Tentokrát to možná vyjde 5

Trpím jak zvíře a naštěstí toho moc na práci nemám. Hlavou mi proběhly myšlenky, jestli se tam mám vůbec vrátit. Jestli jsem vůbec schopen to všechno zvládnout. Chtěl jsem si najít dominu a najednou mám dvě. Jednu náročnější a druhou ještě víc. Daly mi pěkně zabrat, ale na druhou stranu to byl perfektní zážitek. Bude to složité, ale nejspíš v tom už mám jasno. Nemůžu se dočkat až tam budu zpět, nahý klečet na podlaze.
Konec pracovní doby né a né přijít. Jen budu potřebovat více času na ten nákup. Musím prchnout z práce o něco dřív. Naštěstí šéf je někde pryč, tak to nejspíš klapne. Konečně padla čtrnáctá hodina, tak si balím věci. Doprdele!!! To se může stát jen mě, šéf je zpátky. Musím to nějak vymyslet. „Šéfe prosím vás nějak mi není dobře mohl bych skočit dřív, samozřejmě si to nadělám." Vy stále něco máte, co ty výkazy? Doneste mi výkazy a pak můžete jít." Tak a je to v řiti. To než dám dohromady. Budu rád, když to stihnu do konce pracovní doby. Né nadarmo se říká co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Mě to papírování tak strašně nebaví. Dal jsem to do hromady a odnesl šéfovi. Patnáctá hodina odbyla a padla. Rychle nakoupit. To je zase seznam, co to vůbec je za věci. Rita asi moc nadšená nebude, ale naštěstí mi jedna slečna pomohla, takže mám všechno. Jenom čas mi bude chybět, ale třeba budu mít štěstí. Zázrak se nekonal a dopravní špička si vybrala svou daň. Když jsem stál před Ritou bylo 16:37. „Jdeš pozdě, měla jsem v úmyslu ti dát volno, ale musela jsem tady na tebe čekat, tak tě musím potrestat. Tvoje chyba, žádné volno." „Paní Rito, v práci končím v 15:00, to se prostě nedalo stihnout." „Tak to jsi měl řešit se mnou ráno, dala bych ti víc času a nemusela bych tady zbytečně čekat. Teď už mě tvoje výmluvy nezajímají. Svléknout, nasadit si pouta na ruce i nohy a obojek. Čekat ve sklepě u dveří. Tak fofrem nebo si mě nepřej." Rychle jsem se svlékl a mazal do sklepa se připravit. Když jsem byl připraven, klekl jsem před dveře a čekal. Po chvíli dorazila Rita a odemkla dveře. Tak tohle je mé království zde vládnu pevnou rukou a platí tady má pravidla. Pokaždé, když se rozhodneš vejít dovnitř, necháš svůj osobní život venku před těmito dveřma. Rita otevřela dveře a rozsvítila světla. Měla to slušně vybavené. V rohu stálo zlaté masivní křeslo čalouněné černou kůží. Vedle veliká postel s poutacím rámem a podní dvě klece. Pranýř, různé kozy, lavice, ginekologické křeslo, různé ocelové konstrukce, od stropu viselo několik ocelových lan a každé mělo svůj naviják. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl. Rita a usadila se do křesla. „Pozdrav paní, hajzlíku." Rychle jsem se přiblížil a políbyl paní boty. „Sundej mi boty a hezky mi olížeš obě nohy a hlavně prstíky." Zase nohy to mě moc nebaví, ale co bych pro paní neudělal. Má ty nohy opravdu nádherný. Rita je prostě bohyně. „To je bída a utrpení, tak to tedy ne. Okamžitě se začni snažit!" Chytil jsem oběma rukama její nožku a vzal si do pusy její palec. Jemně jsem ho cumlal v ústech a hladil rukama. Postupně jsem prošel všechny prsty. „Teď druhou nožku.
No nečum, přece ji o to nechceš ošidit. Paní Leona mi dala jasné instrukce, na co se mám s tebou zaměřit." Tak jsem pokračoval a snažil. Cumlal prstík po prstíku někdy i víc naráz, lízal mezi prstíky, líbal kotníky, jemně hladil. Bylo mi jasný, že dokud nebude paní spokojená tak to budu muset dělat. Vypadá to, že mě to snad aji začne bavit.
