Tuli 3 Koupelna

Večer jsem se pak ještě dozvěděl, že když má své dny, tak kromě toho, že se ráda dívá, buď má chuť šukat jako králíci, nebo se naopak potřebuje schoulit někde v koutku a spát a spát a spát. Tohle byl přitom ten druhý případ. Jakékoli úvahy o tom, zda, kdy a jak její nabídku přiložit příště ruku či i něco jiného k dílu využít, jsem proto moudře raději rovnou, prozatím, odsunul stranou.

Po víkendu jsem začal jezdit na stavbu ještě dříve, v zásadě stále ještě v hluboké noci. Tuli pro změnu měla pořád noční směny, takže jsem ji neviděl, co byl den dlouhý. Když jsem se ve čtvrtek vracel po extra dlouhé šichtě už zase za tmy unavený jak zbloudilý nomád na poušti, byla u ní v pokoji tma, takže jsem předpokládal, že dle rozpisu se už v čajovně s provozem dlouho do noci stará o své populární i nové, dosud neznámé hosty. Dosáhnuvše kuchyně, napustil jsem si studenou vodu a po jejím vyzunknutí jsem unaven spočíval zapřen oběma rukama do linky u dřezu.

Klika cvakla, dveře letí.

I při pomalém, souživém pohybu, ve kterém by mě se zataženou ruční brzdou možná dal i slimák jsem to ke dveřím do chodby stihl akorát tak včas, aby mi Tuli stihla letmo, s úsměvem od ucha k uchu, zamávat těsně před tím, než zmizela ve dveřích do koupelny. Ještě chvilku jsem tam pak strnule stál, abych měl dostatek času zpracovat nával nových podnětů: Tuli byla kdovíproč doma, nemocně rozhodně nevypadala, naopak působila velmi energetickým dojmem, vesele, rozjařeně, a to, že se zjevně chystala do vany bylo zřejmé jak ze zvuků tekoucí vody dopadající na keramiku, tak z její celkové nahoty. Protože co jsem tak stihl zachytit, ani bačkůrkami se na studenou dlažbu chodby nezatěžovala.

Ještě chvíli jsem tam stál a osciloval mezi stavem vymalováno, a splašené stádo myšlenek. Zničehonic přepnut do stavu nemyšlení jsem pak skoro jako robot shodil tričko přes hlavu a spustil dolů bermudy. Už v pohybu vpřed jsem si začal vědoměji skládat dohromady střípky, které k tomuto stavu vedly. Zjevný fakt, že za sebou nezavřela, nýbrž nechala dveře pootevřené. A určitě se nejednalo o omyl. Že by bylo nejspíš fajn nečekat na její další krok, ale vzít to konečně tak, že její pozvání bylo neoddiskutovatelné, takže je čas jednat taky jako chlap. Nadržený chlap. Protože jakákoliv únava, chtěl jsem šukat. Ji šukat. Rychle topořící péro budiž toho jasným důkazem.

Přesto jsem zdrženlivě toužil pouze po tom, že zvedne hozenou rukavici, bude si stát za svým slovem a pomůže mi s odstraněním přetlaku, když teď projevím zájem. V duchu jsem se tak okamžitě proklínal, když jsem beze spěchu dorazil za ní a po otočce kolem rohu pračky se mi naskytla scéna Tuli naklánějící se nad vanou, jednou rukou testující teplotu vody a druhou se zapírající do jejího věnce. Jak byla ohnutá v pase, její kundička vykukující mezi jinak sevřenými stehny totiž doslova volala po tom, že nechce být prázdná ani o minutku déle. Při té představě mi samovolně poskočil a celý jsem se mírně otřásl. S chutí bych jí ho tam okamžitě vrazil, zřejmě by nebyla ani trochu proti. Krabička s kondomy ale byla v pokoji a žádný jsem si samozřejmě nenasadil.

Tuli mi ani trošku nepomohla, neboť se v myšlenkách zjevně ubírala stejným směrem jako já. S tím rozdílem, že ona absenci kondomu zřejmě vůbec neřešila. Volnomyšlenkářka. Ten laškovný, vyzývavý pohled co hodila přes rameno. To zapření se oběma rukama do límce vany. To mírné rozevření stehen, jenom tak, aby jí to bylo v tom postoji pohodlné. To prohnutí v zádech a vyšpulení zadečku. Ztratil jsem zábrany.

Měla dva mé kroky k ní k tomu, aby něco podnikla. Obrátila se. Jakkoliv mě zastavila. Stále jsem byl plně ochotný k tomu smlouvat. Místo toho spustila hlavu k zemi a když jsem dosáhl jejích boků a oběma rukama se jich zmocnil a mé tuhé péro projelo mezi jejími nádhernými půlkami odspoda nahoru, aby se pak přitisklo k jejímu zadku, v očekávání vyvíjela protitlak.

Jednal jsem. Spolehnut se na to, že snad dobře ví, co dělá. Za nás oba.

