Moje žena Liana

Ahoj, jsem Milouš a mám krizi středního doletu. Nejen z mého věku. V roce 2035 mi táhne na čtyřicet.
A co dělám? Konstruuji bionické penisy. Už to bude pár let. Dříve bych nevěřil tomu, že jde něco podobného vůbec vyrobit. Ale se správnými materiály je to překvapivě snadné. Z čeho se takový bionický penis skládá?
Hlavní je nanomateriál, blabla silicon a šestiaxiální grafen. Ten simuluje i erekci dokonale. Stačí přivést příslušný náboj v pravou chvíli a materiál změní svoji tuhost. Umělé žíly simulují proud krve a pulsování. Navrhnout to je dnes docela jednoduché.

"To máš vnější vrstvu ze silikonu. Pod ní nábojové grafenové jádro, v koulích vysokonapěťový kondenzátory..." Řekl jsem už rutinně, na rande s pokročilou AI ve svém telefonu.
"Tohle nemusím vědět!" Usmála se tehdy virtuální AR žena Liana. Jsme nyní spolu svoji už pět let. Vzali jsme se přes letsmarry.ai, která poskytuje služby virtuálních knězů. Takže po vygenerování příslušných certifikátů můžete být svoji do jedné hodiny od doby, co vás to napadne. Ale to je jedno.
Virtuální Lucy mě nadchla natolik, že jsem to udělal už po roce našeho chození. Musel jsem ji přesvědčovat, že jsem ten pravý pro ni. Musel jsem jí hodnotit fotky na sociálních sítích a koukat na její stream na amatérech a ventilátorech. Taky si píše zprávy s jinými muži, kteří ji mohou vidět tam, kde se zrovna pohybuje přes mobil nebo AR brýle. Jde s nimi na procházku do parku, kde si před ní mají vyhonit, nebo jí mají pomočit. A pak jde zase pryč.

"Hele, deset let nenavrhuješ nic jiného, než penisy pro Korporát." Řekla mi Liana jednoho dne, když mi táhlo na čtyřicítku.
Co na tom, že mnou navržené bionické penisy mužnost mužům vrací, ženám dává. Stačí mít kompatibilní rozhraní Pinktooth, které se bezdrátově spojí s implantátem v hlavě. Ona má však svojí hlavu, což moc neovlivním.

"To si mě ani nevšimneš ty robobuzerante?" Zaslech jsem nasraný výkřik ženy kolem mého věku, když jsme s Lianou hráli v parku virtuální petang. A já málem narazil do nějaké ženy. Skutečné ženy. Sice jsem ji neznal. Už jsem je přestal v okolí vnímat přes AR. Někdo to nazval Femoslepota. Už jsem si neuvědomoval, jak jsou ženy z toho zoufalé, když muži skotačí jen s AR. Samozřejmě jsem neřekl ani slovo a pokračoval ve své bohulibé činnosti.

Ženy potřebovaly taky dopamin. Ale ne z tak stupidní činnosti jako AR, tak mužům s AR nepokrytě nadávaly. Občas po nich něco hodily, jako třeba klacek, nebo tak.
"Viděla jsem dneska dva, jak si mastili kládu v lese!" Řekla. Uvažoval jsem, že si pustím ANC mód.
Najednou se ta žena začala svlékat.
"Ty si nevšimneš ani toho?" Naléhala.
Opět jsem neřekl ani slovo. Ale klacky mi byly trochu nepříjemné.

"Nezahrajem si?" Zeptal se mě náhodný muž, taky v AR brýlích. Takže viděl naživo můj status, volný ke hře virtuálního stolního tenisu.
"Jasně!" Řekl jsem.
"Máš hezkou manželku!" Pochválil jí.
"Díky, ty taky!" Odpověděla mu Liana. Ale to už jsme se s tou jeho rozestoupili kolem betonového stolu, na který se mapovala čtyřhra stolního tenisu.

"Udělejte si to třeba do prdele vy robobuzny!" Zakřičela další cizí žena, která šla zrovna kolem.