„Stačí, docela to ušlo. Pojď ke mně blíž ještě, zvedni hlavu, víc můžeš se mi podívat do očí a otevři hubu." Otevřel ústa a čekal co se stane. Rita mi plivla přímo do pusy, zavřel jsem pusu. Okamžitě mi přiletěla facka a za ní hned druhá. Tak jsem zase rychle otevřel pusu. Znovu mi do ní plivla. Zas to přileťělo zprava i zleva. „A děkovat bude kdo! Za všechno budeš děkovat, ty nevděčný hovado."„Ano paní, děkuji paní." „S tebou bude ještě hodně práce. Ale neboj já mám vždy perfektní výsledky, tak se vůbec nemusíš bát, že se ti nedostane slušného vychování. Takže příště až řeknu ke mě a otevři hubu. Tak uděláš přesně tohle. To je pro tebe odměna a pokud se netrefím tak si to setřeš prstem, ten pak olízneš a poděkuješ. Teď se postav. Narovnej se ruce podél těla. Ruce za hlavu. To je špatně, prsty propleť do sebe a palce se dotýkají krku co nejbliž za ušima. Tak je to správně. Ruce za záda. To je jednoduché, ruce u sebe za zády. Klekni. Zase špatně, kolena víc od sebe stehna jsou srovnaná ve stejné rovině jako trup, ruce podél těla. Sedni. Špatně, stále klečíš, jen posadíš svou prdel na paty. Ruce podél těla. Tak to pro zatím stačí."Rita se podívala do mobilu. „Ten čas letí, teď čekám návštěvu, tak si můžeš zatím hezky odpočinout." Tomu se mi ani nechce věřit, tak přece není taková mrcha a má pochopení. Posadila mě do židle, pomocí popruhů mě k ní pevně připoutala. Moc dobře se v ní nesedělo, ale docela to šlo. Rita někam odešla. Po chvíli mi došlo, že si asi moc neodpočinu. Sedělo se mi stále hůř. Ze začátku to bylo v pohodě, postupně má váha působí tak, že vroubkovaný sedák se mi nepříjemně zarývá do zadku a stehen. Chtěl bych si poposednout, ale to nejde, popruhy mi nedovolí téměř žádný pohyb. Jak jsem si to mohl jenom myslet, že není mrcha. Je to mrcha. Můj relax se stával čím dál tím horší. Po nějaký době mi připadalo, že jsem si asi zvykl. Když jsem se pokusil pohnout tak se to zase zhoršilo. Mé tělo bylo tak stuhlé, jak kdybych tady seděl celý den. Zadek a stehna zaplavovala palčivá bolest. Rita se vrátila s úsměvem na tváři. „Tak jak si odpočnul můj chlapeček." Neměl jsem na to odpověď. „Chlapeček nám trucuje." Uvolnila popruhy, pak mě chytla za ruce a pomohla mi stoupnout. To teprve byla bolest jak kdybych si sedl na horkou plotnu. Zaskučel jsem bolestí a né nějak moc. Rita asi očekávala, že budu skučet víc. Úsměv ve tváři ji stuhl a rázným krokem vypochodovala ke křeslu a posadila se do něj. „Ke mě hajzlíku." Rychle jsem přispěchal k ní a klekl k jejím nohám. Než jsem se srovnal tak mi přiletěla zprava aji zleva facka. To byly pumelice, pravá ruka, levá ruka. „Neděkuješ, neodpovídáš mi na otázky, co si o sobě myslíš hajzle jeden, tohle já trpět nebudu." Znovu mě přiletěla pravá, levá ještě horší než ty první. „Aů a ruce si otloukat taky nebudu. Tak co mi k tomu povíš?" Co asi tak k tomu mám říct, že se nemá rozčilovat. Proběhlo mi hlavou. Aniž bych chtěl, tak ze mě vypadlo. „Nemám co říct paní." Asi jsem měl na mysli, že nevím co říct, ale už se stalo. „Já ti dám, že nemáš co říct, hošánku zasranej, tak tohle trpět nebudu." Vyskočila z křesla, ze stěny si vzala jezdecký bičík a posadila se zpět. Hned mě dvakrát švihla přes prsa. „Děkovat bude jako kdo?" „Promiňte paní, děkuji