Dárek ke třicátinám

Nikol 12:00:01:

Přítel mi dal ke třicátinám remote vibrátor. Od té doby se ho nemohu nabažit. Avšak návod k párování mobilní aplikace byl na mě složitý.
"Co to studuješ krasavice?" Zaslechla jsem za sebou. A když jsem se otočila, byl tam nějaký dědek, který vypadal fakt divně. Zrovna jedl nějakou polívku a z vousů mu trčely nudle. Prostě takový bufetér.

"To znám, to nosí Martička! Máš ho tam?" Dodal. A mě to nevím proč vrušilo. I když nevím, kdo Martička vůbec je.

Decentně jsem skryla krabici od vibrátoru do batohu. Rozhléhla jsem se kolem. Natočila se k němu a udělala to, co muži, když si větrají koule. Roztáhla jsem trochu nohy, aby bylo vidět blikající světlo. Vibrátor se tiše rozvrněl, když jsem ťukla na tlačítko v telefonu.

"Uhhh, náramný! Já jsem nějakej Lojza!" Řekl ten chlap. "Dáš mi taky odkaz?" Pohleděl na mě svýma modrýma očima. Až mu jedna polívková nudle upadla do rozkroku.
"SEDUM SEDUM .... DVA TŘI NULA.... OSM ŠEST" Řekl. Nikol hned zadala číslo do aplikace, aby se poslal jednorázově vygenerovaný odkaz na vzdálené ovládání vibrátoru. Pán jej hned vyzkoušel.
"Nevím na co jsou ty smartfouny dobrý, ale toto je první věc..." Řekl, když viděl můj výraz.

"Slečno, je vám dobře?" Ozvala se nějaká žena, když jsem vydala další nečekáný tik.
Chvíli jsem vysvětlovala, že jsem OK. Rozloučila jsem se s panem Lojzou a šla na zastávku do do centra.

Lojza, o hodinu dřive:

"Ach za komunistů bylo ták dobře!" Řekl kamarád Aleš, když upravoval naši parcelu pod mostem.
"Teď tě aspoň nikdo nebuzeruje!" Řekl jsem mu.

Otec by nesouhlasil. Pocházel totiž pocházel ze školství a jednoho dne se mu zdálo, že třída moc hlučí, a tak po těch zmrdech hodil svazek klíčů. A jelikož tam měl klíče od každé píčoviny v tom učňáku, tak ten svazek klíčů byl poněkud těžký, což by bylo jedno... Měl po kariéře. Ale to nic.

Řekl jsem si, že půjdeme na oběd do hospody Mlsná Prasna na druhé straně mostu. Abyste věděli. Najíst se v současnosti zdarma je o něco složitější. Jednoduchý trik je přisednout si k někomu.
"Budete tu polívku?" Zeptal jsem se.

Nikol 12:20:36:

"Bzzt, bzzt!" Ozvalo se náhle. Vzpomněla jsem si, že ten jednorázový odkaz ještě nevypršel. Ale sáhnout jsem si tam mezi lidma nemohla. Aplikaci nešlo kvůli vibracím použít, a "bzzz, bzzzt, bzzt!" Bylo tak naléhavých, že jsem ze sebe musela něco vydat.
"Aaach!" Vydala jsem. Lidi se na mě dívali a nechápali, co mi je. "Aaach, aaaach, aaaaaaa" Ozývalo se dál.
"Bzzzt, bzzt, bzzzt..." Nepřestávalo, ale ne, že bych se udělala. Na to frekvence vibrací nestačila. Ale už to bylo k nevydržení. Mohla jsem se buď pochcat, nebo to druhé. Zvolila jsem první. Chcanky mi po stehně stékaly na podlahu k nohám nic netušících lidí.
Celá rudá jsem vyběhla z tramvaje se žlutou stopou, která stékala po schodech. I když tramvaj zavřela dveře, tak čůrky vytékaly ven.
Poprvé jsem se za sebe fakt styděla. Dobytek jeden bufeťáckej! Sáhla jsem si tam a zařízení vypla.

Lojza 12:21:00:
Zavadil jsem o telefon, který spadl na zem. Honím teď po venku nějakýho čokla, který ho vzal do tlamy.