Bára a Lenka, mokrá cesta

Bára se po chvíli zeptala Lucky. Co je to za panáky? Já žádný neobjednávala. To přinesl číšník s těma vínama, když si byla pryč. Odpověděla Lenka. Jako by to číšník zaslechl a v příštím okamžiku stál u stolu a zubil se na obě slečny. Dámy, oslovil je. Mohu si s vámi připít? Lenka se na Báru podívala se šibalským pohledem, jako by chtěla naznačit, že by číšník mohl být pro její kamarádku ten pravý. Alespoň tedy pro dnešní večer. Ale jistě, proč ne? Odpověděla Lenka. A dámy, pokud by to nevadilo, mohu nabídnout tykání? Já jsem Aleš. Já jsem Lenka a tohle je Bára. Představila sebe a kamarádku Lenka. Pozvedli panáky a přiťukli si. Bylo to dobré, sladké pití. Aleš chtěl ještě něco říci, ale zrovna ho zavolal kolega. Tak vzal prázdné sklo a zmizel do restaurace. Milej kluk ne? Zeptala se Lenka a zamrkala. Jo. Odvětila Bára. A hezkej co? Naléhala Lenka. Jo, je… Co jako naznačuješ? Zeptala se trochu podrážděným tónem Barča. Nic, opáčila Lenka. Jen že bys mohla zkusit štěstí ne? Bára na to nijak nereagovala. Dopila další skleničku. I Lenka svou dopila. Objednaly tedy další ale, aby nebily opilé, objednaly si k tomu i karafu s vodou. Číšník Aleš, vždy rád přinesl objednávku a přitom se na obě slečny hezky usmál. Bylo ale vidět, že víc se mu líbí Bára. Večer pokračoval ve veselém duchu. Holky si povídaly, občas se u nich na nějaký ten čas zastavil Aleš. Zjistily, že je svobodný, že bydlí kousek od restaurace a že rád navštěvuje hrady a zámky a rád chodí do přírody. Taky jezdí na kole. Když se u nich zastavil už potřetí, tak si ho holky prohlídky víc. Byl vysoký, štíhlý, sportovní postavy. Jeho krátce střižené vlasy doplňovalo elegantně upravené strniště. Když pak odcházel obsloužit vedlejší stůl, holky zhodnotily i jeho zadek. Dle Lenky byl k nakousnutí.
Čas plynul, a když padlo půl jedenácté, Bára řekla. Bože, to už je tolik, vždyť mi ujede poslední autobus. Lenka se podívala na hodinky a opravdu. Věděla, že poslední autobus do vedlejšího města, jede kamarádce v 22:35 hodin. No, tak to asi nestihneš holka. Usmála se šibalsky Lenka. Asi tě bude muset někdo ubytovat. Usmála se a žďuchla do Báry. Si blbá. Odpověděla jí Barča. Si myslíš, že bych k někomu šla, když ho ani neznám? Lenka zvážněla. Vážně svou kamarádku chtěla poslat k nějakýmu číšníkovi domů, když ho vůbec neznají? Co když je to nějaký úchyl. Promiň, špitla. Tak můžeš spát u mne. Nabídla. No stejně už mi nic jinýho nezbude. Odvětila Bára. Ale už bych celkem šla. Dodala. Já asi taky. Jak se říká, v tom nejlepším se má skončit. Obě se skoro sborově zvedly a došly k baru. Za barem stál Aleš a jeho starší kolega. Co? Vy už od nás odcházíte? Zeptal se v laškovným podtónem Aleš. Jo. Už se nám chce celkem spát. Viď Báro. Zeptala se Lenka. Ano. Jsme unavené. Přitakala Bára. No to je škoda. Ale doufám, že se tu zase brzy ukážete… Aleš nasadil skoro vydíravý tón. Uvidíme. Řekla Lenka a vyndávala v kabelky peněženku, že zaplatí dnešní útratu za sebe i Báru. Neblázni, všimla si Bára, a také šmátrala v kabelce. Dáme to hezky napůl. Aleš to rozpočítal. Nejprve zkasíroval Lenku a když zaplatila i Bára, v rychlosti něco načmáral na paragon a podal ho Báře. Tady je moje číslo. Vím, že bych si měl já říct o tvoje, ale přišlo mi to takhle lepší. Usmál se nervózně. Barča skoukla cifru naškrábanou na lístečku a všimla si i neumělecky ztvárněného srdíčka za číslem. Trochu se začervenala a řekla, děkuji. Třeba ti zavolám. A s tímto se otočila a obě vyšly ven a zmizely ve tmě.