Zkušené uchopení kolem kořene. Nasměrování správným směrem. Snížení se v kolenou pro dosažení správné výšky potřebné k penetraci její vystrčené kundičky, kterou pracně tlačila směrem ke mně, jak mě pobízela pojď už. Kratičké ověření si, že hlavice mého razidla je nejen na správném místě, ale že ona je perfektně připravená. Horká, mokrá, vlhká, natěšená. Vklouzla mezi její stydké pysky naprosto bez odporu. Lehce našla ochotně se rozevírající otvor, který ji prakticky sám hladově vtahoval dovnitř. Hladké, plynulé přiražení, při kterém do ní vklouzl téměř jako nůž do másla, prakticky až po kořen, veden jistým směrem rukama, kterými jsem si ji přidržoval. Až v samotném závěru se ukázalo, že úhel nebyl perfektní, ale rychlá korekce a druhé přiražení a už jsem v ní byl až po koule.

Spojení to bylo tak mocné, že mě dokonala zastavilo v dalším postupu. Jenom jsem se jí musel držet jak klíště. Inhaloval jsem všemi póry ten první dojem toho být hluboko uvnitř ní. V tom horkém, mokrém a velmi těsném království, které pulzovalo vlastním životem, takže na moji sondu velmi mocně působilo. Až jsem se lehce otřásl. Ona ovšem mnohem víc a její spokojený výdech jsem dobře vnímal i přes vlastní zachrčení, které se mi vydralo z hrdla. Musel jsem si ještě trochu přešlápnout, než jsem rozehnal ten prvotní impulz, kdy hrozilo, že kdybych šel slepě za ním, vystříkal bych ji medle jak nějaký naprostý puberťák. Využil jsem té prodlevy k tomu, abych pohladil její rovná, štíhlá záda. K tomu, abych pak výmluvně sevřel dlaň kolem jejího ramena.

„Pojď. Ošukej mě“, reagovala promptně, uklidňující mě v tom, že jí rozhodně nemám šetřit. Že na to čeká. Že to potřebuje. Že jsem přesně tam, kde mě chtěla mít.

Byl jsem nejspíš příliš nadržen na to dát jí to, co přesně chtěla. Jenže vzít si ji rovnou a tvrdě, mělo by naše první splynutí jepičí život. A tak i když jsem se to snažil co nejvíce mírnit, škubalo mě v něm prakticky od prvního zasunutí. Stačily by dva, tři rychlé přírazy a exploduji v ní. Vždyť i při pomalých, opatrně vedených zasunutích s přestávkami jsem s tím musel ze všech sil bojovat. Navíc bylo jasné, že jí to musí být zřejmé, byla určitě příliš zkušená a musela mít trochu jiná očekávání stran výdrže a výkonu. A taky že jo. Částečně.

„To je v pohodě“, ozvala se v další mezipauze, kdy jsem pracně vydýchával hromadící se energii.

„To se postupně zlepší“, odečtla dokonale mé pochybnosti a nedokonalost.

Znovu jsem přirazil a zase s tím pracně bojoval. Stále ještě jsem se nedokázal přesvědčit k tomu napustit jí tady a hned jako pravý rek, byť si byla zřejmě naprosto jistá sama sebou. Ale pořád tam byl ten ďáblík vzadu. Nebude v tom nějaká zrada? A hrubě jí postříkat záda po tak krátkém, pracném spojení? Neshodil bych se tím rovnou provždy teď a tady?

„Uděláme to jinak“, prohodila zničehonic s úsměvem a než jsem mohl vymyslet, jak se postavit k tomu, že se dokázala vyprostit, vysmýknout a otočit, byla v podřepu, rukama pevně svírajícími můj zadek a s pusinkou obalenou kolem mého splašeného oře.

Nedostal jsem žádný prostor na reakci, úvahy. Z překvapení jsem přešel rovnou do zatmění, kdy se s vámi kymácí celý svět.

Nevím, jak to přesně udělala. Byla to snad nějaká finta špičkou jazýčku uvnitř úst? Působivé sání? Rychlé zakmitání hlavou po délce se rty obalenými kolem žaludu tak, že vevnitř musela mít dokonalý podtlak? Nebo to byl holt jen výsledek toho, jak blízko jsem byl? V každém případě, výsledek byl dokonale katatonický.

Neuhnula ani o píď. Vlastně ani nijak nedala najevo, že by zaznamenala, že bouřlivě vrcholím v její pusince. Nadále mě kouřila v nenarušeném, prudkém tempu, kdy mé sperma snad směřovalo přímo do jejího bříška, aniž bych byl schopen zachytit známky polykání.

I nadále to mělo prudký spád. Její odpoutání se, rychlá krátká pusa přímo na rty, prokmitnutí jazýčku až dovnitř s možností poznat vůni vlastního sperma, ou jé, otočka, zastavení vody a vstoupení do vany jak pravá víla až na to, že ony asi nevyhledávají tak horké prameny, jako Tuli. Ten slastný výdech, a to spokojené vydechnutí jasně zvěstovaly, že se cítí naprosto spokojená. Já tam zatím stále stál jak tvrdé Y, ačkoliv moje erekce začínala vadnout.

