Velikonoční koleda s výhledem 1. část

Bylo Velikonoční pondělí, pozdní odpoledne. Slunce už klesalo za paneláky a ulice voněla jarními květy a čerstvě upečeným mazancem. Osmnáctiletý Honza právě dokončil poslední dům v ulici. Taška měl plnou vajíček, čokolád a pár stovek, nohy ho bolely a toužil už jen domů.
Když procházel kolem posledního domu na konci slepé uličky, všiml si, že v přízemí svítí velké okno do obýváku. Záclony byly pootevřené jen tak akorát. Uvnitř na velké kožené pohovce seděla žena kolem čtyřiceti – vysoká, s dlouhými tmavými vlasy, plnými rty a tělem, které mělo ty správné, měkké, svůdné křivky. Měla na sobě jen tenký bílý župan, který jí sklouzl z ramen. Pod ním byla úplně nahá.
Honza se instinktivně schoval za keř růží a nemohl odtrhnout oči.
Žena měla nohy široce roztažené, jednu přehozenou přes opěrku. Mezi stehny jí svítila televize – běželo tam hlasité porno. Dva svalnatí chlapi drtili mladou holku, která hlasitě sténala. Ale ta žena v obýváku nesténala tiše. Její prsty se pohybovaly rychle a zkušeně po klitorisu, občas zajely hluboko dovnitř. Druhou rukou si mačkala plné, těžké prso a bradavku mezi prsty točila a tahala.
Honza cítil, jak se mu v teplákách prudce zvedá. Mladý penis mu ztuhl během pár sekund tak tvrdě, že to až zabolelo. Sáhl si rukou přes látku a pevně ho stiskl.
Žena na pohovce zrychlila. Boky se jí zvedaly proti vlastní ruce, prsty se pohybovaly v mokrém, hlasitém rytmu. Otevřela ústa, zaklonila hlavu a tiše, ale zřetelně zasténala: „Ano… kurva ano… hlouběji…“
Honza už nedokázal jen koukat. Vytáhl si ptáka ven – byl tvrdý jako kámen, žilnatý, s lesklou kapkou na špičce. Začal si ho pomalu honit, oči upřené na ni.
Žena najednou zrychlila ještě víc. Její stehna se roztřásla, prsa se jí třásla s každým pohybem. Pak se celá prohnula, vykřikla a prudce se udělala – viditelně se jí z kundičky vyvalila šťáva, tělo se jí zmítalo v silných záškubech.
V tu chvíli to přišlo i na Honzu. S tichým zasténáním vystříkl dlouhé, husté pruhy spermatu přímo na keř před sebou. Jedna silná dávka za druhou, až mu kolena málem podklesla.
Když se vzpamatoval, žena na pohovce ležela vyčerpaně, s rukou stále mezi nohama, prsty pomalu kroužila a usmívala se. Pak najednou zvedla hlavu a podívala se přímo k oknu.
Usmála se – úsměvem, který byl zároveň nevinný i neuvěřitelně špinavý.
A pomalu mu zamávala.