Sbohem, maturantko

Krásná to byla doba, když jsme byli dospělí, ale ne zas tolik aby jsme museli už chodit do práce a platit složenky. Doba, kdy jsme byli už velcí, ale ještě ne tak, aby jsme se báli každého stoupnutí na váhu. Doba, kdy nás vyučující strašili, že nejtěžší věc v životě je maturita, misto toho aby nám řekli, užívejte si života do maturity. Co bude potom? Přece jen stereotyp: práce, vikend, práce, vikend, občas dovolená a většinou pocit křečka v kolečku, který by rád doběhl na jeho konec a ono ne a ne se podařit.

Andreu jsem znal už pár let. Ona ve čtvrťáku - skoro dvacetiletá a já třeťák - 18 a půl roku k tomu úředně dospělák . Často jsme se spolu a na sebe smáli, pošťuchovali se, provokovali, měli na sebe různé narážky. Některé narážky byly zcela zřejmé, jiné měli v sobě ještě skrytý sexuální podtext. Libila se mi. V obličeji nevýrazná, možná až lehce přehlédnutelná, ale její křivky a ten její oheň, co z ní sálal, to mě přivádělo do varu. To teda jo. Malinká, v džínách ze kterých jí neustále koukal kulaťoučký zadek v tangách a krátkém topu a v něm - v poměru ke zbytku těla - poměrně veliký dekolt. Dekolt, co vypadal, že chce utéct na svobodu a dekolt, kterému bych na tu svobodu vlastnoručně rád pomohl... Pro mě bohyně sexu, bez sexu, bohužel.

U nás ve třídě byla vždy služba na třídní knihu. Zkrátka člověk, který ji musel sebou neustále tahat a hlídat, když jsme měnili třídy a budovy. A občas se někde zapomněla a nebo ztratila. To nebylo nic neobvyklého, to byl holý fakt, který se často opakoval. Služba šla pak třídnici hledat a často byla pryč téměř celou dalši vyučující hodinu, protože přeci ji hledali všude a nemohli ji najít..to že smrděli cigárama, to už nikoho moc netrapilo...

Mě se také ztratila. Minulou dvouhodinu jsme měli tělák a tak jsem šel do tělocvičny. Okolo haly bylo asi deset velkých šaten, se sprchou a uzavíratelné z obou stran.

"Ale, ale. Panáček se nám šel zašít." ozvalo se naproti na konci chodby.

Podíval jsem se tím směrem a koho nevidím. Andrea. Stálá opřená o zeď a v ruce něco držela.

"Nehledáš tohle?" zamávála třídnicí ve vzduchu.

"Ano, hledám. Dej mi jí."

"Tak si pro ni pojď, nebo chceš být po škole, že jsi jí ztratil?" a jednou nohou vkročila do otevřené šatny.

"Andreo, dej mi ji. Já pospíchám. Minule měl učitel kecy, že ji služba tak dlouho hledala a já nechci aby mě prudil... přece jen, jak nás chytil za to huleni před školou, to je furt průser a nechci aby se to dostalo domů..."



"Snad se nebojíš, že dostaneš doma na holou?" smála se a jak se ji chvěla bránice, chvěl se jí i ten její výstřih. Ten výstřih, který bych rád hladil, mazlil, líbal, kousal, miloval ...

Rozeběhl jsem se za ní. Andrea mezitím vlezla do šatny a furt se smála. Natáhl jsem ruku pro knihu, ale ucukla. Natáhl jsem rychle druhou a uhnula a pořád se smála.

"Andreo, dej mi jí, nebo uvidíš!"

"Jo tak, tak ty bys chtěl abych ti jí dala..." začala jako vždy provokovat.

Chytl jsem ji a snažil jsem se ji tu knihu vyndat z ruky. Nechtěla pustit a furt se smála. Jak jsem ji držel, strčil jsem ji prsty do boku. Vždy byla hodně lechtivá a to zafungovalo. Knihu hodila na zem a začala sebou škubat a kroutit a pořád se hodně smála. Bylo cítit, jak rudne, jak se potí, jak více oddechuje. Můj čas pomsty začal. Držel jsem ji a lechtal. Jako vždy, když se předklonila, její tanga lezla ven. Vínové. Mám radši černé, ale co nadělat a chytil jsem je a lehce po vytáhl..

"Ty jeden, tak to ne." řekla vesele a dala ruku za sebe a chytla mě lehce za péro. "Jestli je vytáhneš víc, zmáčknu a bude tě to bolet."