Cesta k Lence domů nebyla dlouhá. Bydlela kousek. Ale musely jet městskou hromadnou dopravou dvě zastávky. Stály tedy na zastávce a čekaly na příjezd soupravy. Nejbližší měla jet zhruba za 10 minut. Stály, povídaly si a obě pociťovaly nutkání na malou. Ani jedna si už před odchodem z restaurace nedošla. Lenka se teď proklínala. Stejně tak Bára. Zdálo se, že Lenka je na tom hůř než Bára. Stála, kroutila se a křížila nohy. Bára vypadala celkem klidně. Lenka pociťovala stále větší tlak v močovém měchýři. Voda a víno se dralo ven. Popocházela a ruku už měla v klíně. Pak si vzpomněla, že vlastně nemá kalhotky, tak by si mohla někde dřepnout a prostě si ulevit. Tahle spásná myšlenka však přišla pozdě. Jen co se už chtěla omluvit kamarádce, a zalézt někam ke křovíčku, autobus osvítil zastávku. Obě nastoupily. Koupily si lístek u řidiče, což pro Lenku bylo poměrně stresující, protože její močák už nezvládal nápor tlaku a řešit drobné, není zrovna nejlepší aktivita, když se vám chce chcát. Nakonec to s velkým přemáháním dala, sedla si na polstrovanou sedačku a byla ráda, že sedí. Autobus byl v tuto hodinu skoro prázdný. Pouze nějaký mladý pár úplně vzadu, zkoumal vnitřky svých úst, jazyky. Ty kráso, já snad prasknu. Zasténala Lenka a vrazila do klína obě ruce. To dáš, povzbudila jí Bára. Ještě zastávku, a jsme u tebe. No jo, ale ještě cesta od zastávky domů. To nedám. Natahovala Lenka. Autobus byl skoro na zastávce, když v tom najel na nějaký hrbol nebo kámen. Se soupravou to houplo a Lenka věděla, že je zle. Obličej se jí zkřivil, ruce křečovitě svítaly její jeskyňku a ona mohla cítit, jak mezi jejími prsty vytryskl jeden docela silný proud. Ze všech svých zbylých sil udržela zbytek čůraní, ale věděla, že domů nedojde. Plán byl, nepochcat se v buse. Prostě musí vyjít z autobusu a pak to prostě pustí. Ty Báro, já se připochcala. Špitla Lenka. Bára se podívala na sedačku a bylo vidět, jak je polstrování mokré. Dáš to z busu? Zeptala se Bára. Jo. Snad jo. Ale na zastávce to okamžitě pouštím. Jinak by mi asi močák už prasknul. Báře se opět, dnes již podruhé zablesklo v očích. Sama pocítila vzrušení, a taky mírný proud, který jí unikl z pičky a vsákl se do kalhotek.
Autobus zastavil na zastávce a holky, co jim jejich močáky dovolily, vyběhly ven. Jen co se za nimi zavřely dveře a autobus se rozjel do své další zastávky, Lenka roztáhla nohy od sebe a spustila stavidla. Ani se nepodívala, zda na zastávce či jejím blízkém okolí někdo nestojí. Bylo jí to jedno. Její pička se roztáhla a proud se vyřinul s takovou mocností, že se za vteřinu,pod jejíma nohama, vytvořilo přímo jezero chcanek. Jelikož Lenka na sobě neměla kalhotky, silný proud skrápěl nejen její nohy, ale i sukýnku, kterou si zapomněla zvednout. Lenka si pouze užívala opojnou slast. Vše kolem ní zmizelo. Pouze ona, a její pocit úlevy. Barča mezitím sledovala svou kamarádku, jak v litrech pouští svou moč přímo pod sebe. V tu chvíli jí blesklo hlavou, že by si ráda šáhla na ten krásný, teplý, zurčivý proud své dobré kamarádky. Chvilinku váhala. Ale hned se osmělila a nasměrovala svou ručku do praštícího pramene. Nejprve zdáli, pak ale pomalinku svou ruku přibližovala k močící skulince, až se dotkla. Lenčina močící pička byla krásně teplá, mokrá a vibrovala do rytmu proudu čůrání. Ve chvíli, kdy Lenčin neutuchající vodopád zeslábl, narazila Barča na kamarádčin