Z denníčku mé subi I.

Vnitřní svatyně byla tichá, jen plameny olejových lamp vrhaly na stěny dlouhé, mihotavé stíny bohů. Ona stála u masivního alabastrového oltáře, její prsty se pomalu pohybovaly nad rituálními nádobami. Každý její pohyb byl oslavou poddajnosti; věděla, že on stojí v temnotě mezi sloupy a pohlcuje ji očima. Jeho přítomnost byla jako tíha před bouří – všudypřítomná, drtivá a neodvratná.

​On, pán všech zemí a živoucí bůh, nepoznal ve svém životě odpor. Jeho pohled se vpíjel do jejích zad, do křivek, které se pod průsvitnou látkou rýsovaly s každým jejím odevzdaným gestem. Ta hra na nedotknutelnou kněžku ho spalovala. Viděl, jak rafinovaně mu nabízí svou pokoru, jak sklání šíji, jako by ho prosila, aby ji zlomil.

​V tu chvíli v něm cosi definitivně prasklo.

​Už nechtěl jen pozorovat. Udělal tři dlouhé, dravé kroky a vzduch kolem něj se zachvěl jeho mocí. Než stačila dokončit modlitbu, jeho silná paže ji sevřela v pase. Druhou rukou, jediným hrubým a rozmáchlým pohybem, smetl z oltáře všechno, co na něm leželo. Zlaté poháry, misky s drahocennými oleji a rituální dýky se s ohlušujícím řinkotem rozletěly po kamenné podlaze.

​V příštím okamžiku ji vyzdvihl a nekompromisně ji hodil na uvolněnou plochu oltáře. Alabastr byl chladný a tvrdý, ale on ji hned nato zalehl celou vahou svého bronzového těla.

​„Dnes nebudou žádné oběti tvé bohyni,“ vydechl jí do tváře, zatímco jí drsně zakryl ústa dlaní, aby utlumil její výkřik. Jeho oči, černé jako noc nad pouští, ji přibily k místu. „Dnes jsi obětí ty. A já jsem tvůj jediný bůh.“

​Cítila, jak se jí pod ním podlamuje vůle i tělo, její odevzdanost v tu chvíli dosáhla vrcholu. On ji s dravou rozhodností přitlačil tváří k hladkému kameni a jednou rukou jí sevřel obě zápěstí nad hlavou. Nebylo cesty zpět, nebylo kam uniknout před jeho silou.
S majetnickou jistotou se žaludem opřel o panenskou růži její zadnice a dlouhým a kruťě pomalým tahem se dral do jejích útrob. Před očima rozostřil svět. Bolest se okamžitě propletla s hlubokým, temným uspokojením z toho, že byla konečně dobyta. Na posvátném oltáři, uprostřed ticha znesvěceného chrámu, se on stal jejím pánem a ona jeho nejcennější, pokořenou trofejí.
Bral si jí jako poslední otrokyní ale ona zažívala slast, která je souzena poznat jen skutečným bohyním, jenž znají kouzlo přeměny mužovy temnoty ve své světlo slasti z naplnění.
Byla bohyní a on se jí právě poklonil.....