Nedělní odpoledne

Bylo deštivé nedělní odpoledne. V domě bylo slyšet jen tikání hodin. Jana seděla na gauči a očividně se nudila. Marek seděl ve své pracovně, kde se hned po obědě zavřel.
“Nějak se tu zabav, tohle bude chvíli trvat,” řekl jí než za ním zaklaply dveře. Jana si vzala knížku, že si zatím něco přečte, ale po chvíli pak zjistila, že se nedokáže na nic soustředit. Ovládala jí neodolatelná touha. Zamyšleně se podívala na dveře za kterými seděl on. Po chvilce váhání, vstala a opatrně vešla do pracovny.
Marek jí nevěnoval jediný pohled. Položila proto na stůl bičík aby na sebe upozornila. Marek si ho všiml. Věděl co to znamená, ale teď se mu to nehodilo. Má ještě spoustu práce a ona si zrovna teď vzpomene, že si chce hrát.
“Teď mám hodně práce nepočká to?,” zeptal se mírně otráveným hlasem.
“Paní se neodmítá,” řekla hlasem nepřipouštíc námitky.
Marek byl otrávený neměl zrovna teď náladu. Práce se mu hromadila a pokud to nedokončí dneska, bude to tu stát ještě několik dní. Nespokojeně si odfrkl.
Všiml si jak na něj vyčkávavě hledí.
“Dnes opravdu ne,” zkusil ještě přitvrdit. Ona se však ani nehla. Pořád ho sledovala. Jestli si myslí, že kapituluji, plete se. Pomyslel si. Zamračil se, ale ona se pořád ani nehla. Věděla, že nesmí ustoupit. On se jí minule také neptal jestli má nebo nemá zájem. Počkal si na ní před prací, i když věděl, že je domluvená s děvčaty na skleničce vína. Nic nedbal na její prosby. Řekl jí, že je teď je on dominantní a ona ho musí poslouchat. Zamračila se na něj a on ji za to večer potrestal. Teď tu před ním stojí ona a žádá ho o to samé.
“Řekli jsme si, že si nebudeme oplácet za to co si uděláme v dominantní roli,” namítl neboť si vzpomněl, že i on jí odvedl od jejich plánů.
Neřekla nic jen svěsila koutky.
Povzdechl si: “A je to tady. Žena, když nedostane co chce začne citově vydírat a přidá slzy,” pomyslel si mrzutě. Už nějakou tu dobu ženy zná a ví jak reagují. Jana není žádná výjimka. Už několikrát mu ukázala, že reaguje úplně stejně jako každá. Skončí to hádkou kdy ona bude uražená a on otrávený jejím chováním.
Jenže Jana ho převezla. Nespustila hysterický výstup. Místo toho se k němu sklonila. Přejela mu rukou po stehně a zastavila se.
„Pět minut,“ zašeptala.
„Zkus mě nechat čekat…“
Nadechla se.
„Pak už to nebude na tobě.“
Potom se otočila a s hlavou hrdě vztyčenou odešla.
Chvíli se za ní díval a přemýšlel. Když za ní nepůjde tak co se stane? Není dost silná na to aby ho násilně odtáhla do jiné místnosti. Jenže když tu bude sedět nedozví se co si pro něj připravila. Zadíval se na monitor počítače. Ještě má před sebou spoustu práce, která však musí počkat. Půjde za ní a zjistí co se stane. Když nad tím tak přemýšlel docela se i těšil. Než došel ke dveřím napadlo ho zda ho už bude čekat v jejím sexy oblečku.
Jenže když za ní přišel do obývacího pokoje, seděla Jana na pohovce. Na sobě měla stále domácí věci a listovala si časopisem.
“Jsem tady, má paní” oznámil jí. Jenže ona si dál četla. Jemu nevěnovala ani pohled.
“Jsem tady, má paní,” zopakoval tedy.
“Já, nejsem hluchá. Slyšela jsem Tě už prvně. Čtu si,”oznámila mu.
