stehna od sebe a začal mě zběsile lízat. Po tom všem, co se dělo, mi nechybělo moc. Za minutku už jsem cítila, že se orgazmus tímhle tempem řítí jako vlak do stanice, kde nehodlá zastavit. Upřímně jsem si přitom z plných plic zakřičela. Chvilku jsme tam pak jen tak seděli, usmívali se na sebe jak trdla, dokud se Roman nezeptal: "Dobrý?". "Super" opáčila jsem. Políbili jsme se a začali se oblékat. Roman se pak přesunul zpátky za volant a už jsme zase frčeli k mému domovu. Když mi zastavil před panelákem, nahnula jsem se k němu dopředu a zašeptala mu do ucha: "Myslím, že jste mi špatně vrátil, budeme se muset ještě vyrovnat". Po těch slovech jsem sáhla dopředu a přejela mu rukou po stehni ke koulím. "Rozhodně" odpověděl. Já za sebou zabouchla dveře a rozběhla se ke dveřím domu, abych v tom mrazu netrávila ani vteřinu navíc.

Tady bych to mohla ukončit, ale tím bych tomu vzala třešničku z dortu. Roman se totiž nejmenuje Roman a není taxikář. Je to zdejší amatér jako vy a já. Jeden z těch, se kterými se tady bavím snad od samého začátku a mám k němu za tu dobu velkou důvěru. Celá tahle akce byla dopředu domluvený roleplay, který jsme si už nějakou dobu slibovali. Naše první a zatím jediné setkání naživo. A rozhodně to stálo za to.