Horko nebylo jen ze sauny

Dveře sauny se zavřely.
Ticho.
Ona stála blízko něj, ruka pořád na jeho hrudi. Jejich dechy se pomalu uklidňovaly, ale napětí ještě nezmizelo.
„Jsi si jistá?“ zeptal se tiše.
Neodpověděla hned. Jen se na něj podívala.
Pak přikývla.
A v tu chvíli se dveře znovu prudce otevřely.
Studený vzduch vrazil dovnitř jako facka.
On se vrátil.
Oči tvrdé. Čelist sevřená.
„Tohle myslíš vážně?“ vyštěkl.
Oba se k němu otočili.
„Už jsi odešel,“ řekla klidně, ale v hlase bylo napětí.
„Jo? A to jako znamená co?“ udělal krok blíž. „Že jsem to měl jen tak nechat?“
Nikdo jiný se ani nepohnul. Všichni cítili, že tohle už není jen hra.
„Řekl jsem ti, ať si vybere,“ ozval se ten, kterého zvolila.
„A ona si vybrala,“ dodal klidněji.
To ho vytočilo ještě víc.
„Jo? A řekla ti i všechno ostatní?“ zasmál se krátce, ale bez humoru.
Ona ztuhla.
„Nech toho,“ řekla ostře.
Ale bylo pozdě.
Podíval se přímo na něj.
„Víš, že se mnou spala, že jo?“
Ticho spadlo jako kámen.
Ten, kterého si vybrala, se ani nepohnul. Jen jeho pohled ztvrdl.
Pomalu se na ni podíval.
„Je to pravda?“
Vteřiny byly nekonečný.
Ona sklopila oči… a pak znovu zvedla hlavu.
„Ano.“
To jedno slovo změnilo všechno.
Vzduch zhoustl.
Ten první sevřel ruce v pěst. Na chvíli vypadal, že něco řekne… ale mlčel.
Ten druhý se pousmál. Hořce.
„Takže takhle,“ řekl tiše. „A stejně sis vybrala jeho.“
„Tohle není soutěž,“ odpověděla, ale hlas už neměla tak jistý.
„Ale je,“ skočil jí do řeči. „Celou dobu byla.“
Udělala krok k němu. „Není. Bylo to… jiné.“
„Jiné?“ zopakoval a zavrtěl hlavou. „Jo. To určitě.“
Napětí bylo na hraně výbuchu.
Pak se otočil. Tentokrát pomaleji.
„Víš co?“ zastavil se ve dveřích. „Užijte si to.“
Podíval se ještě jednou zpátky. Na ni.
„Stejně se k tomu vrátíš.“
A odešel.
Dveře se zavřely.
Ticho.
Ona zůstala stát. Najednou už si nebyla tak jistá jako před chvílí.
A muž vedle ní to cítil.
„Tak co teď?“ zeptal se tiše.
Tentokrát… neměla odpověď.