40 / Riven Vale (2/2)

Když jsem si oblékla černé saténové šaty, cítila jsem se neuvěřitelně. Moje tělo bylo citlivé na každý dotek látky, v podbřišku mě příjemně hřálo a nohy jako by najednou ztratily svou obvyklou tíhu. Ten první sex v pokoji ze mě spláchl veškerou křečovitou upjatost čtyřicátnice; cítila jsem se lehce, dravě a připraveně na víc. Látka šatů mě hladila po kůži, která byla po milování s Robertem stále ještě rozjitřená a dychtivá. Sešli jsme dolů do restaurace. Nebylo to jako v běžném hotelu; žádné bílé ubrusy ani škrobená obsluha. Prostor ovládalo tlumené osvětlení, hluboká křesla a stovky plápolajících svíček. Bylo to místo intimní, syrové a prosycené vůní drahého tabáku a těžkých parfémů. Člověk se podíval kolem a věděl, že všichni lidé v sále jsou tu ze stejného důvodu. Nikdo nikoho nesoudil – ta sdílená pravda visela ve vzduchu jako elektřina před bouřkou. Všichni věděli, co se děje za zavřenými dveřmi pokojů, a ten pocit kolektivního tajemství mě neuvěřitelně vzrušoval. U vedlejšího stolu seděl pár. Ona byla půvabná, o pár let mladší než já, s takovou tou přirozenou štíhlostí, kterou jsem jí v duchu hned trochu záviděla. On byl vysoký, ramenatý, s pohledem, který se nebál bez ostychu zastavit na mém dekoltu. „První večer?“ usmála se ta žena, když si všimla mého zvědavého rozhlížení. „Já jsem Jana. A tohle je Marek.“ Robert se hned chytil: „Bára má narozeniny. První večer, vlastně první hodina.“ „Všechno nejlepší,“ pozvedl Marek sklenku a jeho hlas byl příjemně hluboký, až mi z toho zavibrovalo v zádech. „My jsme tu potřetí. Story Rooms jsou návyková záležitost. Jakmile zjistíte, že vaše fantazie tady nejsou tabu, už se vám do běžné ložnice chtít nebude.“ Přisunuli jsme si stoly blíž k sobě. Jana byla neuvěřitelně upřímná; žádné zdvořilostní řeči o počasí. Během deseti minut jsme se smáli jako staří známí a mluvili o věcech, které bych se styděla říct i nejlepší kamarádce po třech lahvích vína. Vyprávěla nám o pokoji Knihovna a o tom, jak ji tam Marek nechal v roli studentky, co přišla pozdě na zkoušku. Robert se uvolnil jako nikdy. Sledovala jsem ho, jak s Markem probírá detaily erotických hraček, jako by se bavili o motorech aut. „Báro, musíš zkusit ty zrcadlové pokoje v patře,“ doporučoval Marek a jeho oči se mi na moment vpily do těch mých. „Vidět se v té největší extázi, to člověku změní pohled na sebe sama. Zjistíte, že ta žena v zrcadle je mnohem dravější, než si myslíte.“ Bublinky šampaňského mi stoupaly do hlavy a pod stolem jsem cítila Robertovu ruku na svém koleni. Ale nebylo to jen o něm. Cítila jsem na sobě i Marekův pohled a Jana se na mě dívala se zvláštním pochopením, které mezi ženami vzniká, když obě vědí, jak chutná totální uspokojení. Naklonila se ke mně tak blízko, že jsem cítila její lehkou květinovou vůni. V očích jí jiskřila ta hluboká solidarita žen, které poznaly skutečnou svobodu. „Báro,“ zašeptala, zatímco nás muži s ledovým klidem sledovali, „máme pokoj s velkým proskleným pódiem a zrcadly. Co kdybychom tuhle noc spojili? Můžeme si dát sex ve čtyřech... třeba budeme jen koukat. Vy na nás, mi na vás. Nebo se u toho budeme dotýkat. Je to o tom společném zážitku, o té režii.“ Srdce mi vynechalo úder. Ta představa, že vidím cizí lidi v akci a oni vidí nás, mě zasáhla jako elektrický výboj. Podívala jsem se na Roberta. V jeho pohledu byla absolutní podpora. „Je to na tobě, miláčku,“ řekl Robert hlubokým hlasem. „Dneska jsi režisérka ty. Jestli chceš koukat, budeme koukat.