Seznámení 😉

Jednoho dne, tuším že to bylo v lednu jsem se v práci trochu nudila a neměla tzv.do čeho píchnout. Pročítala jsem tedy tady inzeráty a u některých se vyloženě bavila. Miluju když někdo napíše " ozvy se"🤣 Jeden inzerát mě ale zaujal, i když byl myslím že srpna minulého roku, čehož jsem si nevšimla a na inzerát odpověděla.Po pár dnech mi neznámý muž napsal a tím začala naše krátká, ale pohodová písemná komunikace.Samozřejmě jsem si prohlédla jeho galerii a moc mě zaujalo jeho vysportované tělo s pěkným " nářadím". Slovo dalo slovo a jedno únorové pondělí jsme si domluvili schůzku v pizzerii v centru města.Byla jsem lehce nervózní a otázky typu: přijde vůbec? bude se mi líbit? ( a já jemu), budem si mít co říct - se mi honily hlavou.Skutečnost ovšem předčila mé očekávání. Přišel vysoký, štíhlý sympaťák se strništěm ve tváři a hnědýma veselýma očima.👌Obhednali jsme si pizzu a nenuceně konverzovali.Čas příjemně plynul a náhle už bylo docela dost hodin. Přemýšlela jsem tedy... Mám ho pozvat k sobě nebo nemám? Čeká na to nebo nečeká? Přece jen se známe asi dvě hodiny 🤦Nakonec jsem se odhodlala a pozvala ho na kafe. Tahle věta je šíleně otřepaná a všichni zúčastnění ví, že o pití kávy tak úplně asi nejde, že?😉 Ale.....SOUHLASIL...Super rozhodnutí! Dojeli jsme ke mě domů a první, co bylo, uvařila jsem nám čaj ( na kávu už bylo přece jen pozdě). Seděli jsme v obýváku na gauči a ten čaj se fakt nedal pít 🤣byl totiž moc horký....A tak....Ale o tom až příště 😈