Stříbrný řetízek

Petra s Radkem procházeli širokou pasáží nákupního centra. Tu a tam se líně zastavili a prohlíželi si zboží za nasvícenými výkladními skříněmi. Pak ale narazili na obchod, který se od ostatních nápadně vymykal – luxusní butik s erotickým zbožím. Výloha byla temná, elegantní a jen lehce naznačovala, co se skrývá uvnitř.
„Heleme se, pojďme se tam podívat,“ prohlásil Radek s náhlým zájmem.
Petře se tam moc nechtělo. Nikdy na takovém místě vlastně nebyla. Nakonec ale poslušně vstoupili dovnitř. Vzduch tu byl těžký, voněl drahou kůží, masážními svíčkami a nevyřčenými touhami. Petra měla na sobě žlutý pletený svetr s hrubým vzorem. Těsně obepínal její postavu a s každým pohybem nekompromisně prozrazoval, že je bez podprsenky – křivky jejích prsou se rýsovaly do detailu a při chůzi se jemně chvěly. Černé kalhoty jí přiléhaly k nohám a zadečku jako druhá kůže, přičemž napnutá látka na bocích rýsovala sotva patrný, dráždivý obrys drobných tang. Černé lodičky s otevřenou špičkou ostře klapaly o podlahu a rudě nalakované nehty na nohou i rukou svítily v potemnělém interiéru jako jedno ze světel semaforu.
Pomalu se procházeli mezi regály plnými kožených pout, umělých penisů různých tvarů a velikostí, a elegantních bičíků. Zastavili se až u skleněné, podsvícené vitríny. Radek ukázal na sadu stříbrných kolíčků na bradavky, které byly spojeny jemným, ozdobným řetízkem. Vypadaly spíš jako nějaký extravagantní šperk než jako nástroj k působení bolesti.
Prodavačka – žena okolo pětadvaceti s bujným dekoltem a profesionálním úsměvem někoho, koho v téhle branži už vůbec nic nepřekvapí – k nim ihned přistoupila.
„Máte výborný vkus,“ prohodila zdvořile s pohledem upřeným na stříbrný set. „Tenhle model je plně nastavitelný pomocí těch malých šroubků. Krásně stimuluje, ale nezanechává trvalé stopy.“
Radek se na Petru krátce, zkoumavě podíval. Sjel pohledem na její hrudník a pak obrátil oči zpět k prodavačce. „Můžeme si je vyzkoušet?“ zeptal se.
Petra při té otázce vytřeštila oči. Dech se jí zadrhl v hrdle. Prodavačka na zlomek vteřiny zaváhala. Taková žádost nebyla běžná, dokonce ani tady. Mírně pozvedla obočí, změřila si ten podivný pár a pak, zřejmě pobavena jejich odvahou, jen pokrčila rameny. „No… běžně to neděláme, ale pokud opravdu chcete … tak budiž,“ sáhla pro klíče a odemkla vitrínu.
Petře se v tu chvíli stáhl žaludek do tvrdého uzlu. Všechno kolem najednou zesílilo – bzučení zářivek, specifický pach vinylu i tiché, šouravé kroky v zadní části obchodu. Koutkem oka zahlédla dva muže u regálu s DVD. Přestali listovat obaly. Zpozorněli. Cítila jejich upřené pohledy na svých zádech, aniž by se musela otáčet. Byli to diváci. A ona najednou stála na jevišti.
A pak to přišlo. „Vyhrň si svetr,“ řekl Radek. Klidně. Tiše. Jako by ji žádal, aby mu podala sůl u večeře.
Petře ztuhly prsty na kabelce. Nechápala, proč se jí srdce rozbušilo tak prudce, když přece mohla prostě odmítnout. Ale místo toho jen stála, v krku sucho, žaludek stažený. Cítila jejich pohledy, ty nenápadné, ale přesto vtíravé – a bylo jí jasné, že oba už čekají, co udělá.
Petře ztuhly prsty na popruhu kabelky. Čas se zastavil. Nechápala, proč se jí srdce rozbušilo tak splašeně, když přece mohla prostě odmítnout. Mohla říct: „Ne, jsi blázen, tady ne.“ Ale ta slova jí nešla přes rty. Místo toho tam jen stála, v krku měla sucho a nohy jako z olova. Zoufale vnímala ty cizí pohledy. Byly lepkavé, vtíravé a plné očekávání. Ti dva muži vzadu. Pár, který stál u pokladny, si teď něco šeptal a tlumil smích. Úplně všichni v obchodě čekali, co udělá.
