Vana s Erikem

Člověk si pronajme byt, který by za normálních okolností možná ani nevzal — přízemí, tramvaje bylo občas slyšet víc, než bych chtěl, a výhled z oken byl spíš trest než bonus. Jenže pak jsem uviděl koupelnu.
Ta vana byla suprová. Velká, trochu nepraktická pro jednoho člověka a přesně taková, kvůli jaké si začneš v hlavě okamžitě promítat scény, které se v reálném životě skoro nikdy nestanou. Masážní trysky, široké okraje, prostor na natažené nohy, na pohodlné opření, na všechno možné. Byla to vana dělaná pro
dva. Možná i pro dva, kteří by neměli úplně nevinné úmysly.

Právě kvůli ní jsem ten byt vlastně vzal.

Říkal jsem si, že je to jen otázka času, že jednou prostě přijde večer, kdy nebudu nalévat jen sobě, a kdy ta vana konečně bude mít smysl. Jenže týdny se změnily v měsíce a z celé té představy zbylo jen něco mezi trapností a zvláštní posedlostí.
Přistihl jsem se, že při každém úklidu koupelny přejedu rukou po jejím okraji o trochu pomaleji, než bylo nutné. Že si v ní představuju nějakou kočku, nahou, vzrušenou, povolnou.
Jenže kde ji vzít? Offline se mi nedařilo, online také ne. Pár slibných konverzací se rozplynulo, pár schůzek skončilo dřív, než vůbec mohly někam vést, a vždy jsem se vrátil domů sám.

Na jeden můj inzerát se mi, k mému velkému překvapení, ozval kluk. Podle profilu mu bylo devatenáct — delší vlasy, černé linky kolem očí a rtů, hubený, bledý, pár piercingů v obočí, nose, uších, ve rtu kroužek, prostě takovej ten typickej emo kluk. Jmenoval se Erik a kromě profilovky tam měl i pár úplně civilních fotek, žádné pózy do půl těla před zrcadlem, spíš normální momentky venku nebo doma. První reakce byla jednoduchá: ne. Ne snad kvůli němu konkrétně, ale protože podobných zpráv už mi přišlo pár a nikdy to nebylo nic, co by mě zajímalo. Jenže tenhle nepsal jako debil. Žádné narážky, žádné tlačení. Prostě normální zpráva od kluka, který umí používat hlavu a ne jen klávesnici. Ale to ne bylo hlavně proto, že mi psal kluk a já hledal holku, ženu.

Chtěl jsem to utnout hned na začátku, jenže jsem to neudělal. Odpověděl jsem mu spíš ze slušnosti, pak ještě jednou, a než mi to došlo, psali jsme si už docela plynule. Lehce, bez trapných míst. A právě to ve mně začalo pomalu hlodat. Ne nějaké velké drama, jen takový ten tichý červíček vzadu v hlavě. Co když by se s ním dalo mluvit stejně snadno i naživo? Co když by tenhle kontakt fungoval i mimo zprávy, v normálním světě, u jednoho stolu, tváří v tvář?

Na jednu stranu jsem měl pochyby. Sejít se s klukem ze seznamky? Jít s ním na kafe, nebo na pivo? Když to bude stát za nic, maximálně ztratím hodinu života a půjdu domů. Horší bylo to druhé. Co když to naopak bude fajn? Co když si budeme rozumět i mimo zprávy, povídání půjde stejně přirozeně jako doteď a nebude v tom žádná křeč? Jen tak mimochodem se párkrát zmínil, že holky nejsou jeho šálek kávy, a mně začalo vrtat hlavou, jestli mu už tím obyčejným psaním nedávám nějakou naději. Sám sobě jsem pořád tvrdil, že s Erikem by to skončilo maximálně jedním setkáním někde venku. Jenže čím déle jsme si psali, tím míň jsem o tom byl přesvědčený.

