Večer na chatě. Část 2/4

Trest za nepozornost:

V obývacím pokoji chaty praskalo v krbových kamnech. Ovladač jsem vypnul. To náhlé ticho v jejím těle ji vyvedlo z míry víc než samotné vibrace. Ukázal jsem na střed místnosti. „Svlékni se. Chci vidět všechno.“
Posadil jsem se do hlubokého koženého křesla a sledoval ji. Šaty sklouzly k zemi a odhalily mistrovské dílo – černé krajkové silonky držené podvazky a podprsenku, která sotva skrývala její vzrušení. V ruce jsem stále svíral její kalhotky z restaurace; na vteřinu jsem k nim přivoněl, abych jí dal najevo, jak moc mě její touha ovládá.
„Dojdi pro víno,“ nařídil jsem klidně. „Červené, aby ladilo k tvým rtům. Ale dávej pozor... jestli uliješ jedinou kapku, přijde trest.“
Sledoval jsem její ladné pohyby, když procházela pokojem. V polovině cesty jsem bez varování stiskl tlačítko na maximum. Viděl jsem, jak se jí podlomila kolena a jak se rukou musela zachytit o hranu stolu, aby neupadla. „Pokračuj,“ pobídl jsem ji s úsměvem.
Když se vracela se dvěma plnými sklenicemi, napětí v místnosti by se dalo krájet. Soustředila se na každý sval v těle, aby udržela stabilitu. Právě ve chvíli, kdy byla jen pár kroků ode mě, jsem ovladač znovu oživil krátkým, intenzivním impulzem. Její tělo sebou prudce trhlo a několik rubínových kapek vína dopadlo na její kůži a světlou podlahu.
Zůstala stát, dech se jí zadrhával. Podíval jsem se na ty skvrny a pak jí pohlédl přímo do očí. „Víš, co bude následovat?“
„Ano,“ odpověděla nejistě, s hlasem, který se jí chvěl víc než ruce.
„Polož sklenice a klekni si,“ přikázal jsem. Položila víno na stolek a bez váhání se mi přehnula přes stehna. Cítil jsem horkost jejího těla. Sáhl jsem vedle gauče a moje prsty sevřely rukojeť jemného bičíku. První dopad na její zadek byl jen lehkým připomenutím moci, ale s každým dalším úderem se její pokožka barvila do růžova. Trest se mísil s rozkoší a její tlumené výkřiky se ztrácely v tichu chaty.
Když jsme v klidu dopili víno a její dech se trochu uklidnil, odložil jsem prázdnou sklenici a zašeptal jí do ucha: „Teď jdi do ložnice. To hlavní teprve začíná.