Její třesoucí se prsty se dotkly spodního lemu svetru. Byl teplý od jejího těla. Zhluboka, trhaně se nadechla. Je to šílené… Ta myšlenka ji bodla a zároveň jí projel mrazivý třas vzrušení od šíje až po kostrč. Proč to dělám? V tomhle dusivém sevření panického studu se jí v žaludku mísil chlad s horkostí, která jí nezadržitelně stoupala do tváří. Radek na ni dál hleděl. Trpělivě a naprosto rozhodně. Netlačil na ni slovy, nepobízel ji. Věděl, že to nakonec udělá.
Pomalu, skoro jako by si testovala vlastní odvahu, svetr nadzvedla. Zpočátku jen kousek. Odhalila ploché břicho a pupík. Už jen ten nepatrný pohyb způsobil, že se jí po celém těle rozeběhla husí kůže. Zůstala stát s lemem v prstech. „Pokračuj,“ pobídl ji Radek.
Prodavačka se opřela se o pult a s lehkým pobavením sledovala tu show. Koutky úst jí cukaly. Bavila se.
Petra zůstala stát s lemem svetru v prstech, jako by vážila každý další centimetr. V uších slyšela vlastní krátký, nepravidelný dech. Pak svetr zvedla o další kousek. Hrubá vlna klouzala po kůži nahoru. Petra cítila, jak se její bradavky, dosud bezpečně skryté, pod náporem klimatizovaného chladu a dotírajících cizích očí okamžitě vztyčily a ztvrdly na kámen. Byla si jistá, že všichni ti muži vzadu už napjatě sledují, jak se derou ven zpod látky ještě předtím, než je definitivně odhalí.
„Ještě kousek,“ promluvil Radek tiše. V tom tichu obchodu jeho hlas zněl jako prásknutí neviditelného biče.
A pak, dřív, než si sama dovolila přiznat, že už se vlastně rozhodla, trhla rukama výš. Svetr se vyhrnul až těsně pod klíční kosti. Oběma rukama si ho teď křečovitě přidržovala pod krkem, lokty trčely do stran v póze, ve které si připadala naprosto bezbranná a zároveň neskutečně vyzývavá. Její nahá pevná prsa se vyloupla do prostoru obchodu. Bradavky byly zcela nechráněné před cizími pohledy.
Vzadu u regálů to slyšitelně zašumělo. Jeden z mužů si hlasitě odkašlal. Petra hořela. Tváře, krk, dokonce i hrudník jí pokryl ruměnec. Bože, já tu stojím nahoře bez. V obchodě. Před lidmi. Problesklo jí zmatenou myslí. Byla to doposud ta nejhorší a nejtrapnější chvíle jejího dosavadního života.
Prodavačka beze spěchu otevřela malou sametovou krabičku. „Pojďte paní, prosím, blíž.“ poznamenala věcně, jako by jí zkoušela boty.
Uvnitř krabičky se leskly dva kovové skřipce. Prodavačka jeden vyjmula. Petra cítila, jak se jí podlamují kolena. Bože, ať na mě nesahá… ať na mě ta žena nesahá… křičelo to v ní. A zároveň ji ten obraz – cizí ruce blížící se k jejím nahým, vystaveným ňadrům pod dohledem Radka a dalších lidí – dráždil. Vlna spalujícího, paralyzujícího vzrušení jí projela celým tělem až do morku kostí. Cítila vlhkost v kalhotkách.
„Ukažte?“ zeptala se prodavačka profesionálně a natáhla ruku s lesklým kovovým skřipcem k Petřinu levému prsu.
Na jazyku cítila pachuť strachu smíchanou s nekontrolovatelným, pulzujícím chtíčem. Nepohnula se, neucouvla. Jen nepatrně, téměř neznatelně a naprosto proti své vůli, vypnula hruď vstříc té cizí ruce.
Asi dva metry od nich stála žena s odbarvenými rudými vlasy a muž s výraznou bradou. Už od začátku Petru s Radkem sledovali s potutelným, voyeurským úsměvem. Nakláněli se k sobě, něco si šeptali a jejich oči byly doslova přilepené na Petřiných odhalených ňadrech. Petra to cítila v zádech jako fyzické pálení, ale křečovitě se snažila ten pohled ignorovat a fixovat oči jen na prodavačku, na kterou se křečovitě usmála. V tichu obchodu se ozval další zvuk. Jeden z mužů za ní zhluboka, chraplavě vydechl – ne hlasitě, ale dost na to, aby to slyšela. Ta zvuková drobnost ji zasáhla víc než jakákoliv slova. Bylo v tom něco živočišného, co ji bodlo do zbytků hrdosti, ale zároveň ji to podivně, horko vzrušilo. Dívají se. Všichni se dívají.