"A co když je to to, co chci, abys mě zmáčkla?" dělal jsem si z ní srandu.

"Ty jsi blbej."péro mi pohladila a pustila.

Já ji pustil tanga. Ale to, že mi pohladila provokativně péro nebylo moc dobré, protože začalo tvrdnout.

"Tak si vem třídnici a běž, ať nepřijdeš pozdě. Jestli se teda odvážíš někam s tímhle jít." Prstem ukazovala na moje kraťasy a smála se.

Ta mrcha. Kraťasy vypadaly jako malý stan a jak s tim má asi člověk jen tak odejít.

"Diky. Ty jsi teda dobrá. A co s tim mám jako dělat?"zeptal jsem se zoufale.

Misto odpovědi mě znova pohladila po kraťasech. Krve by se ve mě nedořezalo. Ta chuť ho vyndat a vrazit ji ho rovnou mezi nohy byla obrovská, ale to bylo přesně to o co ji šlo...Vyprovokovat a pak zmizet. Už to udelala několikrát. Pokaždé jsem jí za to v duchu proklínal. Jak to může udělat? Vždyť je to proti přírodě - někoho rozpálit a pak zchladit ledovou vodou.

Nečekal jsem. Tentokrát už ne. Dal jsem ji ruku na koleno a od kolene nahoru jsem ji pomalu hladil až jsem došel k rozkroku. I přes džíny bylo citit to teplo, to horko co z něj šlo.

Andrea útok vrátila ještě s větší intenzitou - strčila mi ruku do kraťas. To jsem vážně nečekal. Mohla to za ty roky na škole udělat tolikrát a nikdy to neudělala a až teď, chvíli před její maturitou. Citil jsem prsty, které začali hledat cestu přes nateklý žalud ke kořenu. Políbil jsem ji. Její horký dech. Vůně vlasů. Její hebká pokožka. Všechno to vonělo, hlava se mi motala. To, to, to není možné. Nebo to je možné. Já nevím. Líbala skvěle. Nikdo ještě nelíbal tak dobře jako ona...a její klín.. má ruka se ji vloupala do džín, pod její tanga. Citil jsem na břiškách prstu malé strniště. Mohlo být maximálně nekolik dnů staré a mokro. Všude bylo mokro a horko. Jako kdybych narazil na vulkán sopky, která chce vybouchnout a já tu jsem proto abych tomu pomohl.

Ona na nic nečekala. Vyndala mi péro ven. Lehce ho pohonila a pak ho strčila do pusy... žalud nasála tak silně, že jsem se musel chytit zdi, abych nespadl. Neuvěřitelný. Kdybych tak věděl, co předemnou ty roky skrývá..

"Chceš do mě? Řekni, že ano!"

Dalo se snad říct, že ne?

"Musíme rychle, někdo sem může kdykoliv přijít a prosimtě, neudělej se do mě."

Přikývl jsem. Má slovni zásoba v tu chvili byla velká asi jako dvouletého dítěte. Ohnula se a opřela o lavici, co byla v šatně na sezení. Stáhl jsem jí džiny i se spodnim prádlem. Byla nádherná dole, ještě hezčí, než jsem si ji představoval. Na nic jsem nečekal a zasunul jsem pomalu do ni. Pomalu dopředu a zpátky. Dopředu a zpět. Chytil jsem ji za boky a začal jsem zrychlovat. Pytel ji pleskal o její svatyni. Byla to jako jizda na horské dráze. Bylo to jako letět raketou na Mars. Bylo to šílené, nečekané, neuvěřitelné, bylo to

"Aaach, promiň" bylo to rychlé. Jen tak tak jsem stačil vytáhnout péro, ale ne uz tak daleko abych ji nepostřikal kalhoty. Naštěstí zevnitř.

"To nic." otočila se a dala mi pusu. "Já ti dávala o pár sekund méně." a zase se smála. Vyndala kapesniky a začala si otírat vše, co měla od mého spermatu.

Já se rudý za ušima sebral a zmizel. Andrea o měsíc později odmaturovala a už jsem ji nikdy neviděl. Sejde z očí sejde z mysli a tak to bylo i tentokrát. Myslím, že tenhle okamžik byl takový neplánovaný vyvrcholení našeho kamarádského vztahu a zároveň i rozloučení. Jo a ta krásná prsa jsem stejně nevidel..



l