Nad Mraky bez zábran

Mar 17, 2026 · 750 views LillyBella

Letadlo už bylo dávno ve vzduchu, světla ztlumená a kabina se ponořila do klidného šumu motorů. Ona se smála něčemu, co právě řekl, a zaklonila hlavu.

„Ty jsi nebezpečná,“ usmál se.

„A ty se bojíš?“ škádlila ho.

„Ani trochu.“

Jeho ruka jí okamžitě sklouzla na stehno. Tentokrát bez váhání. Bez opatrnosti. Jen tak — sebevědomě.

„Hej“ nadechla se, ale nedokončila větu.

Protože jeho prsty už byly výš.

Pod dekou, skrytí před světem, si hráli vlastní hru. Jeho doteky byly rychlé, pak pomalé a chvílemi byl i v ní… záměrně ji mátl. Jednou ji nechal čekat, podruhé ji překvapil.

Zakousla se do rtu, aby potlačila smích i vzdech zároveň.

„Tohle je šílený,“ zašeptala.

„A ty to miluješ,“ odpověděl klidně.

Měl pravdu.

Naklonila se k němu, jako by mu chtěla něco říct — ale místo toho ho kousla lehce do ucha.

„Tak pojď vymrdám tě…“

Zvedli se skoro současně. Rychle, nenápadně, ale s jiskrou v očích.

Na toaletě sotva zavřel dveře a už ji chytil kolem pasu. Smích se mísil s polibky. Bylo to neorganizované, živé, trochu chaotické… přesně tak, jak to chtěli.

„Tady vážně nebudeme potichu,“ zasmála se.

„Tak se snaž,“ odpověděl a znovu ji políbil.

Jeho ruce klouzaly po jejím těle bez zbytečného zdržování. Žádné pomalé mučení jen okamžitá touha. Zvedl ji, ona se ho chytila kolem krku, jejich těla se k sobě přitiskla.

Její rty sklouzly po jeho krku dolů od hrudníku… pas a pak ještě níž…

Honila jeho velký stopořený penis. Rychle a pomalu.. hrála si s ním.

Padla na kolena a v úzkém prostoru kabinky mu olizovala od koulí po žalud penis jako by to bylo lízátko. Strkala si ho hluboko až ji vyhrkly slzičky štěstí.

Zvedl jí bradu zpět k sobě a usmál se.
„Teď já.“

Jeho rty a jazyk se pohybovaly rychleji, hravěji, jako by ji chtěl rozesmát i přivést na hranici zároveň. Její ruce neměly kam utéct jen se ho držely.

„Počkej…“ vydechla ale vůbec to nemyslela vážně.

Znovu ji otočil, tentokrát bez velkých slov. Přitiskl ji ke stěně, ale tentokrát to nebylo o kontrole spíš o té neudržitelné energii mezi nimi.

Když se jejich těla spojila, a on do ní pronikl oba se zasmáli — krátce, nervózně, vzrušeně.

„Tohle je fakt bláznivý…“
„Jo… a ještě jsme neskončili.“

Pohyby byly nepravidelné, rychlé, občas se zastavili jen proto, aby se znovu našli. Každý dotek byl spontánní, žádná pravidla, jen reakce na toho druhého.

Její čelo se opřelo o stěnu, smála se i lapala po dechu zároveň.

„Jestli někdo zaklepe…“
„Tak budeme hodně tiše… nebo vůbec,“ odpověděl mezi polibky.

Tempo se zrychlilo. Chtěl ji bláznivě bezmyšlenkovitě opíchat a slyšet ji nahlas vzdychat.. Jejich dech byl hlasitější, než by měl být ale musel se krotit Snažili se ho tlumit… ale ne moc úspěšně.

A pak už jen harmonie pocitů.. oba se naráz udělali vášnivě a spontánně.

Opřela se o něj, ještě rozesmátá, trochu roztřesená.

„Tohle… si budu pamatovat.“

On jí přejel prsty po rtech.
„Příště zkusíme let bez pásů.“

Venku za okénkem byly jen mraky.

A oni byli úplně mimo realitu.

Similar stories