Radek sledoval lačné tváře s úsměvem na rtech. Věděl, že teď přišel ten pravý okamžik. Místo aby Petru zakryl, otočil se přímo k oběma mužům. „Líbí se vám její kozy?“ pronesl, téměř vyzývavě. Jeho hlas prořízl napětí v místnosti jako nůž. a bez milosti ji natočil přímo jejich směrem, aby měli dokonalý výhled. Prodavačka, která se už už chystala připnout první skřipec, byla nucena se znovu narovnat.
Muž se překvapeně, ale potěšeně rozesmál a bez zaváhání přikývl. „To si pište. Jsou luxusní.“
Petře zatrnulo. Srdce se jí rozbušilo až v krku, ale nebyl to jen strach — byla to třaskavá směs obrovské trapnosti, hněvu a bezmoci. Co to dělá?
Radek se jen ušklíbl, oči se mu zaleskly nebezpečným světlem. „Jestli chcete… můžete si klidně sáhnout.“
Petře se sevřel žaludek. Naklonila hlavu na stranu a zoufale se podívala na Radka. To jako myslíš vážně? Chtěla vykřiknout, chtěla protestovat, chtěla si stáhnout ten svetr dolů, Ale ten okamžik na rozhodnutí byl příliš krátký a její tělo ji neposlouchalo.
Muž neváhal ani vteřinu a vykročil k Petře. Jak se přiblížil, udeřil ji do nosu pach levného tabáku. Jeho úsměv se rozšířil. Smál se, jako by právě vyhrál v loterii a šel si vybrat hlavní cenu.
V ten moment Petra koutkem oka zahlédla svůj odraz v zrcadle naproti. Stála tam, ramena mírně stažená dozadu, hrudník vypnutý, jako by se mu sama nabízela. Bradavky měla napjaté k prasknutí, oči lehce přivřené — a vedle ní stál Radek, který se tvářil jako někdo, kdo vlastní celý ten obraz i tu ženu v něm. Vypadala… poddajně. Vypadala jako věc. Ne tak, jak by chtěla vidět sama sebe. A přesto v jejím pohledu v zrcadle bylo cosi, co ji samotnou zneklidnilo — slabý, sotva znatelný záblesk zvědavosti a exhibicionismu. Bože… vypadám jako nějaká poslušná coura.
Muž na ni začal sahat. Jeho prsty, drsné, mozolnaté, překvapivě jemně pohladily kůži na levém prsu, jako by čekal na Radkovu odmítavou reakci. Když se nic nedělo, tak uchopilo prso celou dlaní. Druhá ruka už tak ohleduplná nebyla. Stisk byl tvrdší, než čekala, téměř bolestivý. Poté vzal mezi palec a ukazováček její bradavku a prudce jí zmáčkl. Kroutil s ní jako by ladil rádio.
Petra cítila odpor — pronikal k ní skrz kůži, skrz každý dotek jeho rukou. Chtěla se vytrhnout, chtěla ho odstrčit. Ale zároveň jejím tělem probíhaly naprosto zrádné vlny — kolena se jí podlamovala a dech se jí zrychlil do mělkého, přerývaného chropění. Stála nehnutě, jako antická socha vystavená na obdiv a k potěše lůzy. Nedokázala se pohnout, nedokázala se ani usmát — jen cítila, jak jí tváře hoří a pohled té rudovlásky se jí zarývá do tváře jako hrot jehly.
Proč… Proč dole mokrá, když mě osahává tenhle slizoun?
„Dobré, co?“ zeptal se Radek věcně, jako by prodával auto „Pokud bys chtěl, byla by k mání celá. Ale to už je jen za peníze.“
Muž přestal kroutit bradavkou, ale svou těžkou dlaň na jejím prsu nechal ležet dál. Překvapeně, až nevěřícně se podíval na Radka. „To jako fakt?“
„Jo,“ řekl Radek s ledovým klidem. Pomalu sáhl do kapsy džínů a vytáhl malou vizitku. „Dám ti na sebe číslo. Kdybys měl zájem si s ní pohrát dýl, klidně zavolej. Nějak se domluvíme.“
Podal neznámému vizitku. Muž si ji vzal, sjel Petru posledním, hladovým pohledem, ještě jednou jí zvážil prso v dlani, a pak neochotně ustoupil.
Petra vytřeštila oči. K mání... To dvojsloví v ní rezonovalo jako neodbytný, tupý úder zvonu. Prodává mě. Tady a přede všemi. Rozdává vizitky cizím chlapům, zatímco já tu stojím jako věc s vyhrnutým svetrem. A já… já tomu všemu jen bezmocně přihlížím.