“Když si tedy chce číst, tak proč jsem já, chodil?,” pomyslel si a chystal se odejít.
A však zastavil ho její hlas: “Někdo Ti dovolil odejít?!”
Nechápal. To se má jako dívat na to jak ona si čte nebo co? Jemu tam stojí práce a ona ho tu nechá stát jako nějakého školáčka.
“Kleknout a ruce za hlavu,” zazněl její příkaz aniž by odvrátila zrak od časopisu.
Rozhodl se poslechnout, zatímco si ona dál listovala v časopise.
Dlouho se nic nedělo. Už si myslel, že je to všechno. Potrestá ho za to, že jí odmítl a pak si půjde po svém. Jenže to se mýlil. Jana s ním měla jiné plány.
“Nasaď si tu škrabošku co je před tebou,” poručila mu.
Poslechl. Nasadil si škrabošku a dál vyčkával. Chvíli se nic nedělo. Potom zaslechl jak odložila časopis, vstala a prošla kolem něj aniž by se ho dotkla. Potom zavřela dveře od některého pokoje.
Dlouho se nic nedělo a pak to přišlo. Na svém pozadí ucítil důtky, jak ho bez varování a bez čekání udeřila.
“Jau, sakra do háje,” zaklel leknutím a bolestí. Když tu náhle ho udeřila do tváře.
“Takhle mluvit nebudeš,” zlobila se.
“Takže začneme. Nejdříve se svlékni, ale nesundávej si tu škrabošku. Celou dobu jí musíš mít na očích. Nesmíš nic vidět,” přikázala mu. Ihned poslechl. Nechtěl získat další rány. Když byl nahý, přistoupila k němu aby mu uvázala zástěrku. Kterou tak neměl rád.
“Začneme prohlídkou. Každá lekce by tak měla začínat,” řekla mu.
Začala důkladně. Nejdříve krk a šíje. Potom ho škrábla na zádech, foukla mu do ucha a štípla do zadnice. Pohladila po hrudi, podržela v rukou jeho chloubu a rukou přijela po nohou.
“Nastav ruce dlaněmi vzhůru,” zazněl další příkaz. Když tak učinil, dostal přes dlaně bičíkem. Na každou ruku dvě rány.
“To za tvé odmítnutí,” vysvětlila mu.
“A teď na všechny čtyři.”
Klekl si na všechny čtyři a čekal na to co přijde. Věděl to. Jenom doufal, že by se tak nemuselo stát. Bylo mu to krajně nepříjemné, ale věděl, že to k tomu patří. Snažil se na to nemyslet, ale když mu rukou přejela po zadnici věděl co přijde. Prstem mu přejela po řitním otvoru, ale prst nestrčila dovnitř, že by tomu unikl? Tomu se mu nechtělo věřit. Znal jí a věděl, že ona by to jen tak nenechala.
“Vnitřek otvoru, pro dnešek vynecháme,” řekla mu. Ulevilo se mu, ale jen na chvíli. Po chvilce ucítil zase její prst mezi jeho pulkami.
“Rozmyslela jsem si to. Otrok by neměl vědět co přijde nebo nepřijde.”
V duchu se už smiřoval s tím, že mu ten prst tam strčí, ale neučinila tak.
“Nechám si to na později. Teď když si na všech čtyřech, dostala jsem chuť na něco jiného,” řekla mu a sundala mu škrabošku.
Chvíli se rozhlížela kolem sebe a potom se opřela o zeď. Sledoval její počínání. Všiml si přitom, že je v tom svém úboru, jak tomu říká ona. Negližé a podpatky. Prstem mu ukázala aby šel za ní, ale hezky po čtyřech. Doplazil se před ní.
“Lízej mě,” zašeptala svůj příkaz. Zvedl její jednu nohu a dal si jí na rameno. Chtěl jí na ní fouknout, ale vzpomněl si kdo je tady v dominantní pozici. Místo toho zabořil jazyk do jejího lůna. Ze rtů jí uniklo zavzdychání. V duchu se nad tím pousmál, ale pokračoval v dobývání jejího klína. Po chvilce se ozval příkaz:
“Už dost! To stačí.”