A někde vzadu v hlavě se začalo ozývat to protivné „co když?“. Co když mne na konci večera chytne za ruku? Co když mu položím ruku kolem ramen? Co když mezi námi zůstane ticho, které nebude trapné, ale nabité něčím? Co když se projdeme nočním městem a skončíme někde v prázdné ulici těsně u sebe? Co když to neskončí venku, ale u doma?

Neříkal jsem si to rád a dlouho jsem to v sobě spíš odmítal, než připouštěl. Jenže právě to, co jsem ještě nedávno kategoricky odmítal, mě začalo pomalu, opatrně a dost překvapivě lákat. Písmenko po písmenku, se z odmítání stávala zvědavost.

Nakonec jsme se domluvili na setkání. Pátek odpoledne, hospoda, kterou navrhl — ani blízko, ani daleko, autobusem jsem se tam dostal bez problémů. Nebyl to žádný pajzl, ale ani podnik, kde by se člověk cítil pod tlakem už jen tím, že si sedne ke stolu. Prostě normální místo. Uvnitř byl klid, hostů tak akorát, aby měl člověk na rozhovor trochu soukromí, nikdo neposlouchal, ale zároveň jsme neseděli jako dvě figurky v prázdném lokálu. Erik dorazil chvilku po mně. Napadlo mě, jestli nečekal někde venku a neověřoval si, jestli opravdu přijdu a jak vlastně vypadám naživo. Každopádně vypadal přesně jako na fotkách. Jen ten kroužek ve rtu chyběl.
Rozhovor se rozjel skoro hned a byl stejný jako ve zprávách — vlastně ještě lepší. Přirozený, lehký, bez hluchých míst. Když jsem se ho na ten chybějící kroužek zeptal, zasmál se a řekl: „Je to nasazovací. A vadí mi při líbání.“ „Ty se plánuješ dneska líbat?“ zeptal jsem se. „No… neplánuju… ne,“ zakoktal, a tváře mu lehce zrudly.

V tu chvíli se mi v břiše něco sevřelo — směs šoku, překvapení a zvláštního náznaku, že se tu děje něco, co jsem si ještě nedávno odmítal přiznat. My tu nesedíme jen tak. Tohle je rande. S klukem. A podle všeho docela povedené, protože když jsem mrkl na čas, zjistil jsem, že spolu sedíme už skoro tři hodiny.

Před půlnocí nás vyhodili ven – zavíračka. Stáli jsme na chodníku před hospodou, noc byla chladná a tichá, ticho viselo i mezi námi.
„Bylo to fajn, se sejít,“ řekl Erik do noci.
„Jo… bylo fajn se s tebou sejít,“ odpověděl jsem. „Škoda, že už zavíraj.“
Erik nic neříkal, jen pokýval hlavou. A já, ani nevím proč, jsem pokračoval:
„Doma mám ještě něco k pití…“
Sakra. Fakt jsem to řekl? Fakt ho k sobě zvu? Co od toho vlastně čekám? Neposral jsem to teď úplně? Nejsem teď jen takovej ten chlap, co láká kluky k sobě domů?
„A jak to máš daleko?“ zeptal se najednou.
„Půl hodiny pěšky, nebo deset minut busem. Ale pěšky to asi bude rychlejší, než čekat na zastávce.“
Erik chvíli mlčel a já cítil, jak mi buší srdce. Čekal jsem, že se rozesměje, že mě pošle do háje, že se mi vysměje a prostě odejde.
Místo toho řekl klidně: „Tak jdeme.“

