Stopařka - Kapitola 5.

Cestovatelé zastavili na benzínce. Jeho vyprávění o večírku na studentské koleji — o noci, která skončila se dvěma nahými dívkami v jedné posteli — mezi nimi stále doznívalo.
Zatímco tankoval, stopařka si odskočila.
Když se vrátila, držela v ruce své kalhotky.



Nastoupila do auta. Jestli její chůze připomínala modelku, způsob, jakým si sedla, byl pravý opak. Nehlídala si nohy. Při dosednutí je pohodlně roztáhla a nabídla mi výhled, který se nedal přehlédnout. Kalhotky držela v ruce, ale kraťásky i tak zakrývaly přesně to, co měly. Ani o milimetr víc.

Dosedla a kalhotky rozložila na palubní desku. Podívala se na mě.
„Nevadí? Tvoje vyprávění mě tak vzrušilo, že byly úplně mokré. Přemáchla jsem je. Alespoň mi tu uschnou.“ Zasmála se.

Nezmohl jsem se na slovo. Jen jsem zařadil a vyjel. Do cíle už to nebylo daleko a já se snažil soustředit na jízdu, ne na její klín, který nijak neschovávala. Neřešila, co je a není vidět a přesto se po zbytek cesty neukázalo ani o kousek víc, než se sluší.

Záměr nebo jen náhoda?

A právě to mě dráždilo. Pokaždé, když změnila polohu, čekal jsem, jestli se neukáže víc. Nikdy se neukázalo. A o to víc jsem se díval.

Do Budapešti jsme dorazili zhruba po hodině.
„Kam tě mám vzít?“ zeptal jsem se. „Já jedu prakticky do centra.“

Podívala se na mě a lehce pokrčila rameny.
„Mně je to jedno. Vezmi mě tam, kam jedeš ty. Já to tu neznám, ubytování nemám.“
Po chvíli dodala: „Takže je mi to vlastně fuk.“

Jinou odpověď jsem ani nečekal.

Projeli jsme tunelem pod hradem, na kruhovém objezdu před Řetězovým mostem odbočili vpravo a po levém břehu řeky dojeli až k Mostu Svobody. Odtud už to bylo k mému hotelu jen kousek.

Zajel jsem do hotelové garáže a vypnul motor. Seděla klidně vedle mě. Neříkala nic. Čekala.

Bylo mi s ní během cesty tak příjemně, že jsem ji pozval na večeři. Celý den jsme skoro nejedli a ona souhlasila bez váhání. Jako by s tím počítala. Nebo aspoň doufala.

Rychle jsem se ubytoval a pak jsme vyrazili do malé uličky hned u hotelu. Terasy restaurací lemovaly chodník, večer se teprve rozjížděl. Našli jsme si místo, objednali jídlo a láhev vína.

Teď byla na řadě s vyprávěním ona.

„Jednou jsem se s přítelem vydala na noční procházku Prahou,“ začala vyprávět dost nahlas, jako bychom pořád seděli sami v autě a ne uprostřed rušné ulice. Okolí jí bylo očividně úplně jedno.

„Toulali jsme se dlouho podél řeky a nakonec zamířili na Vyšehrad. Sedli jsme si na lavičku a po chvíli se začali líbat. Byla teplá letní noc, krátce po půlnoci.“

Pouhé líbání mu dlouho nestačilo, a tak brzy zapojil i ruce. Byl čím dál odvážnější, zkoumal můj výstřih a hledal cestu pod sukni. Letní šaty mu v těchhle hrátkách moc nebránily. Zpočátku jsem ho odstrkovala, spíš jen na oko, jako součást hry. Oba jsme věděli, kam to směřuje. A mně se to líbilo čím dál víc. I přesto, že jsme byli na veřejném místě a já se tehdy ještě dost styděla. Nejradši jsem to měla doma, v posteli.

Po chvíli se jeho ruce dostaly až ke kalhotkám a měly jediný cíl. Zbavit mě jich. I když byla noc, lampy nás osvětlovaly dost na to, aby náhodný kolemjdoucí viděl, co se na lavičce děje.