Nevnímal to. Cítil, že za chvíli by se udělala. Už moc nechybělo aby se její tělo začalo otřásat přívalem orgasmu. Chtěl pokračovat, ale odstrčila ho od sebe.
“Řekla jsem, už dost,” řekla mu a vrazila mu další facku.
“Si neposlušný. Asi Tě budu muset potrestat. Když řeknu dost, tak to znamená dost. Já jsem tady ta kdo rozkazuje, ne Ty, to si pamatuj. Ještě není čas na mé uspokojení, ale neboj. Dopřeješ mi ho. Tak a teď si lehni. Je čas abych Ti já oplatila to co si pro mě udělal.”
“Omlouvám se vám, má paní. Už se to nestane,” omluvil se jí a poslušně si lehl.
K jeho překvapení si mu sedla na stehna. Ruce mu připoutala pouty, oči mu zakryla škraboškou a pak ho začala hladit. Nejdříve rukama. Potom vstala a došla si pro led. Kousky ledu mu po té začala přejíždět po celém těle. Nejdříve bradavky, pupík, kolem údu dolů k nohám a v opačném pořadí vzhůru. Bylo to příjemné a vzrušující. Po chvilce ucítil jak mu ho bere do úst. Začala sát a jemně ho dráždit rukou. Nezapomínala na varlata. Bylo příjemné a jeho tělem postupovalo vzrušení. Jenže náhle přestala. Sundala mu pouta a škrabošku.
“Sedni si, tak abych si k tobě mohla sednout zády,” zazněl příkaz.
Posadil se, roztáhl nohy a ona se posadila před něj. Vzala jeho ruce a položila si je na prsa.
“Nedotýkat se mě, nemačkat mi prsa,” zněl další nerozumný příkaz.
Místo něj se začala jeho rukama hladit na prsou.
“Líbej mě na krku a občas můžeš zmáčknout prsa,” řekla po chvilce.
Potom vzala jeho prsty do pusy, navlhčila mu je a pak si je zasunula mezi nohy.
“Udělej mě.”
Začal prsty v ní pohybovat. Druhou rukou jí drtil prsa.
“Chtěla bych si na tebe sednout, ale vím jaká je domluva. Jen na malou chvíli bych Tě chtěla cítit v sobě.”
“Ty, si paní. Ty rozhoduješ, co se bude dít,” připomněl jí.
“Tak si lehni. Sednu si na Tebe. Jenom o něco Tě požádám. Pomoc mi udělat se, ale Ty nesmíš,”
Poslechl jí. Lehl si. Ona si na něj nasedla. Jednu jeho ruku si položila na prsa a druhou aby jí dráždil poštěváček.
Chvíli to trvalo, ale nakonec se začalo její tělo otřásat přívalem orgasmu.
Slezla z něj. Otřela z něj své živočišné šťávy a pak se ho zeptala: “Chceš úlevu? Tak hezky popros.”
“Paní prosím o úlevu.”
Usmála se a pak sklonila hlavu k jeho ztopořenému údu. Po chvilce i jeho tělo pocítilo úlevu.
Marek ještě chvíli ležel a snažil se popadnout dech. Jana se na něj dívala s lehkým úsměvem, jako by přesně věděla, co se mu právě honí hlavou.
Pak vstala, natáhla si přes ramena lehký župan a otočila se k němu.
„Myslím, že teď oba potřebujeme sprchu,“ řekla klidně.
Marek se zvedl na loktech a pobaveně se na ni podíval.
„A kdo komu bude sloužit tentokrát?“
Jana se zastavila ve dveřích koupelny a ohlédla se přes rameno. V očích jí zablýsklo.
„To ještě uvidíme,“ odpověděla.
Na okamžik bylo v domě zase slyšet jen tikání hodin.
Pak Marek vstal a vydal se za ní...