Vyrazili jsme. Cestou jsme potkali jeden nonstop, zastavili jsme se a já rychle koupil pár piv. Když jsme pokračovali dál, Erik se na mě podíval a zeptal se:
„Neříkal jsi, že doma něco máš?“
„Mám,“ odpověděl jsem a trochu se zasmál. „Ale u piva vydržíme déle. Ještě bys řekl, že tě chci opít a…“
Zmlkl jsem, nechtěl jsem tu větu doříct.
Než jsme došli domů, pořádně jsme promrzli. Těch třicet minut se nějak protáhlo a když jsem konečně odemykal dveře, byla skoro jedna. Oba jsme se trochu klepaly zimou.
Uvnitř bytu bylo příjemně teplo. Zavřel jsem za námi dveře a řekl:
„Tak co, dáme pivo, nebo radši panáka na zahřátí?“
„Ledový pivo teď fakt nechci,“ odpověděl Erik a trochu se otřásl. „Dej mi panáka. Klidně dvojitýho.“
Nalil jsem tedy dva pořádně silný rumy – možná i trojitý – a podal skleničku s colou na zapití. Ťukli jsme si a kopli to do sebe.
Rum mi trochu zatočil hlavu a povolil ty poslední zábrany, které jsem v sobě ještě držel. Najednou to ze mě vypadlo skoro samo:

„Teď by bylo nejlepší vlézt do vany a pořádně se zahřát, co?“
Erik se na mě tázavě podíval. „Jako myslíš… spolu, jo?“
„Vana je pro dva,“ odpověděl jsem a lehce pokrčil rameny. „Hele, je to možná blbý, ale já se jdu aspoň osprchovat horkou vodou, nebo se tu budu klepat do rána.“
Vstal jsem, nechal dveře od koupelny pootevřené a šel dovnitř. Pustil jsem horkou vodu, svlékl se a vlezl do vany. Voda byla skoro až moc horká, ale příjemně mě prohřívala.
Neplánoval jsem tam být dlouho. Jen se zahřát a jít ven. Nechal jsem ty dveře schválně pootevřené a nechal to na něm.
Buď nepřijde – pak za chvilku vylezu, osuším se, vrátíme se do kuchyně, dopijeme, pokecáme a všechno zůstane tak, jak to bylo.

Nebo přijde.

A jestli přijde a vleze si do vany… nebudu vůbec nic řešit.
Byl jsem ve vodě sotva minutu, když se dveře pootevřely.
„Fakt se vlezu?“ zeptal se Erik tiše.
Jen jsem pokýval hlavou. „Jasně. Kdyžtak se zmáčkneme.“
Sundal si tričko, pak kalhoty. Bylo vidět, že by byl radši, kdybych se na něj nedíval, ale já nedokázal odtrhnout oči. Byl hubený – úzká ramena, výrazné klíční kosti, ploché břicho s jemnou linkou tmavších chloupků, která mizela pod lemem trenýrek. Kůže světlá, asi se spíš slunci vyhýbá. Dlouhé nohy, štíhlá stehna… pak si stáhl i trenýrky. Nad pérem měl tmavý kožíšek jemných krátkých chloupků. Rychle, skoro stydlivě vlezl do vany a sedl si proti mně.

Chvíli jsme se zkoušeli nějak složit, kolena se nám dotýkala, voda se vlnila. Bylo to divné, s klukem v jedné vaně, oba nazí…
„Můžu si sednout jinak?“ zeptal se. „Jako… se o tebe opřít?“
Nevěděl jsem přesně jak, ale jen jsem přikývl. „Jo, klidně.“
Erik se opatrně zvedl, otočil se zády a pomalu si sedl mezi moje nohy. Opřel se mi zády o hrudník. Když se usazoval, byl na okamžik ke mně úplně blízko – viděl jsem jeho úzký, bledý zadek, jemnou křivku
páteře a všechno, co se v tu chvíli dalo zahlédnout.

Voda se kolem nás uklidnila. Cítil jsem jeho teplou, mokrou kůži na své hrudi a to, jak mu srdce buší stejně rychle jako mně.
Opřel se mi zády o hrudník a chvíli jsme oba jen mlčeli. Voda kolem nás byla horká a klidná. Pak Erik pomalu vytočil hlavu ke mně. Naše tváře byly najednou strašně blízko. Cítil jsem jeho dech na svých rtech.
A pak se to stalo. Lehce, skoro nechtěně se naše rty dotkly.
Nejdřív to bylo jen jemné, opatrné líbání – jen dotek, rty na rtech, pomalé a váhavé. Pak se to začalo prohlubovat. Jeho rty se mírně rozevřely, mé taky, a najednou jsme se líbali opravdu – pomalé, jemné francouzáky, bez spěchu, hravě, jazykem se dotýkal mého jazyka, jemně, téměř něžně, a já mu to oplácel stejně. Bylo to trochu neohrabané a zároveň neuvěřitelně intenzivní a vzrušující.
Když jsme se na chvíli odlepili, abychom se nadechli, zašeptal jsem roztřeseným hlasem:
„Eriku, já ještě nikdy…“
„Ty jsi taky můj první,“ přerušil mě tiše a hned se ke mně znovu naklonil.

