Od slov k činům

Sedím v taxíku, ještě deset minut do nádraží a už mám nohy mokré. Sukně mi přilepila stehna k sobě, punčochy se mi zařezávají do kůže pokaždé, když se posunu. Saténová páska je v kabelce – černá, hustá, taková, co propouští jen trochu světla na okrajích. Zavázala jsem si ji doma před zrcadlem, dvakrát pevně, uzel na zátylku. Když jsem zhasla světlo a vyšla ven, bylo to jako skočit do vody bez dna.
Vystoupím u bočního vchodu. Chladný vzduch mi vlétne pod sukni, bradavky se okamžitě zježí pod tenkým topem. Jdu rychle, podpatky cvakají po mramoru, ale nikdo se neohlíží – je sobota po desáté, lidi spěchají na spoje nebo se loudají opilí. Nikdo se nezastavuje, aby se podíval na ženskou v kozačkách a s páskou přes oči. Ještě ne.
Dveře na pánské záchody. Zatlačím. Zápach moči, levného saponátu a něčeho kovového. Světlo bliká, jedna zářivka hučí. Jdu rovnou ke krajnímu pisoáru – tam, kde jsi mi říkal, že jsi vylepil ty dvě fotky minule. Stojím zády k záchodkům, čelem ke vchodu. Opřu se dlaněmi o studenou zeď nad pisoárem, prohnu se v bedrech, zvednu zadek. Sukně se mi vyhrne skoro až na pas. Cítím průvan na odhalené kundičce. Nic pod tím nemám. Jen punčochy a tu lepkavou horkost mezi nohama.
Čekám. Srdce mi buší v uších hlasitěji než vlaky venku.
Dveře vrznou. Těžké kroky. Zastaví se. Slyším, jak si mě prohlíží – cítím to na kůži, jako by mi očima sjížděl po lýtkách, po stehnech, po zadečku, co mám teď vystrčený. Pak zvuk zipu. Dlouhé čůrání, pomalé, vědomé. Chce, abych to slyšela. Pak voda v kohoutku. Kroky blíž.
Nic neříká. Prsty mi chytnou bradu, zvednou hlavu. Palec mi přejede po rtech, roztáhne je. Dva prsty mi vrazí do pusy. Saju je hned – hladově, jazykem po bříškách, jako by to byl on. Cítím chuť mýdla a cigaret. Ruka mi sjede dolů. Prudce mi zvedne sukni. Druhá ruka mě chytne mezi nohy – prsty mi vklouznou dovnitř bez varování, dva najednou. Jsem tak mokrá, že to klouže. Zavrčí něco jako fakt kurva. Otočí mě čelem ke zdi, nohy mi rozkopne doširoka.
Pak to přijde. Tvrdý, horký, najednou uvnitř. Jeden dlouhý tah až na konec. Vykřiknu, ale hned se kousnu do rtu. Chytne mě za vlasy, druhou rukou za bok a začne mě drtit o zeď. Rychle, hrubě, bez rytmu, jen síla. Každý náraz mi vyrazí dech, bradavky se mi třou o studenou zeď přes tenký top, bolí to a zároveň je to přesně to, co chci.
Když cítím, že už je blízko, vytáhne se. Otočí mě na kolena – podlaha je studená a špinavá, cítím to i přes punčochy. Chytne mě za vlasy, strčí mi ho do pusy. Beru ho hluboko, slzy mi tečou pod pásku, dávím se, ale nepřestávám. Chce to rychle. Zavrčí, chytne mi hlavu oběma rukama a vystříká – horké, husté, na obličej, na krk, na prsa. Stéká mi to po bradavkách, po bradě, kapky mi padají na stehna.
Pak zip. Kroky. Dveře. Ticho.
Klečím pořád na zemi. Sperma mi stéká po tváři, cítím jeho vůni smíchanou s tím nádražním smradem. Mezi nohama mi pořád pulzuje, kundička se stahuje naprázdno. Páska je mokrá od slz. Slyším vlastní dech – rychlý, přerývaný.
A pak… znovu vrznou dveře. Někdo vejde. Znovu kroky.
A já vím, že tohle je teprve začátek. Protože je teprve půl jedenáctý. A já nikam neodcházím.