“ Je mi čtyřicet! zakřičelo to ve mně. Kdy jindy než teď? Jestli teď řeknu ne, ta stará, upjatá Bára vyhraje. „Tak dobře,“ vydechla jsem. „Pojďme... zkusíme to.“ O deset minut později už neexistovalo žádné my a oni. Pokoj Jany a Marka byl jiný vesmír, kde se čas zastavil. Než jsme se však dotkli postele, zůstali jsme stát v šeru uprostřed místnosti. Svlékání bylo pomalé, téměř obřadné. Robert mi zezadu rozepnul zip saténových šatů a já cítila, jak látka těžce klouže po mých bocích až na zem, zatímco Marek stejným způsobem osvobozoval Janu. Sledovala jsem její odhalující se ramena a ona zase moje. Byl v tom tichý slib věcí příštích. Když jsme tam nakonec zůstali stát úplně nazí, zrcadlová stěna znásobovala naše siluety a tlumené rudé světlo je odráželo do nekonečna. Ten pohled na dvě nahá ženská těla vedle dvou silných mužů byl omamný. Pak jsme se konečně přesunuli na obrovské letiště. Ležely jsme s Janou bok po boku na měkkém prostěradle, zatímco naši muži klečeli mezi našimi roztaženými stehny. Vzduch byl těžký naším očekáváním a vůní, která se z nás začala uvolňovat. Viděla jsem v zrcadle všechno. Sledovala jsem, jak se Robertův napružený penis rytmicky ztrácí v mé mokré, rozestoupené buchtičce. Ale hned vedle jsem viděla i Marka. Viděla jsem jeho ztopořený úd, jak se při každém přírazu noří hluboko do Jany. Sledovala jsem, jak se její růžové pysky napínají a jak se její kůže při každém nárazu zavlní. Naše pohledy se s Janou střetly. Natáhla jsem ruku a ona ji okamžitě sevřela. Propletly jsme si prsty, pevně a křečovitě. Cítila jsem v dlani každý záchvěv Janina těla a ona cítila každý můj záškub. Ten vizuální chaos dvou penisů vnikajících do dvou žen mě definitivně zlomil. Orgazmus mě zasáhl jako první – byl to výbuch, který mi prohnal tělem elektrický proud. Moje tělo se prohnulo v luk a já nahlas vykřikla. Sledovala jsem Janu skrz mlhu před očima a viděla, jak o pár vteřin později přichází i její vrchol. Když se bouře uklidnila a muži z nás vyklouzli, Jana si na mě pomalu a líně lehla. Cítila jsem její horká, pevná ňadra, jak se o mě celou vahou opřela. Ten horký kontakt kůže na kůži byl v tu chvíli vším. „Pěkný, viď?“ vydechla mi do tváře. „Hmm…“ vzdychla jsem jen. Na víc jsem se nezmohla, slova byla v tu chvíli zbytečná. Její rty se ke mně začaly pomalu přibližovat, až se ty naše konečně potkaly. Byl to měkký, vlahý polibek, ve kterém doznívala všechna ta divokost předchozích minut. Chutnala mi na rtech po šampaňském a my se jen tak, v naprostém klidu, líbaly. Pak se lehce nadzvedla a lehla si na mě celou vahou. Vklouzla mezi mé stále ještě roztažené nohy a přitiskla se svými ňadry na moje. Bylo to neuvěřitelně horké a měkké spojení; jako by se v tu chvíli dvě ženská těla stala jedním jediným. Její ruka pak pomalu, s dráždivou rozvahou, sklouzla dolů mezi moje stehna. Cítila jsem ten jemný, chvějivý pohyb, dokud se její prsty poprvé lehce nedotkly mé mokré buchtičky. Ten dotek byl jiný než mužský – byl lehčí, opatrnější, a přesto v sobě měl neuvěřitelnou jistotu. Janiny prsty se nebojácně vnořily do toho horkého vlhka. Kroužila jimi s něhou, která mě úplně ochromila. Pronikala hlouběji a prozkoumávala mě způsobem, který byl čistou oslavou naší ženskosti. Zavřela jsem oči a z hrdla se mi vydral zvuk, který jsem u sebe nikdy dřív neslyšela – hluboké, živočišné zavrčení. Nikdy v životě mě nenapadlo, že