paní." „Postav se a nahoň si čuráka. Každou ránu nahlas započítáš a taky za ni poděkuješ." Asi tuším co bude následovat a proto se mi nechce postavit. „Tak bude to ještě dnes, já snad nemám co říct. Leda hovno. Neser mě a dělej." Tak a je to v řiti. Úplně mi zvadnul. Jak kdyby se chtěl schovat. „Paní omlouvám se to nějak nejde." „To teda nevím co říct. Budeš ho honit dokud se nepostaví a jestli ho do deseti minut nepřemluvíš tak to obserou ty tvoje kuličky a věř mi, že si dám záležet. Nakonec se mi podařilo penis postavit do pozoru. To Ritě udělalo radost, ale za to já měl obavy. „Jak máš honit toho čuráka, pomalu a pořádně. Ten žalud musí být pořádně napnutej, když stáhneš kůži dolů. Tak to je ono. Přestaň pořádně táhni dolů a teď ho podrž." Švihla mě bičíkem, přímo na obnaženej žalud, to mě málem poslalo do kolen. Skučel jsem bolestí. „Jedna děkuji paní." Sotva jsem to ze sebe vymáčkl. „Pokračuj v honění." Poslechl jsem, ale přetáhnout předkožku přes žalud, bylo dost bolestivé. Sotva jsem obnažil žalud dostal jsem další švihanec. Bylo to horší než ten první, z penisu vystříkl gejzír moči naštěstí nezasáhl paní. Kroutil jsem se a řval bolestí. „Ty dobytku, málem jsi mě pochcal, máš štěstí víc než rozumu." Ano paní, dvě děkuji paní. Prodýchával jsem bolest. V žaludu mi pulzovala bolest. „Tak na co čekáš honíme dál." Sotva to dořekla dostal jsem další švihanec. Tentokrát jsem to už neustál a šel jsem do kolen a následně se skroutil na podlaze. „Tři děkuji paní." „Postav se a pokračuj v honění. Pomalu jsem se zvedal, paní mě chytla za vlasy zvedla mi hlavu. „Otevři hubu!" Poslech jsem, paní mě dvakrát plivla do pusy a já pokračoval v honění. Bylo to velice bolestivé, žalud natíkal a pouhý dotek působil větší bolest. Další švihanec, skončil jsem znovu na podlaze. Nemohl jsem si ani vzpomenout kolikatý švihanec to byl. Snad to bude čtyři musím to tipnout. „Čtyři děkuji paní." Asi jsem to trefil. „Tak to neprotahuj, tahle bude poslední. Zatnul jsem zuby a postavil se. Ten pocit, že to už zvládnu mi nějak pomohl potlačit bolest. Pak to přišlo, poslední rána. Zařval jsem bolestí a snažil se to ustát. Nešlo to nohy se mi podlomily a málem jsem povalil i paní. „Pět děkuji paní." Rita se posadila do křesla a dala mi čas se dát trochu dohromady. Musel jsem potlačit slzy a vyrovnat se s bolestí. Ten pocit, že jsem to vydržel mě naplňoval vzrušením a pomáhal potlačit bolest. „Tak jak si na tom zvládneš se postavit a pokračovat. „Ano paní, zvládnu." Postavil jsem se. Podíval se na Ritu, naše pohledy se potkali a chvíli jsme si hleděli do očí, raději jsem sklopil zrak. Byla nádherná a zároveň tak krutá. Vzrušení ve mě doslova vřelo. „Musím uznat, že jsem tě odhadla špatně. Moc jsem ti nevěřila, nebyla jsem si vůbec jistá, jestli má smysl s tebou pokračovat, ale dokázal jsi mi že to máš doopravdy v sobě, že to myslíš vážně. Mimochodem jsi první kdo vydržel víc jak tři rány... Přistup ke mě!.. Je pěkně oteklej, to by stálo za to se na něm vyřádit. Popros a já ti ho vyhoním, jestli chceš?" Určitě neměla tušení co se ve mě děje, protože tyhle provokace mě doslova příháněli do extáze a měl jsem co dělat, se vůbec ovládat. „Prosím paní Rito, budu vám vděčný, když mi ho vyhoníte." Tohle nečekala, její překvapený