Soutěž-TRHLINA TOUHY

(Soutěžní cz)
Začalo to na letní grilovačce u kamarádů. Veronika a David byli spolu čtyři roky – vztah, který měl své vrcholy, ale teď už to bylo spíš pohodlné soužití. Veronika, osmadvacetiletá marketingová specialistka, cítila, jak ji rutina pomalu dusí. David, o pět let starší programátor, byl, byl spolehlivý, milý, ale sex se stal předvídatelný – pátek večer, světlo zhasnuté, rychle a bez překvapení. Veronika se v noci někdy dotýkala sama sebe a přemýšlela, jestli to je všechno.
Na té grilovačce byl i Michal – Davidův kamarád z vysoké, kterého Veronika znala jen zběžně. Vysoký, s tmavými vlasy a úsměvem, který se zdál vždycky trochu drzý. Pil pivo, smál se nahlas, a když se s ní bavil u ohně, jeho pohled se zdržel na jejích ramenou, na křivce krku, kde měla tenký řetízek. Vůně kouře z grilu se mísila s jeho kolínskou – svěží, s nádechem citrusů.
Večer se protáhl. Lidi postupně odcházeli, ale oni tři zůstali – David naléval víno, Michal vyprávěl historky z cest. Veronika cítila teplo v tvářích, nejen od alkoholu. Když se David naklonil a políbil ji na krk, chuť jeho rtů byla známá – slaná kůže, červené víno. Ale pak udělal něco nečekaného. Podíval se na Michala a řekl s lehkým úsměvem: „Víš, někdy si říkám, že bysme mohli zkusit něco… víc. Pro ni.“
Ticho. Veronika cítila, jak jí srdce buší v uších, hlasitěji než praskání ohně v dálce. Michal se na ni podíval, pak na Davida. „Jsi si jistý? To není jen takové řování.“
David přikývl, ale prsty na jejím stehnu se zachvěly. „Chci, aby to bylo vzrušující. Už dlouho nebylo.“
Veronika neřekla nic hned. Jen vstala, vzala je za ruce – teplé, jedna známá, druhá nová – a vedla je dovnitř domu, kde už byli sami. Ruce se jí třásly. V obýváku vonělo dřevem z krbu a zbytky grilovaného masa. Gauč zaskřípěl, když se posadili.
Začalo to pomalu, trapně. Veronika stála mezi nimi, cítila jejich dechy – Davidův rychlý, Michalův klidnější. David ji políbil první – hluboko, známě. Pak se odtáhl a přistrčil Michala blíž. Michalův polibek byl jiný – opatrný, ale hladový. Rty měkké, chuť piva a kouře. Jeho ruka na jejím pasu – pevná přes tenké šaty.
Veronika zasténala. Nechtěně. David jí sjel rukou po zádech, rozepnul zip. Cítila chlad vzduchu na kůži, pak teplo Michalova dechu na prsou. Sklonil se, vzal bradavku do úst – jazyk kroužil, mokro, teplo, lehké kousnutí. Bolest se mísila s rozkoší.
David sledoval, dychal rychleji. „Je krásná, viď?“ zašeptal, hlas chraplavý.
Michal přikývl, ale v očích měl stín. „Jo. Ale… tohle změní všechno.“
Lehli si na gauč. Pot na kůži – slaný. Vůně dvou mužů: Davidův známý pot, Michalova kolínská. Ruce všude. Davidovy prsty mezi stehny – kluzké, mokré. Kroužil pomalu. Michal líbal krk, prsa. Zvuky – těžké dechy, šelest oblečení, její sténání.
„Počkej,“ zašeptala Veronika najednou. „Co když to zničí nás dva?“
David se zastavil. „Chceš přestat?“ Hlas nejistý.
Michal se odtáhl. „Řekni. Já nechci nic komplikovat.“
Pauza. Veronika cítila slzy – strach a touha. „Ne. Jen… pomalu.“
Pokračovali. Michal vstoupil první. Pomalu. Plný. Tlak. Teplo. Veronika vykřikla. David ji líbal, ruka na klitorisu – rychleji. Pak výměna. David zezadu – známý rytmus. Michal před ní – vzala ho do úst, chuť slaná, pulzující. Vlhké zvuky, rychlé přírazy, pot stékající.
Orgasmus přišel tvrdě – třasla se mezi nimi, křičela. Oni přišli po ní – teplo uvnitř, na kůži.
Ticho. Vůně sexu těžká. Veronika ležela mezi nimi, lepkavá, bolavá. David ji objal pevněji. Michal díval na strop.
„To bylo…“ začal David, ale nedokončil.
„Jo,“ řekl Michal. „Ale co teď?“
Ráno bylo hořké. Káva chutnala spáleně. Michal se díval jinam. David se snažil usmívat, ale ruce se třásly.
„Musíme si promluvit,“ řekla Veronika.
David přikývl. „Lituju, jestli…“
Michal vstal. „Bylo to skvělé. Ale já bych měl jít.“
Nešel hned. Večer se to opakovalo – pomaleji, s více slovy, s více bolesti. Touha byla silnější, ale přinesla trhlinu – žárlivost, nejistota, otázky.
Protože někdy to, co rozpaluje, dokáže spálit.
Konec.