Tajná milenka… která Tě ovládá 😈

Chyběla jsem Ti…? 😈
Stál jsi chvíli před dveřmi, ruku těsně nad klikou, jako bys zvažoval, jestli máš vůbec vstoupit.
Možná jsi věděl, že bys neměl.
Možná jsi to věděl úplně přesně.
Ale stejně jsi tam byl.
Usmála jsem se už ve chvíli, kdy jsem tě uviděla přes kukátko.
Nechala jsem tě čekat jen pár vteřin… schválně.
Pak jsem otevřela.
„Tak přece jen…“ řekla jsem ti klidně, skoro pobaveně.
Opřela jsem se o futra a nechala tě, aby sis mě pořádně prohlédl.
Ten pohled jsem znala.
Trochu nejistý… ale víc zvědavý než opatrný.
„No tak…“ ustoupila jsem o krok dozadu.
„Necháš mě čekat, nebo jdeš dál?“
Vešel jsi.
Dveře za tebou tiše zaklaply.
Bylo ticho.
Takové to zvláštní ticho, ve kterém slyšíš úplně všechno — vlastní dech, kroky, i to, jak se snažíš působit klidně.
Přistoupila jsem blíž. Pomalu.
Přistoupila jsem blíž. Pomalu.
Nespěchala jsem. Nikdy nespěchám.
Zastavila jsem se jen kousek od tebe.
„Víš, co je na tom nejzajímavější?“ zašeptala jsem ti.
„Že pokaždé přijdeš… i když víš, že bys neměl.“
Sklonila jsem hlavu lehce na stranu a zadívala se ti do očí.
„A pokaždé zůstaneš.“
Moje ruka se lehce dotkla té tvé.
Jenom na chvíli.
Stačilo to.
Viděla jsem, jak reaguješ.
Jak se snažíš držet kontrolu… a jak ti pomalu proklouzává mezi prsty.
Usmála jsem se.
„Dívej se na mě,“ řekla jsem ti tiše.
A ty jsi poslechl.
Vždycky posloucháš.
Udělala jsem krok kolem tebe, tak blízko, že jsi mohl cítit mou přítomnost.
Zastavila jsem se za tebou a na okamžik nic neřekla.
Nechala jsem tě čekat.
Pak jsem se vrátila zpátky před tebe.
„Tohle máš rád, že jo…?“ řekla jsem klidně.
„Když přesně nevíš, co přijde dál.“
Znovu jsem se usmála. Tentokrát o něco víc.
„Ale já to vím.“
Udělala jsem krok zpět a opřela se o stůl.
Pořád jsem tě sledovala.
„A víš, co je na tom nejlepší?“
Chvíli jsem mlčela.
Jen tak, aby to trvalo o trochu déle, než bys chtěl.
„Že tohle je teprve začátek.“ 😈
Ten výraz ve tváři jsem si vychutnala.
„To nejlepší si totiž nechávám až dál…“
Otočila jsem se pomalu zády a nechala tě tam stát.
Přemýšlet.
Věděl jsi, že můžeš odejít.
Ale taky jsi věděl, že neodejdeš.
Protože jsi chtěl vědět, co přijde dál.
A přesně to jsem chtěla.


…a přesně v ten moment pochopíš, proč se k tomu někteří vrací 😈
kdo chce vidět víc… najde to na profilu 😉