bych se mohla takhle dotýkat jiné ženy. Ta představa pro mě dřív neexistovala, byla mimo můj svět. Ale teď, v tom rudém přítmí a omamné vůni šampaňského, mi to přišlo neuvěřitelně přirozené. Jako by se ve mně otevřely dveře, o kterých jsem čtyřicet let nevěděla. Moje ruka, vedená instinktem, o kterém jsem neměla tušení, sklouzla po jejím boku až k jejím horkým stehnům. Když jsem poprvé prsty narazila na její klín, zaplavil mě úžas. Cítila jsem, jak je uvnitř neuvěřitelně horká a mokrá od Markova semene. Bylo to tak měkké a poddajné. Ta jemná struktura kůže mě fascinovala – byla tak povědomá, a přesto úplně nová. Ten pocit, že v dlani svírám stejný zdroj slasti, jaký mám já sama, mě naplnil zvláštní pýchou. Vzájemně jsme si jen tak, líně a zvědavě, hrály. Naše prsty se proplétaly v tom horkém společném vlhku a každé sklouznutí vyvolalo novou vlnu chvění. Stále jsme se při tom líbaly – byly to hluboké, vláčné polibky, které nám kradly dech víc než ta předchozí dravost s muži. Pod tímto rytmickým, tichým dotekem se moje tělo znovu napjalo. Nebyl to ten bouřlivý výbuch, který jsem prožila před chvílí, ale jemný, tichý orgasmus, který se mi rozlil z podbřišku do celého těla jako hřejivá vlna. Cítila jsem, jak se i Janino tělo pode mnou zachvělo ve stejném vrcholu. Bylo to konejšivé a neuvěřitelně sladké. Robert s Markem nás mlčky sledovali, ale já na ně v tu chvíli úplně zapomněla. V ten moment jsem necítila stud, jen neuvěřitelný klid. Po chvíli jsme se od sebe s tichým vydechnutím oddělily. Zůstali jsme tam všichni čtyři, nazí a uvolnění, rozprostření po té obrovské posteli. Robert s Markem se k nám přidali a pokojem znovu zakroužila láhev šampaňského. Bublinky v klenutých sklenicích tiše perlily a my jsme tam jen tak leželi, pili a povídali si, jako bychom se znali věky. Žádné masky, žádné zábrany. V tom rudém šeru vypadala naše těla v zrcadlech jako živé sousoší. Marek se opřel o loket a pozoroval, jak se v zrcadle odráží Robertova ruka na mém boku a Janina noha přehozená přes tu jeho. „Víte, co je na Story Rooms nejkrásnější?“ promluvil Marek zamyšleně. „Že ty příběhy nemusí končit tam, kde začaly. Co kdybychom ty naše příběhy teď úplně propletli? Co kdybych si na chvíli půjčil oslavenkyni a Robert Janu? Úplná výměna. Žádné koukání z dálky, ale totální splynutí.“ V pokoji nastalo na vteřinu ticho, ale nebylo tíživé. Bylo plné očekávání. Podívala jsem se na Roberta a pak na Janu. Cítila jsem, jak se ve mně znovu probouzí ta nová, dravá žena. Ta Bára, která se už nechce jen dívat. „Souhlasím,“ řekla jsem jasným hlasem a jako první jsem odložila sklenku na noční stolek. „Chci to zkusit. Chci vědět, jaké to je, nebýt jen divákem.“ Robertův pohled se rozzářil čistým vzrušením a Jana se na mě povzbudivě usmála. V tu chvíli došlo k definitivnímu prohození. Marek ke mně přistoupil blíž a na moment mě jen mlčky pozoroval, jako by si chtěl zapamatovat každý detail mého těla. Pak mě vzal za obličej a jeho palec mi přejel po spodním rtu. Bylo to nečekaně něžné. Sklonil se a začal mě líbat na krku, dlouze a pomalu, až se mi zatajil dech. Jeho rty pak sjely níž, k mým prsům, kde se zastavily. Cítila jsem jeho horký dech a pak jemné, dráždivé polibky a sání na dvorcích, které mě donutilo zaklonit hlavu a prohnout se v zádech. Tato chvíle něhy mě úplně rozvibrovala, ale hned nato se Marek změnil. Popadl mě za boky – jeho stisk byl najednou nekompromisní, tvrdý a úplně