Tajemství starého mlýna

Tajemství starého mlýna
Lucie nikdy nevěřila na duchové ani na osud. Byla to praktická žena – účetní v malé firmě, milující přesné číslice a čisté linie. Když jí ale babička odkázala starý mlýn na okraji vesnice, něco v ní se pohnulo. Nechtěla ho prodat hned. Chtěla ho vidět, dotknout se ho, pochopit, proč babička o něm nikdy nemluvila.
Mlýn stál u řeky, zarostlý břečťanem, s kolem, které se už desítky let netočilo. První víkend tam přijela sama. Otevřela těžké dubové dveře, které zaskřípaly jako starý film. Uvnitř vonělo dřevo, prach a něco sladkého – jako vanilka smíchaná s mokrou zemí.
Procházela místnostmi, otevírala okna, aby pustila dovnitř světlo. V nejvyšším patře, pod šikmou střechou, našla malý pokoj s jedním oknem do zahrady. Na posteli ležela stará deka s květinovým vzorem a vedle ní kniha bez obalu. Otevřela ji – deník. Babiččin rukopis, letopočty z padesátých let.
„Dnes přišel znovu. Neřekl jméno, jen se usmál. Dotkl se mé ruky a já věděla, že se to stane.“
Lucie se zasmála. Babička a tajná láska? To bylo nové. Četla dál, stránky se plnily popisy setkání – pohledy, doteky, polibky v senníku za mlýnem. Muž byl popisován jen jako „on“ – vysoký, s rukama, které věděly, co chtějí.
Druhý den přijel on.
Jmenoval se Marek. Představil se jako restaurátor, který mlýn kdysi opravoval pro babičku. „Slíbil jsem jí, že se sem vrátím, až bude čas,“ řekl a podal jí ruku. Byl o deset let starší než ona, s šedivějícími skráněmi a očima, které se zdály vidět skrz člověka.
Pomáhal jí – sundával pavučiny, opravoval závěsy, nosil dřevo na topení. Mluvili málo, ale pohledy říkaly víc. Když se jeho prsty dotkly jejích při podávání kladiva, ucítila to – stejný elektrický šok, jaký popisovala babička.
Večer seděli u krbu. Oheň praskal, venku šuměla řeka. Marek nalil víno.
„Četla jsi deník?“ zeptal se tiše.
Lucie přikývla. „Ano. A ptám se, jestli jsi to ty.“
Usmál se. „Byl jsem mladý. Ona byla starší. Ale to, co jsme měli… to nebylo o věku.“
Přisunul se blíž. Jeho koleno se dotklo jejího. Neuhnula. Políbil ji pomalu, jako by měl čas. Rty měkké, ale rozhodné. Ruce ji objaly kolem pasu, přitáhly ji na klín. Cítila jeho teplo skrz látku košile.
Svlékal ji pomalu – knoflík po knoflíku, jako by rozbaloval dárek, který čekal desítky let. Když zůstala jen v prádle, zvedl ji a nesl do toho malého pokoje pod střechou. Položil ji na postel, kde kdysi ležela babička.
Jeho ústa putovala po jejím krku, klíční kosti, dolů k prsům. Líbal je jemně, pak silněji, jazykem kreslil kruhy, až se prohnula v zádech.

Chceš pokračování? Napiš mi do zpráv a pošlu Ti odkaz. ❤️