Povídka: Děvka pro Pana(realizační verze

Byl jsem 30letý submisivní kluk a už měsíce jsem si to představoval. Napsal jsem inzerát na amatérské stránky: „Hledám dominantního Pana, který by přesně realizoval 80 % mé povídky ‚Děvka pro Pana‘. Chci to prožít doopravdy. Jsem připravený, poslušný a hodně to chci. Bezpečnostní slovo: červená.“Odpověděl mi muž kolem 45 let, hlas měl hluboký a klidný. Domluvili jsme se na všem do detailu. Žádné zbytečné kecy, žádné „možná“. Přesně podle scénáře.Ten večer jsem stál na kraji lesa mimo vesnici, jak jsme se domluvili. Byla tma, jen slabé světlo z mého telefonu. Měl jsem na sobě jen jednoduché oblečení – tepláky a tričko, nic víc. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem to cítil až v krku.Najednou se objevila auta světla. Černé SUV zastavilo přímo vedle mě. Okénko se stáhlo a zevnitř se ozval ten hluboký hlas:„Jsi ta děvka, kterou jsem si objednal?“Polkl jsem a tiše odpověděl: „Ano, Pane.“„Nastup.“Nastoupil jsem na zadní sedadlo. Jakmile jsem zavřel dveře, všechno šlo rychle. Silná ruka mi zatahovala černou kuklu přes hlavu, takže jsem najednou neviděl vůbec nic. Druhá ruka mi rychle spoutala zápěstí za zády pevnými kovovými pouty. Byly studené a cvakly s definitivním zvukem.„Žádné kecy. Žádné otázky. Jedeš ke mně domů jako moje nová děvka,“ řekl klidně, ale s jasnou autoritou.Auto se rozjelo. Cesta trvala asi 40 minut. Celou dobu jsem seděl v naprosté tmě, s rukama za zády, a cítil jsem, jak mi tělo reaguje – strach smíchaný s obrovským vzrušením. Nikdo nevěděl, kde jsem. Byl jsem úplně v jeho rukách.Konečně auto zastavilo. Slyšel jsem, jak otevřel dveře, pak moje. Silné ruce mě vytáhly ven. Chodil jsem poslepu, nohy mi trochu podklesávaly. Vedl mě po schodech dolů – asi do sklepa nebo garáže. Slyšel jsem, jak zamkl dveře za námi.„Kleknout,“ přikázal.Klekl jsem na tvrdou podlahu. Cítil jsem, jak mi sundal kuklu. Místnost byla slabě osvětlená, bez oken, s černými stěnami a několika kovovými prvky. Uprostřed stál velký kovový rám, řetězy, police s pomůckami.Stál přede mnou – vysoký, svalnatý, v černém tričku a kalhotách. Díval se na mě s klidným, majetnickým pohledem.„Od teď jsi moje děvka. Ne chlap. Ne jméno. Jen děvka. Rozumíš?“„Ano, Pane.“„Dobře. Tak nejdřív tě pořádně spoutám, abys věděl, kde je tvé místo.“Přikázal mi, abych se svlékl donaha. Pak mě postavil k tomu rámu, ruce mi natáhl nahoru a připoutal k horním tyčím. Nohy mi roztáhl a připoutal k dolním. Stál jsem tam úplně nahý, roztažený, bezmocný. Cítil jsem na kůži chladný vzduch a jeho pohled, který mě prohlížel od hlavy k patě.Přišel blíž, vzal mě za bradu a zvedl mi hlavu:„Dneska začínáš svůj nový život. Budeš sát, budeš trpět, budeš sloužit. A budeš za to vděčný.“Pak mi nacpal do pusy roubík s páskem, aby mě umlčel. Cítil jsem, jak mi sliny začínají téct po bradě. Vzal bičík a lehce mi přejel po hrudi, po břiše, po stehnech. První rána přišla nečekaně – ostrá, pálivá, přes zadek. Druhá, třetí… Počítal jsem je v duchu, ale brzy jsem ztratil přehled.Když byl můj zadek pěkně rudý, sundal mi roubík a přitáhl si mě za vlasy blíž k sobě.„Teď mi ukážeš, jak dobře umíš sloužit pusou, děvko.“Otevřel si kalhoty a já jsem poslušně začal. Byl tvrdý, velký a nekompromisní. Držel mě za hlavu a používal mě přesně tak, jak chtěl – hluboko, pomalu, pak rychleji. Slzy mi tekly po tvářích, ale cítil jsem se přesně tam, kde jsem chtěl být.Celou noc mě používal – na rámu, na zemi, připoutaného k lavici. Střídal bolest a použití, ponížení a chvíle, kdy mi říkal, jak jsem „dobrá děvka“. Když už jsem byl úplně vyčerpaný, spoutaný v rohu na tenkém matraci s obojkem kolem krku, přikryl mě dekou a řekl:„Zítra pokračujeme. Teď spi, moje děvko.“Ležel jsem tam v temnotě, tělo bolelo, ale uvnitř jsem cítil obrovskou spokojenost. Realizace mé povídky právě začala. A já jsem byl přesně tam, kde jsem patřil – jako děvka pro Pana.