„Právě proto jsem mu je nechtěla dát,“ pokračovala. „Sukni jsem měla hodně krátkou a bez kalhotek bych se musela hlídat. A to, jak sis jistě všiml, není moje silná stránka.“

Musel jsem se usmát. Jistě tím narážela na mé pohledy do jejího klína už v autě. A to jsem si myslel, jak jsem byl nenápadný.

I teď seděla přede mnou v kraťáskách, pořád ještě bez kalhotek. S nohama lehce roztaženými zvala oči náhodných kolemjdoucích k nahlédnutí do svého klína. Nebylo na tom nic vulgárního, ale za dámu se také vydávat nemohla.

„Chvíli jsme se o ně přetahovali, ale nakonec jsem povolila. Stáhl je a odložil vedle sebe jako trofej. Každý, kdo šel kolem, je musel vidět. A každému muselo být jasné, komu patří.“

Překvapilo mě, že si je vůbec vzala. Čekal bych spíš opak. Jenže čím víc o tom mluvila, tím jasnější bylo, že její provokace nikdy nebyly náhodné. Měly v sobě řád. Ukazovala jen tolik, kolik chtěla. A jen tomu, komu chtěla. Bez kalhotek by tu kontrolu ztratila.

„Sedla jsem si na lavičku obkročmo, přímo proti němu,“ pokračovala. „Klín jsem si tím skryla před náhodnými pohledy.“ Usmála se. „Jenže to mělo i druhý efekt. Prkno lavičky mezi stehny mi nedovolovalo dát nohy k sobě.“

Na okamžik se odmlčela, jako by si tu pozici znovu vybavovala.

„Vystavila jsem se tak napospas jeho hrám.“

„Jednu ruku schoval pod sukni a klouzal po stehně. Prkno lavičky mezi nohama mi nedovolilo bránit se. A on se tak dostal až k ní.
Když se jí dotkl, projelo mnou vzrušení tak silné, že jsem se zachvěla. Ještě chvíli jsem dělala drahoty, spíš už jen z principu. Pak se jeho prst dotkl toho nejcitlivějšího místa.“

Její vyprávění bylo natolik barvité, že jsem se přenesl na jeho místo. Na okamžik jsem skoro cítil, jak se jí dotýkám.

„V tu chvíli jsem byla ztracená,“ pokračovala. „Chytila jsem ho oběma rukama kolem krku a nechala ho, ať si se mnou dělá, co chce. Líbala jsem ho a v polibcích tlumila sténání.“ Na okamžik se nadechla. „Vlna slasti mě zalila a roztřásla v prvním orgasmu, silném a zdánlivě nekonečném. A on nepřestával.“

Zvedla ke mně oči.
Na okamžik jsme se na sebe jen dívali.
Nedovolil jsem si ji přerušit.

„Najednou mi bylo úplně jedno, jestli nás někdo vidí.“ pokračovala.

„A někdo nás viděl.
Když jsem se probrala, všimla jsem si chlápka, který šel kolem a bezostyšně nás sledoval. Vyskočila jsem, chytla přítele za ruku a rozběhli jsme se pryč. Smála jsem se nahlas, jako malá holka.“

Smála se i teď, tak hlasitě, že se lidé u stolků kolem nás otáčeli.

„Utíkali jsme dost daleko, aby na nás ten chlap už neviděl. Jakmile jsme byli z jeho dohledu, sedla jsem si na nejbližší lavičku. Přítel se posadil vedle mě a hned se mi snažil dostat pod sukni. Zastavila jsem ho.“

Na chvíli se odmlčela.

„Potřebovala jsem se vydýchat. Věděla jsem přesně, co bude následovat.

Rozepla jsem mu zip na kraťasech. Věděla jsem, že pod nimi nic nemá. Vsoukala jsem ruku dovnitř a chytila ho. Byl tvrdý. A dlouhý.“

Řekla to svým typickým, skoro opovržlivým tónem. Hned se po nás ohlédlo pár lidí od okolních stolů. I když nám nejspíš nerozuměli, z jejího hlasu bylo jasné, o čem mluví

„Trochu jsem s ním zápasila. V tomhle stavu byl problém dostat ho ven přes úzký otvor poklopce. Musel mi pomoct.“ Usmála se. „A pak už z něj trčel do noci, osvětlený pouliční lampou. Vypadal majestátně.“