Pomalu jsem se odhodlával a začal jsem ho jemně hladit po těle – po mokrých ramenou, po úzké hrudi, po břiše. Cítil jsem, jak mi péro tvrdne a tlačí se pod jeho tělem. Erik to musel taky cítit, protože se trochu přizvedl, sáhl za sebe a jemně mi ho posunul do příjemnější polohy, aby už nebyl nepohodlně stisknutý. Pak se zase pomalu opřel zády o můj hrudník.
Políbili jsme se znovu, tentokrát už hlouběji. Naše jazyky se pomalu proplétaly, něžně, ale s rostoucí touhou. Líbal jsem ho tak, jako bych se bál, že když to udělám rychleji, všechno zmizí a když pomaleji, přestane to. Erik chutnal po rumu a trochu po kole.
Pomalu jsem ho hladil po mokrém těle – prsty mi klouzaly po úzkých ramenou, přes klíční kosti, hrudník, dolů po plochém břiše. Cítil jsem, jak se mu pod mými doteky lehce zachvěla kůže. On na oplátku položil ruce na moje stehna a začal mě hladit – pomalu, nahoru a dolů.
Naše líbání se stávalo vášnivější, ale pořád zůstávalo jemné. Žádný spěch, jen hluboké, vlhké polibky, občas přerušené krátkým oddechem.

Nakonec jsem se odvážil. Ruka mi sklouzla ještě níž, přes jeho bok, až k péru. Bylo úplně tvrdé, horké a napnuté. Když jsem ho obemkl prsty, Erik tiše zasténal do mých úst. Začal jsem ho honit pomalu, velmi pomalu – dlouhými, klidnými pohyby nahoru a dolů.
On se ještě víc opřel do mě, nohy se mu lehce roztáhly a jeho ruka na mém stehně se sevřela silněji.
Najednou se Erik odtáhl od mých rtů, dech měl zrychlený. Tiše se zeptal:
„Chceš zůstat ve vaně?“
Podíval jsem se na něj a odpověděl otázkou: „A ty?“
„Radši bych pokračoval venku,“ řekl tiše.
Přikývl jsem. Vstali jsme, rychle se otřeli ručníkem – spíš symbolicky, protože jsme byli pořád dost mokří. Oba jsme měli pěkně tvrdá péra, která se nám lehce pohupovala při chůzi. Šli jsme do pokoje. Alkohol mi příjemně mlžil hlavu a já byl vděčný, že mi pomáhá nemyslet na to, že tu jsem s klukem. Že to, co se děje, je pro mě úplně nové.

„Sedni si,“ řekl Erik a ukázal na gauč.
Poslechl jsem. Sedl jsem si doprostřed a on si vzal malý polštářek, položil si ho pod kolena a klekl si mezi moje nohy.
Bylo skoro úplně tma, jen slabé světlo z ulice prosvítalo závěsy.
Erik se naklonil, otevřel pusu a pomalu mě vzal do úst.
Nejdřív jen špičku, jeho rty se pomalu sevřely kolem žaludu a začaly sjíždět dolů, centimetr po centimetru, stále níž a níž. Když mne měl až skoro v krku, zastavil se. Jazykem mi pevně kroužil kolem žaludu, pak pomalu vyjel nahoru, až skoro úplně ven.
Pohyboval se velmi pomalu a rozvážně. Občas mě vzal celého až do krku – rty se mi dotkly až u kořene, nos se přitiskl k břichu. Měl mě tam takhle několik dlouhých sekund, pak se pomalu odtáhl. Jazykem mi neustále přejížděl přes uzdičku, olizoval spodní stranu a kroužil kolem žaludu. Zdálo se, že buď je Erik talent od přírody, nebo má natrénováno.