jiný než Robertův. Cítila jsem v něm syrovou, cizí sílu. Bez jediného slova mě otočil zády k sobě a přitlačil mě k té zrcadlové stěně. Studené sklo mě na hrudi a břiše zamrazilo, což byl ostrý kontrast k Markovu horkému, svalnatému tělu, které se na mě zezadu vzápětí nalepilo. Sledovala jsem v zrcadle, co se děje metr ode mě. Můj manžel teď bral Janu. Držel ji za vlasy a nekompromisně se do ní opíral. A nečekaně mě to nezasáhlo jako zrada – cítila jsem k Janě neuvěřitelné pouto a přála jí ho. Chtěla jsem, aby cítila Roberta stejně intenzivně jako já před chvílí. „Dívej se na ně, Báro,“ zasyčel mi Marek do ucha. Ucítila jsem, jak se jeho horký, pulzující úd opřel o mou mokrou a připravenou buchtičku. Marek nezaváhal a pomalu, s drtivou jistotou do mě vklouzl. Byl větší a tvrdší než Robert, vyplnil mě do posledního milimetru. Vykřikla jsem do toho zrcadla, když se jeho rytmus stal dravým a živočišným. Sledovala jsem, jak se moje tělo v jeho rukou zmítá a jak se odráží od chladného skla. „Takhle tě chtěl vidět,“ zamumlal Marek, zatímco mě pevně tiskl k odrazu mého vlastního vzrušení. „Jako ženu, která se nebojí vůbec ničeho.“ V tu chvíli jsme vyvrcholili všichni čtyři. Robert s Janou v tichém objetí a já s Markem v divokém rytmu proti sklu. Cítila jsem, jak mě Marek naplňuje a jak se jeho horkost mísí se stopami, které ve mně zbyly z celého večera. Ležela jsem pak na břiše, úplně vyřízená a odevzdaná gravitaci té obrovské postele. Svaly mě pálily tím sladkým způsobem, který člověk cítí, jen když se po letech stereotypu konečně probudí k životu. Obličej jsem měla zabořený do chladného saténu a snažila se dýchat, zatímco mi srdce stále splašeně tlouklo. Všechno to ze mě pomalu vyprchávalo – adrenalin, křik i napětí. Nohy jsem měla neesteticky roztažené, těžké jako z olova, a neměla jsem sebemenší sílu je dát k sobě. Vlastně jsem neměla sílu ani pohnout prstem. Cítila jsem se naprosto otevřená, prázdná a přitom dokonale naplněná. Mezi stehny jsem vnímala vlhko a horkost. Cítila jsem, jak ze mě pomalu a líně vytéká semeno Marka i Roberta a lepí se na tu saténovou látku. Byl to ten nejerotičtější pocit, jaký jsem kdy zažila. Ležela jsem v tom mokrém saténu, dýchala jako po maratonu a poprvé v životě mi bylo úplně jedno, že nejsem upravená. Kdyby mi někdo včera řekl, že budu ležet v zrcadlovém sále hotelu pro sex, propletená s cizími lidmi a sledovat vlastního muže v náručí jiné ženy, asi bych ho poslala k psychiatrovi. Ale teď, v tom tichu protnutém jen naším dechem, mi to přišlo jako ta nejpřirozenější věc na světě. Pocítila jsem na zádech Robertovu ruku a vedle sebe Janino teplo. Tohle nebyl jen dárek k narozeninám. Tohle byl začátek mého druhého života. Života, ve kterém vášeň nezná datum spotřeby. Probudila jsem se do ticha a čistého ranního světla. Poprvé v životě jsem necítila potřebu se zakrýt. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle. Moje pleť byla růžová, vlasy rozcuchané a v očích jsem měla vítězství. Viděla jsem ženu, která v noci zbořila zdi budované dvacet let. Robert se vedle mě pohnul a přitáhl si mě blíž. „Všechno nejlepší k narozeninám, Báro,“ zamumlal. Usmála jsem se a políbila ho na rameno. Už jsem nebyla ta Bára, co sem včera přijela s obavami. Ta zůstala někde tam dole u vjezdu do údolí. Čtyřicítka nebyla konec mládí. Byla to vstupenka do světa, kde už nemusím hrát podle cizích pravidel. A ten oheň už nikdy nenechám vyhasnout. Konec.