Usmála se, jako by si ten obraz ještě jednou přehrála, a pak pokračovala:

„Sklonila jsem se, vzala do úst jeho hlavičku a jazykem ji obkroužila, aby byl celý vlhký. Když se mi zdál dost připravený, zvedla jsem se. Chtěl protestovat, ale jen do chvíle, než pochopil, co mám v plánu.
Nasedla jsem na něj. Cítila jsem, jak do mě proniká něco nepatřičně velkého, tlustého a dlouhého. Na okamžik to bylo skoro moc. Pak se ale mé tělo přizpůsobilo, obepnulo ho po celé délce a já se začala pomalu pohybovat.

Sukně nás měla krýt. Jenže lehký vánek, který mě zastudil na holém zadečku, mi prozradil, že zůstal odkrytý. A kdokoli, kdo by šel kolem, mohl vidět víc, než by měl.

Rozhodla jsem se to neřešit. Touha rychle převážila můj stud. Pomalu jsem po něm klouzala, vychutnávala si každý pohyb. Pak jsem se úplně zastavila a vnímala už jen jeho rytmické cukání, které ve mně vyvolávalo vlny rozkoše. Přitiskla jsem se k němu tak, jak to jen šlo.

Tělo mi ovládlo druhé vyvrcholení a chvěla jsem se v jeho náruči. Držel mě pevně a tiskl k sobě, protože jinak bych se na něm neudržela.

Zůstal ve mně, dokud se mé tělo znovu nezklidnilo. Cítila jsem jeho napětí, ale jeho vrchol jsem zatím nechtěla. Sesedla jsem z něj, i když trochu protestoval. Muselo mu být jasné, že noc ještě nekončí.“

Najednou jsem měl pocit, že tam stojím s nimi. Byl jsem kousek od nich a sledoval každý její pohyb.

Přesunuli jsme se k další lavičce, tentokrát schované skoro v úplné tmě.

Leh­la jsem si na lavičku tak, že jsem měla zadeček na kraji. Roztáhla jsem nohy a vyhrnula sukni vysoko nad pas. Nečekala jsem, že by nás mohl někdo sledovat.

Nabídla jsem mu svůj nahý, rozevřený klín a čekala, až si vezme to, co mu nabízím.

Přítel hned věděl, co má dělat. Klekl si mezi mé nohy, zabořil obličej do mého klína a začal si se mnou hrát.

Někdy mám pocit, že si to užívá snad ještě víc než já.“

„Pokud to má rád stejně jako já,“ pousmál jsem se, „tak si to určitě užívá moc.“

Užívala jsem si jeho laskání, když jsem najednou zaslechla kroky. Otevřela jsem oči — a uviděla ho. Byl to ten samý chlap jako předtím.

Zastavil se kousek od nás a díval se přímo na můj nahý klín, jen částečně zakrytý přítelovou hlavou, takže mu neuniklo vůbec nic z toho, co mé tělo nabízí.

V hlavě se mi praly dva pocity, strach a stud na jedné straně, vzrušení a touha na straně druhé.

Jenže pak přítel k laskání jazykem přidal i prsty, které do mě jemně vsunul. To rozhodlo. Nedokázala jsem tu rozjetou vlnu slasti zastavit.

Ten chlap stál pořád na stejném místě. Už jsem z něj neměla strach a ani jsem se nestyděla. Dívala jsem se mu přímo do očí a věděla, že ho mám ve své moci.

Čím déle jsem se na něj dívala, tím víc mě jeho pohled na mou nahotu vzrušoval.

Na okamžik jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych ho přizvala, aby se k nám přidal. Představa, že by se stal součástí našeho milování, mě vzrušovala víc, než bych čekala.

Jenže můj vlastní orgasmus přišel dřív. Silný, drtivý. Propadla jsem se do slastného bezvědomí, tělo se mi zmítalo v křeči a oči se samy zavřely.

Když jsem se vzpamatovala a znovu je otevřela, byl už pryč.

Dodnes nevím, jestli tam opravdu stál, nebo to byla jen moje fantazie, možná jen strach z toho, že nás někdo přistihne.

Jedno ale vím jistě: jeho pohled jsem si užívala.

K jejich cestě se vrátíme 31. 3.