Slyšel jsem jen své přerývané vzdychání a zezdola ty mokré zvuky – hlasité srkání, mlaskání a tlumené funění.
Jeho ústa byla horká a vlhká. Občas mě nasál tak silně, že jsem to cítil až v kulkách, pak uvolnil tlak a zase pomalu sjel dolů celou délkou. Jednou rukou mi hladil vnitřní stranu stehen, druhou mi lehce stiskl a hrál si s kulkami. Prsty druhé ruky mi pevně svíraly kořen penisu a pomalu ho stahovaly nahoru a dolů v rytmu úst.
Trvalo to dlouho. Pomalé, hluboké tahy, při kterých mi celý penis mizel v jeho horké puse. Občas úplně vyjel ven, jazykem mi přejel po celé délce od kořene až po špičku, pak mě zase pomalu vzal zpátky do pusy. Někdy se zaměřil jen na žalud – cucal ho, sliny mu stékaly po kůži a kapaly na stehna.
Měl jsem zavřené oči a vnímal jen ty vlhké zvuky a tu horkou pusu na svém péru. To, že mě tu kouří kluk, mě zároveň šokovalo i strašně vzrušovalo, snažil jsme se na to nemyslet, jen si užívat tu pusu na své péru.

„Počkej… už budu!“ snažil jsem se ho varovat, ale on místo aby uhnul, se ještě víc zaměřil jen na žalud. Rukou mě pevně zmáčkl kolem kořene a začal rychle honit. Druhou rukou mi stále masíroval varlata.
Tohle se nedalo vydržet dýl, jak pár vteřin.
Výstřik přišel tak silně, že mi celým tělem projela křeč. Přirazil jsem hluboko dovnitř a začal mu pumpovat do pusy – pulz za pulzem. Erik nepřestal, naopak – ještě rychleji cucal žalud, ještě pevněji honil rukou a hrdlo se mu kolem mě křečovitě stahovalo při každém polknutí.
Cítil jsem, že výstřiky jdou rychle za sebou, jeden silnější než druhý, jak mi varlata pulsují, jak se mi celé tělo napíná a třese. Přirážel jsem mu do úst nekontrolovaně, boky se mi samy zvedaly, prsty se mi sevřely v pěsti, až mi zapraskaly klouby.
On to všechno polykal, cucal a honil mě dál, dokud ze mě nevytáhl úplně poslední kapky. A i když už jsem byl už hotový, péro pořád citlivé, ještě několik sekund pomalu olizoval žalud a lehce stahoval rukou, jako by chtěl vysát i ty úplně poslední zbytky.
Když konečně povolil, byl jsem úplně zničený – tělo se mi třáslo, dech měl krátký a přerývaný, a v hlavě mi pulzovalo jen jedno: že mě právě takhle dokonale vykouřil kluk.

Když se Erik zvedl a postavil se přede mě, měl jsem jeho penis s mokře lesklým žaludem přímo před obličejem.
„Teď já, jo?“ zašeptal jsem tiše. Chtěl jsem mu to nějak oplatit, ochutnat ho, zažít to, co teď zažil on.
Naklonil jsem se dopředu a opatrně ho olízl – jazykem jsem přejel po spodní straně žaludu a pak nahoru až na špičku. Chutnal slaně, lehce hořce, lehce sladce. Erikovi se okamžitě zrychlil dech a boky se mu lehce cukly.
Otevřel jsem pusu a nechal jsem jeho žalud zajet dovnitř. Rty jsem kolem něj pomalu sevřel a začal jsem přejíždět nahoru a dolů – opatrně, pomalu, jen pár centimetrů. Jazykem jsem ho uvnitř hladil, kroužil kolem žaludu a cítil, jak je horký a tvrdý na dotek. Na to, abych ho vzal do pusy celého, jsem neměl a nechtěl jsem se začít dávit.

