Večeře pod napětím: Restaurace byla plná tichého hovoru a cinkání příborů, ale pro mě existovala jen ona. Seděla naproti mně, elegantní, v černých šatech, které jí dokonale seděly. Pili jsme víno a mluvili o běžných věcech, ale v mých očích mohla číst, že tohle není jen obyčejná večeře. „Mám pro tebe malý úkol,“ zašeptal jsem, když se číšník vzdálil. „Chci, aby sis pod stolem sundala kalhotky.…

Trest za nepozornost: V obývacím pokoji chaty praskalo v krbových kamnech. Ovladač jsem vypnul. To náhlé ticho v jejím těle ji vyvedlo z míry víc než samotné vibrace. Ukázal jsem na střed místnosti. „Svlékni se. Chci vidět všechno.“ Posadil jsem se do hlubokého koženého křesla a sledoval ji. Šaty sklouzly k zemi a odhalily mistrovské dílo – černé krajkové silonky držené podvazky a podprsenku,…

Lesní cesta byla zahalená do hlubokého stínu okolních stromů, které propouštěly jen pár paprsků pozdního odpoledního slunce. Seděl jsem v autě, motor tiše předl a já sledoval zpětné zrcátko. Tohle opuštěné místo na kraji lesa jsem nevybral náhodou. Klid, ticho a absolutní jistota, že nás nikdo nebude rušit. Když se na obzoru objevilo její auto, na rtech se mi objevil lehký úsměv. Přesně podle…

Venku se snášela tma a v pokoji tančily jen plameny svíček. Seděl jsem v křesle a čekal, až se otevřou dveře. Stála v nich přesně tak, jak jsem si ji představoval – v lehkém hedvábném župánku, který při každém pohybu kopíroval její křivky. Moje vnitřní já, ten gentleman, který jí s úctou pomáhal z kabátu, byl v tu ránu potlačen něčím dravějším. Vstal jsem a beze slova k ní přistoupil. Nejdřív…

Společný vrchol a tiché objetí Po návratu ze sprchy jsem beze slova rozvázal hedvábné šátky na jejích zápěstích i kotnících. Každou stopu, kterou tam šátek zanechala, jsem uctil jemným polibkem. Nakonec jsem jí sňal šátek z očí. Když mě uviděla, měl jsem kolem pasu jen ručník. Na nic nečekala – zbavila mě i toho posledního kousku látky. Přesně věděla, co má dělat. Její rty nejdříve našly ty moje,…

Očista a nový žár: Ložnice byla vyhřátá, osvícená jen sytě oranžovými zbytky uhlíků v krbu, které na stěnách kreslily líné stíny. Když jsem vstoupil, seděla na kraji postele – tichá, odevzdaná. Beze slova jsem na ni pohlédl a pak jen lehce stočil zrak ke dveřím koupelny. Pochopila okamžitě. Když vstala, světlo krbu dopadlo na její tělo a odhalilo růžové stopy, které tam zanechal můj bičík. Byl…