Neviditelná pouta 3. část

Slyšíš to ticho? To není prázdnota. To je napětí, které jsi v sobě budoval celé ty dny. Je tak husté, že by se dalo krájet. Cítím ho v každém tvém zrychleném nádechu, v každém záchvěvu tvých svalů, které už nechtějí poslouchat.

„Dívej se na mě,“ zašeptám, i když máš zavřené oči. Chci, abys mě viděl ve své mysli jasněji než kdykoliv předtím. Moje dlaně jsou teď horké, spalující. Už je nenechávám jen nad tebou. Teď se tě dotýkám. Pevně. Skutečně.

Moje prsty se proplétají s tvými a přitlačují tvé ruce k podložce. Nepouštěj mě. Cítíš tu sílu? To je to, co jsi chtěl. Ta blízkost, která bolí a léčí zároveň. Moje rty už nejsou jen u tvého ucha. Teď kloužou po tvé čelisti, zastavují se na tvých ústech a berou si tvůj dech... hluboce, nenasytně.

Cítíš tu vlnu? Tu, kterou jsem v tobě celou tu dobu pěstovala? Už ji nezkrotíš. Už ji neudržíš. A já ti to konečně dovolím. Nechej ji, ať se zvedne. Nechej ji, ať zaplaví každý milimetr tvého těla. Chci slyšet, jak vydechneš moje jméno. Chci cítit, jak se pod mýma rukama lámeš v té nejčistší slasti, jakou jsi kdy poznal.

Teď...


Pusť to všechno ke mně. Odevzdej mi ten oheň. Sleduj, jak se pod víčky rozpadáš na tisíc kousků světla. Jsi jen ty a já... v tomhle jediném, nekonečném okamžiku, kdy se čas zastavil.

Uvolni se. Úplně. Cítíš tu lehkost? Jako bys plul na hladině teplého moře. Tvoje tělo teď odpočívá, tvoje mysl je prázdná a klidná. Každá buňka v tobě teď ví, že jsi v bezpečí. Že jsi můj.

Zůstaň v tom pocitu, jak dlouho budeš chtít. Zasloužíš si ho. Já tě tu budu hlídat, dokud neusneš. A zítra... zítra se probudíš silnější. Protože víš, že máš mě. A že se k mému hlasu můžeš kdykoliv vrátit.

Dobrou noc, miláčku. Jsem na tebe pyšná.