Tímto gestem celé intermezzo ukončil. Obrátil se zpět k prodavačce, která celou scénu sledovala s nezaujatým, profesionálním klidem, a natáhl ruku. „Děkuji,“ řekl a převzal od ní ten blyštivý šperk. „Já to udělám.“
Jeho dotek byl jiný než toho cizince – byl studený, ale známý. Pomalu jí připnul první kovový kolíček. Čelisti skřipce zlověstně cvakly a pevně sevřely její zduřelou bradavku. Bolelo to. Ostře to štíplo, ale dalo se to vydržet. Bolest se okamžitě rozlila do další vlny horkého, pulzujícího vzrušení. Poté stejným způsobem ozdobil i tu druhou.
Stála tam, s kovovými závažími na bradavkách, propojená řetízkem, dech se jí zadrhával bolestí i rozkoší.
„Tyhle jsou jedny z nejlepších,“ ozvala se prodavačka do ticha, jako by se nic nestalo. „Drží pevně. A ten řetízek… ten je stvořený k tomu, aby se za něj dalo tahat. To ženy většinou hodně vzrušuje.“
Radek se pousmál a bez varování za řetízek lehce zatahal. Petra ostře sykla a instinktivně se prohnula v zádech, jak jí do prsou vystřelila elektrizující bolest.
„Berete je?“ zeptala se prodavačka.
Radek přikývl, aniž by spustil oči z Petřina hrudníku. „Tak jo, koupíme je.“ Ještě jednou se na její kozy dlouze podával, pak skřipce sundala a položil na pult. Petra si poslušně stáhla žlutý svetr dolů.
„Přáli byste si ještě něco dalšího?“
„No… když už jsme tady… hledám ještě něco. Něco dost specifického,“ prohodil Radek a rozhlédl se po regálech.
Prodavačka povytáhla obočí, připravená snad úplně na cokoliv. „Poslouchám.“
Radek se opřel o pult. „Máte tu nějaké napodobeniny zvířecích penisů?“
Prodavačka se ani nezarazila. Naopak, její úsměv se ještě rozšířil. „Aha, máme tady zrovna novou kolekci. Pojďte za mnou.“
Zavedla je k regálu, který byl úplně vzadu. Když tam došli, tak se Petře se zatajil dech. Na policích stály řady bizarních, barevných a hrozivě masivních vibrátorů. Povětšinou neměly tělovou barvu, ale byly černé, rudé, modré. Měly hrboly, uzly, spirály a výrazné žilkování, přičemž některé vypadaly až děsivě realisticky.
Radek přistoupil k regálu a s fascinací si prohlížel nabídku. Jeho ruka sebejistě sáhla po masivním, realisticky vyvedeném dildu, které mělo u kořene obrovský, kulovitý uzel. „Pes,“ konstatovala prodavačka věcně. „Velmi oblíbený model. Ten uzel na konci zajistí, že když ho do sebe žena zasune, tak jen tak nevypadne.“
Radek potěžkal tu věc v ruce. Silikon byl měkký, ale pevný. „Slyšíš, Petro?“ otočil se k ní a podržel tu věc ve výšce jejího rozkroku. „Jako fena, když se páří se psem.“
Petra zírala na tu věc. Byla mnohem širší a větší než cokoliv, co v sobě kdy měla. Představa, že ji Radek nutí tohle používat, byla naprosto děsivá. Nedovedla si představit, že by se to do ní mohlo, byť jen z části, vejít.
„Prosím tě… neblbni,“ vydechla. „To je to strašně tlusté, to mě roztrhne. To se tam v životě nemůže vůbec vejít.“
Radek se jen posměšně ušklíbl. „Vejde,“ řekl Radek tvrdě a přistoupil k ní blíž. Přitiskl studený silikon na její břicho, přes látku kalhot. „Tvoje kunda snese mnohem víc, než si vůbec dokážeš představit. Jistě máš dole bezednou díru, Peti. Jen o tom ještě nevíš. A já tě naučím, jak se stát pořádnou fenou.“
Prodavačka sledovala Petřinu reakci. „Máme i koňské motivy,“ nabídla a ukázala na černý, dlouhý válec s rozšířenou hlavou. „Pro hlubší penetraci. Pokud má paní ráda pocit plnosti.“
Radek se zasmál. „Kůň. To zní taky dobře. Co myslíš, Peťulko? Chtěla bys, abych tě ojel jako kobylu?“ Sjel pohledem k jejímu rozkroku.
Otočil se k prodavačce a položil tu psí obludnost na pult. „Zabalte to. A přidejte k tomu ještě lubrikant. Děkuji.“ mrkl na prodavačku.
Petra tam stála, neschopná pohybu. Byla to degradace na úroveň zvířete. A přesto… když Radek platil a tu věc strčil do tašky, cítila v podbřišku pulzující horko. Bude jeho fena.