Erik najednou hlasitě zasténal. „Kurva…“ vydechl chraplavě a boky se mu znovu cukly.
Najednou mi prudce vytáhl penis z pusy. Rychle si ho vzal do ruky a začal ho zuřivě honit – rychlými, silnými pohyby, mířil přímo na můj obličej.
První výstřik mi dopadl přímo na čelo a pomalu stékal přes nos dolů. Druhý zasáhl levé oko, až jsem ho musel zavřít, a stékal mi po tváři, další mi přistál přímo na rtech a částečně do pootevřené pusy. Cítil jsem jeho hustou, teplou, lehce hořkou chuť na jazyku. Ostatní výstřiky dopadly na hrudník a břicho – husté kapky, které mi pomalu stékaly po kůži směrem dolů.
Erik sténal při každém výstřiku, nohy se mu třásly. Trochu se nade mě naklonil, aby to všechno dopadlo co nejvíc na mě, a pokračoval v rychlém honění, dokud ze sebe nevytlačil úplně poslední kapky. Ty poslední mi skončily na bradě, krku a horním rtu.
Když konečně skončil, stál nade mnou zadýchaný, penis mu už měknul v ruce. Já jsem tam seděl s obličejem, krkem a hrudníkem pokrytým jeho spermatem. Cítil jsem, jak mi horké, husté kapky stékají po nose, po tvářích, jak mi jedna pomalu teče přes ret přímo do pusy. Polkl jsem to, co mi zůstalo v ústech – slané a teplé.

Erik se na mě díval shora s temným, uspokojeným pohledem, zadýchaný, a pak se mu na tváři objevil lehce zmatený, omluvný výraz.
„Promiň,“ zašeptal a otřel si čelo hřbetem ruky. „Udělal jsem se fakt rychle. Nechtěl jsem… prostě to na mě přišlo tak najednou. Tohle jsem chtěl zažít s někým už strašně dlouho.“
Vstal jsem a šel se umýt do koupelny. Když jsem se vrátil do pokoje, Erik už seděl na gauči, pořád úplně nahý, s nohama lehce roztaženýma.
„Přespíš tu?“ zeptal jsem se tiše.
Zvedl hlavu a usmál se. „Jestli můžu, rád bych. Stejně jsme už oba v pyžamu,“ dodal s lehkým úsměvem. Nalil jsme nám ještě panáka, vypili jsme ho, a šli si lehnout.
Přitáhl jsem ho k sobě, naše těla se dotkla. Teď jsem ten vnitřní rozpor vnímal nejvíc. Oba nazí, oba s chutí toho druhého v puse, oba se stejnou výbavou mezi nohama.

Začali jsme se znovu líbat – pomalu, hluboce. Rukou jsem mu přejížděl po zádech a cítil, jak se mu kůže ještě pořád lehce chvěje.
„Nečekal jsem, že si to dneska rozdám s klukem,“ zašeptal jsem do ticha mezi polibky.
Erik se lehce odtáhl, aby se mi podíval do očí. „A já nečekal, že mi takhle vystříkáš pusu,“ řekl tiše a usmál se. „Ale bylo to super. Líbilo se mi to. Fakt hodně. Ty se mi líbíš.“
Jeho slova mě zasáhla. Nebyl jsem připravený říct klukovi, že se mi líbí. V hlavě mi to znělo divně a moc najednou.
„Bylo to úžasný,“ odpověděl jsem nakonec, ale v hlavě mi znělo, že to není úplně to samé, co řekl on.
Erik to nekomentoval, jen mě znovu přitáhl k sobě a políbil mě na krk. Leželi jsme vedle sebe a pomalu usínali. Já s hlavou plnou myšlenek – co bude ráno, až vystřízlivím, otevřu oči a vedle sebe uvidím nahého kluka, se kterým jsem dneska dělal… TOHLE.

Nevěděl jsem, jestli se budu stydět, nebo budu chtít další kolo.