výraz ve tváři a následné zaváhání to potvrdilo. Vzala můj penis do ruky a pomalu začala, předkožka nešla natáhnout zpět na oteklej žalud. Bolest jsem vůbec necítil. Začal jsem z hluboka dýchat. Rita byla taky vzrušená, bradavky jí stály, její dech se zrychloval a její ruka taky. Rozepla si dva knoflíky na košili a obnažila své krásně tvarované prsa. „Máš dovoleno stříkat." Během několika vteřin nastala exploze a z penisu výletěla pořádná dávka semena rovnou na její poprsí. Následoval další výstřik, hned další, zase další a ještě další. Sotva jsem se držel na mých chvějících se nohách bylo to něco nadhernýho. Orgasmus se mi vracel a to v několika vlnách. Když jsem pohlédl na Ritino poprsí, bylo těžké uvěřit, že jsem to tam nastříkal sám. Musel jsem na zem, protože mě nohy neudržely. „Tohle si slížeš, tak se zvedej, na těch mých kozách nezůstane ani kapka semena. Tak s tím začni něco dělat." Sebral jsem zbytek sil a začal paní Ritě olizovat prsa. „Ty bradavky už jsou čisté. Možná budou potřebovat důkladnější péči." Řekla tiše a přestala vzdorovat. Její dech se pomalu zrychloval a byl lehce hlasitější. Rozhodl jsem se a bylo mi jasný, že za to budu pikat, ale nemohl jsem si pomoct. Jedním tahem ruky jsem z Rity serval košili a pak ji odhodil. Celá se chvěla, její ruce mi zajeli do vlasů, naklonila se a kousla mě do ucha. Pak mi pošeptala do ucha. „Mám u tebe novou košili. Zneužil jsi mou slabou chvilku, tak se snaž abych na to zapomněla, jinak si mě nepřej a měj na paměti, že do mě nesmíš. Rozumíš?" „Ano rozumím paní Rito." Líbal a lízal její prsa i bradavky. Všiml jsem si že ji hodně vzrušuje, když ji kousnu do bradavky. Sténala víc a víc hlasitě. Její orgasmus se blížil a už to skoro bylo. Tak na to zapomeň ještě si hezky počkáš. Přerušil jsem vše v pravou chvíli a to těsně před Ritiným orgasmem. Škaredě se na mě podívala a pak se mi zakousla do bradavky. Znovu jsem se jí věnoval jak nejlíp umím. Sevřel jsem pevně její prsa, zakousl se do bradavky a pak do druhé. Chytila mi ruku a přes sukni si ji vtiskla do klína. Nasměrovala moje prsty rovnou na poštěváček a bylo hotovo. Sotva jsem ho párkrát promnul mezi prsty už to nešlo zastavit. Celá se třasla, prohla se a sjela z křesla. Ojala mě kolem krku a znovu mi pošeptala do ucha. „Obejmi mě a pevně mě drž." Pevně jsem ji objal a přitiskl k sobě a držel dokud se její dech nezklinil. Pak jsem ji vzal do náruče a odnesl na postel. Přetočila se na bok a schoulela se do klubíčka. Vzal jsem ze skříně deku a opatrně s ní Ritu přikryl. „Děkuji. Dnes to ukončíme, můžeš do sprchy a jít." „Děkuji paní." Položil jsem ji ruku na rameno. „Je všechno v pohodě paní." Pohladila mi ruku. „Všechno je v pohodě, nemusíš mít obavy." Trochu jsem poklidil a šel do sprchy. Na chodbě jsem se potkal s Leonou. „Kampak?" „Paní Rita mě propustila tak jdu do sprchy paní." Leona se podívala na hodinky. „Máme ještě hoďku a půl polož ten ručník a jdeme to ještě využijeme." Položil jsem ručník na skříňku. „Otoč se ke mě, co ti to provedla. No asi tě nebudu potřebovat. Tak běž." Dal jsem sprchu a jel domů, léčit rány. Za dva dny volala Leona, že je potřeba si vyzvednout výsledky testů. Mám následující den v 16:00 vyzvednout Ritu a zajet pro výsledky, pak se mám u ní hlásit.