Zápisník křesťanské dívky - Kapitola 1

Ten první večer, kdy jsem překročila práh
(srpen 2023, Brno, mně bylo 30)
Dnes mi je 33. Kristovy roky.
Celý den mě to táhlo zpátky – jako by mi někdo položil na hruď starý kříž a řekl: „Teď si vzpomeň, kdo jsi byla.“
A já si vzpomněla. Ne na nedělní školu, ne na kázání. Na ten srpnový večer v Brně, kdy jsem poprvé dovolila, aby se mi tělo stalo důležitějším než duše.Šli jsme s Pavlem.
Poznali jsme se na té seznamce, kterou jsem si založila v zoufalství – když už mi nestačilo se před spaním dotýkat přes noční košili a pak se za to modlit.
Třikrát předtím jsme se viděli. Poprvé káva a trapné ticho, podruhé u něj na gauči ruce pod tričkem, potřetí už opravdu sex – pomalý, opatrný, jako bychom se báli, že se to rozpadne, když to pojmenujeme.
Byl to on, kdo mi řekl o klubu. Ne tlačil, jen tak: „Je tam klid. Nikdo na tebe nespěchá. Kdyby ses chtěla jen podívat…“
A já jsem ten večer řekla ano. Dům na okraji Brna. Nenápadný, kamera nahoře, číslo na zdi.
Zazvonil.
Muž ve dveřích nás pustil bez zbytečných slov. Šatna – červené světlo, zrcadla od podlahy ke stropu.
Sundala jsem si šaty. Pod nimi nic.
Poprvé v životě jsem vyšla z bytu bez kalhotek a cítila jsem to na každém kroku – ten chladný vzduch mezi stehny a pak hned vlhko, když jsem si uvědomila, že Pavel se na mě dívá.
On si nechal boxerky. Já jsem zůstala nahá, jen s tenkým stříbrným řetízkem kolem kotníku. Křížek jsem si sundala už doma. Hodila jsem ho do šuplíku tak prudce, že mi zůstala modřina na ukazováku. Vešli jsme do hlavní místnosti.
Pach vanilky, potu, kovu z piercingů a sexu.
Na jedné straně žena na kolenou, muž jí pomalu vjížděl do pusy. Na matraci vedle dva muži a jedna dívka – střídali se v ní, pomalu, bez spěchu. Našli jsme si místo na velkém kulatém lehátku uprostřed.
Sedli jsme si vedle sebe. Pavel mi položil ruku na stehno – ne dravě, jen aby mi dal vědět, že je tu.
Já jsem měla nohy sevřené, ale stejně mi to stékalo. Byla jsem mokrá jen z toho, že jsem to viděla. Že jsem to cítila ve vzduchu. Vedle nás ležel pár – ona drobná, tmavé vlasy do pasu, on svalnatý, vousatý, s klidnýma očima.
Dívali se na nás. Ne drze. Jen zvědavě.
Ona se usmála – takovým pomalým, teplým úsměvem.
Pak se naklonila blíž a zašeptala: „Můžu se tě dotknout?“
Nevím, jestli jsem přikývla, nebo jen zavřela oči.
Ale najednou jsem cítila její prsty – lehké, opatrné – na vnitřní straně mého stehna.
Pomalu stoupaly výš.
A já jsem se neroztrhla výčitkami. Jen jsem se otevřela. Pavel se přisunul zezadu, přitiskl se ke mně, jeho tvrdost mi tlačila do zadku přes boxerky.
Ona mi lehce rozhrnula stehna.
Její jazyk – teplý, měkký, pomalý – se dotkl mého klitorisu.
Současně Pavel mi jednou rukou objal prsa, druhou mi držel bok a pomalu do mě vjížděl prsty.
A ten vousatý chlap – její partner – si klekl před mě, vzal mi jednu nohu přes rameno a začal mě lízat společně s ní.
Dva jazyky najednou.
Její měkký, krouživý.
Jeho tvrdší, přímočařejší.
A Pavel mi zezadu šeptal do ucha: „Nech to přijít, Mary. Jen nech to přijít“. Nikdy předtím – a možná nikdy potom – jsem nezažila takovou sobeckou pozornost.
Tři lidé, kteří se věnovali jen mně.
Nikdo nic nechtěl zpátky. Nikdo nespěchal.
Jen mě hladili, lízali, saji, vjížděli do mě prsty, jazykem, pohledy.
Přišlo to tak silně, že jsem skoro omdlela – nohy se mi třásly, boky se zvedaly samy, slyšela jsem svůj vlastní křik, který jsem se snažila dusit, ale nešlo to. Když to skončilo, ležela jsem mezi nimi.
Ona mi lehce hladila vlasy.
Pavel mě držel zezadu.
Její partner mi políbil vnitřní stranu stehen – skoro uctivě.
A já jsem najednou věděla, že ten večer něco ve mně navždy zlomil.
Ne hřích. Ne stud.
Ale strach, že bych nikdy nemohla být taková, jaká opravdu jsem.