vlhký pochcaný knoflíček. V ten moment se lekla, že se Lenka odtáhne. Že jí to bude nepříjemné. Ale Lenka neucukla. Naopak, jakoby vyšla ruce své kamarádky vstříc. Barčin prst se s mírným švachtnutím probořil do Lenčiny mušličky. Okamžitě si ji přitáhla blíže k tělu a začala jí líbat. Ten okamžik byl dokonalý. Bára začala Lenku dráždit na jejím knoflíčku a prstama začala kmitat v nenasytné pičce. Možná by se Lenka i udělala, kdyby se odněkud neozval pes a blížící se kroky. Holky, povzbuzeny nastalou situací, skoro doběhly k Lenčinu domu. Byla to stará, panelová zástavba po rekonstrukci zateplení. Nyní měl dům krásnou, bílo zelenou fasádu. Vnitřní prostory domu už tak hezké nebyly. Zde se od 90 let neinvestovalo do ničeho. Oloupané, kdysi bílé stěny, ošklivé dlaždice na podlaze a starý, rozvrzaný výtah, který vypadal, že mele z posledního. Lenka bohužel bydlela až úplně nahoře, v 8 patře. Nezbývalo tedy než počkat na příjezd výtahu. Barča zmáčkla tlačítko na přivolání výtahu, a hned se zase věnovala Lence. Ta už netrpělivě hladila kamarádčina prsa. Jsem nevěděla, že tě chcaní taky rajcuje. Vydala ze sebe mezi hlubokými vzdechy Barča. Já to do dnes taky nevěděla. Opáčila Lenka. Výtah se s kňučením došoural do přízemí. Obě dívky nastoupily, aniž by se přestaly dotýkat. Ve výtahu na holky dýchl vnitřní odér, který dával tušit, že jej někdo před nimi použil jako toaletu. Výtah se po zmáčknutí tlačítka 8, dal do pohybu. S notným cukáním a skřípotem. V tom se ozval Barčin přeplněný močový měchýř. A jéje, jestli ten výtah bude takhle cukat, tak to k tobě domů nevydržím. Špitla napůl šibalsky Barča. Lenka se na ni podívala a nasadila lišácký výraz. No tak to pusť, konstatovala. Cože? Vyhrkla ze sebe překvapeně Bára. No co? Já už se dneska pochcala dvakrát. Myslím si, že by bylo fér, kdybych v tom nezůstala sama. Barča jen přikývla. Moc dobře věděla, že stejně nemá na výběr. Buď to pustí tady, nebo o patro výš. Její močák byl už tak přeplněný, že když sebou ve 4 patře výtah škubl o trochu víc, cítila mírné teplo v klíně. Dobře. Tak se dívej. Oznámila Barča a odtáhla od sebe nohy. Lenka upřela svůj zrak do klína své kamarádky (teď už by se dalo říct milenky?) a čekala. O mikrovteřinu později, již byla na světle modré džínovině, vidět tmavá, rychle rostoucí mokrá skvrna. Ta se šířila od rozkroku, rozlévala se po zadku a stékala po vnitřní straně stehen až do bot a na podlahu výtahu. Lenka se neudržela a vsunula ruku do Barčina klína. Cítila teplou, proudící moč, jak se prodírá kalhotkami a zevnitř džín naráží a stéká dolů. Náhle si Lenka klekla na zem, před svou stále močící přítelkyni a vtiskla polibek na nejmokřejší a nejvzrušivější místo ve výtahu. Ucítila krásnou vůni vlhké kundičky okořeněnou lehkou vůní čůrání. Líbala a olizovala látku džín, až jí samotné moč kapala po bradě a v kapkách dopadala na tričko, kde se vsakovala přes tričko na její prsa. Bradavky jí trčely jako dva majáky a div že neprořízly triko. Lenka byla jako smyslů zbavená. A jak tak klečela u nohou své Barči, lehce zatlačila a z její nadržené kundičky vytryskl jeden mohutný, teplý a vzrušující proud, který s mocným čvachtnutím dopadl na podlahu výtahu. Když výtah zastavil, opatrně vykoukly ven, zda náhodou někdo nestojí u dveří na chodbě. Když se ujistily, že je vzduch čistý, došly ke dveřím Lenčinýho bytu, odemkly a vpadly dovnitř.