Poslušnost v koupelně.

Oslava narozenin byla v plném proudu.
Venku na terase dál běžela ta nekonečná nuda. Ondra tam stál, rozhazoval rukama nad nějakým motorem a vypadal jako ten nejvíc v pohodě kluk na světě. Ale když se naše oči střetly, viděla jsem ten známý záblesk. Věděl, že když se takhle podívám a kývnu k domu, končí slušná konverzace a začíná naše hra.

S Ondrou to tak bylo vždycky. I když navenek působil jako suverén, v soukromí jsem otěže držela já. Poslouchal na slovo. Stačil jeden můj pohled a věděl, co se od něj čeká.

Cestou do koupelny jsem si pod šaty sundala kalhotky a nenápadně je hodila do koše na prádlo v chodbě. Ten pocit chladného vzduchu na stehnech pod látkou šatů byl jako rozbuška. Jen co vklouzl do koupelny, zatáhla jsem ho dovnitř a zamkla. Než stačil vydechnout, měla jsem svůj jazyk v jeho puse. Tohle nebyl polibek, to bylo vytyčení území.

„Tady a teď?“ vyhrkl s tím svým úšklebkem, zatímco jsem ho narazila na dveře.
„Drž hubu a krok, Ondro. Víš, jak to mám ráda,“ zasyčela jsem. Měl tu mou nadvládu rád, i když by to před klukama venku nikdy nepřiznal.

Klekla jsem si a během vteřiny mu stáhla šortky. Byl tvrdý, pulzující a přesně tak připravený, jak jsem čekala. Vzala jsem si ho do pusy, hluboko a hladově. Sála jsem ho silně, sprostě, přesně tak, jak vím, že ho to dostává do kolen.. „Chutnáš mi, ty hajzle“.
Slyšela jsem, jak se snaží být potichu když uslyšel, že za dveřmi někdo prošel.
Ta blízkost odhalení nás oba bičovala k šílenství.

Ale dneska jsem neměla náladu jen na kouření. Po pár minutách, kdy už byl Ondra v křeči, jsem se prudce zvedla. Podívala jsem se mu do očí, vyhrnula si šaty až k pasu a ukázala mu, že tam pod nimi už vůbec nic není. Jeho oči ztmavly.

Ondra mě popadl za boky, nadzvedl mě a já si mu ovinula nohy kolem pasu. Byl to náš klasický pohyb, vybroušený měsíci společných nocí, ale tady, na dveřích koupelny uprostřed oslavy, to mělo jinou chuť.

Vnikl do mě tvrdě a bez varování. „Kurva...“ vyrazilo mi to dech a musela jsem se mu zakousnout do ramene, abych nevykřikla.

Dveře pod naším náporem tichounce vrzaly. Každý jeho příraz mě přitlačil na studené dřevo. Slyšeli jsme smích z terasy a cinkání skleniček, což jen umocňovalo tu surovou potřebu se do sebe úplně vnořit.

„Dělej... hlouběji,“ šeptala jsem mu do ucha a rýpala mu nehty do zad. Ondra věděl, co má dělat. Zrychlil, jeho dech byl horký a přerývaný, ruce mi drtil o dveře.

Když jsme se blížili k vrcholu, oba jsme byli v totálním napětí, abychom se neprozradili. Ondra mě ještě víc přitiskl ke dveřím a s posledním, hlubokým přírazem do mě vystříkl. Cítila jsem to horko uvnitř a kousala ho do krku, abych nezačala nahlas sténat.
Pár vteřin jsme tam tak zůstali viset, jen náš těžký dech a tlukot srdce, který splýval v jeden.

Pomalu mě pustil dolů. Urovnala jsem si šaty, on si vytáhl šortky. Žádné zbytečné řeči, na to se známe moc dobře. „Máš dvě minuty na to, aby ses vydýchal,“ řekla jsem, zatímco jsem se dívala do zrcadla a prsty si projížděla rozcuchané vlasy. „A jestli se tě tvoje ségra zeptá, proč jsi tak červený, tak jsi prostě vypil moc rychle to pivo.“

Otevřela jsem, vyklouzla ven a s naprostým klidem se vrátila na terasu. Ondra se objevil o chvíli později. Když si sedl naproti mně a zapojil se do debaty o nových modelech BMW, pod stolem se naše nohy na vteřinu potkaly. Jen on a já jsme věděli, že pod mými šaty teď stéká důkaz toho, jak „slušně“ jsme se v té koupelně chovali.