„Nepřidáš se?“ mě tak v klidu zvládlo zastihnout stále na tom stejném fleku, na kterém jsem právě svlažil její ústa. A protože bylo doprovozeno jednoznačně laskavým úsměvem, bez rozmýšlení jsem se brzy složil naproti ní. Což tedy ale nebylo vůbec snadné jak kvůli nedostatku místa, tak kvůli doslova vroucí vodě. Nechápal jsem, jak v tom může vůbec fungovat, když navíc musí být zvyklá na mnohem nižší teploty při delších pobytech kdesi v divoké přírodě. Možná si to tak kompenzovala, kdoví. Já byl v každém případě rázem mokrý až za ušima a kůže hořela jasným plamenem.

Beze slova mě pozorovala a já marně hledal v jejím výrazu sebemenší náznak kritiky. Nespokojenosti. Když stále nic nepřicházelo, už mi to nakonec nedalo a položil jsem otázku bytí a nebytí – „Co dál?“.

Úsměv ji ani na chvíli neopustil. Že by si jakkoliv těžce lámala hlavu, nevypadala. Jen neutrální, klidné pokrčení rameny. A stejně klidné vyhodnocení.

„Oba směřujeme někam jinam. Zatím. Ale líbíš se mi. Dost. A teď nikoho nemám. Tak že bychom to nechali otevřené? Myslím, že když na tobě trochu zapracujeme, mohli bychom si skvěle vyjít vstříc našim potřebám. Stačí, když mě budeš nadále brát jen jako kamarádku s výhodami a chápat, že někdy se mi hrozně chce a jindy ne, a já to budu brát úplně stejně. A když potkáme někoho jiného, ten druhý to pochopí a uhne z cesty, pokud se mezitím spolu nedostaneme třeba jinam. Souhlas?“.

Řekla to tak plynule, že to snad musela mít sepsané a připravené předem. Natrénované ze svých předchozích vztahů. Nebo se pro tu sociologii, či co že to jakože studovala, opravdu přirozeně hodila.

Já se s tím jejím proslovem naopak nebyl schopen tak nějak rychle probrat a jediné, co jsem fakt zachytil bylo to, že vrata se nezavírají, a že mám potenciál. To mi v ten moment naprosto stačilo. Proto jsem se taky zmohl pouze na potutelnou reakci „Opravdu myslíš, že mám nějaký potenciál?“.

Laskavě se rozesmála a byla i nadále otevřenost sama.

„Jasně. Jsi dobře vybaven, pěkně rostlý, poměrně fešák, celkově sympatický chlap a výdrž a výkon přijdou tréninkem a zkušenostmi“, děla se skálopevnou jistotou jak protřelá vztahová matadorka.

„Když nic jiného, tvoje budoucí žena mi možná jednou poděkuje“, prohodila laškovně.

Tu představu jsem si ale opravdu nedokázal vsugerovat a tak jsem se nadále jen hloupě usmíval. Jisté myšlenky jsem se však stále nedokázal zbavit.

„Předpokládám, že raději kondom, ne?“, utrousil jsem s úsměvem, jako že jsem zodpovědný a je na mě spoleh. Popravdě jsem ji ani z nějaké přílišné promiskuity ve skutečnosti tolik nepodezříval.

„Aktuálně nikoho nemám“, zopakovala v klidu.

„Jestli chceš, můžeme si udělat testy a když by se pak vyskytl někde nějaký náhodný sex s někým jiným, dohodneme se, že tomu druhému dáme vědět“, navrhla v naprostém poklidu a já na ni trochu s otevřenými ústy zíral, byť by mě to asi nemuselo tolik překvapit.

„Miluji, kdy chlap stříká dovnitř“, vysvětlila bez váhání vida moji reakci.

„A na každý měsíc nasazuji pesar. Antikoncepci fakt néé. Fuj chemie. Tak se zařiď podle sebe, já se přizpůsobím“, uzavřela to.

V hlavě mi běžely všemožné scénáře, a to jsem se fakt snažil svoji fantazii co nejvíce krotit, dobře si vědom toho, jak se vlastně míjíme a jak sama nezapomněla zmínit, či až vyzdvihnout naše rozdílné představy o budoucím životě. Ale takováto nabídka a volnost pro chlapa, který zatím neplánoval rodinu, kdo by po tom nesáhnul? Navíc jsem si fakt jako nějaký sex idol opravdu nepřipadal a docela mi imponovalo, že mě takto podkuřuje. Na možné pobláznění z jedné či druhé strany snad nikdo v takový moment ani opravdu nevěřil.

Po dalších úvahách, kdy jsem se kochal její upřímnou tváří, tím, jak si zlehka pohrávala s prsy, hladila se po bříšku a neváhala prstíky sjet níže nejen na vnitřní stranu stehen a do slabin, nýbrž její prstíček i zmizel zalomený v článku kdesi v kundičce, přičemž mě celou dobu bedlivě pozorovala a já pod jejím pohledem opět začal zlehka topořit, jsem tak měl jedinou možnou volbu, a to akceptovat její argumenty.

„Co děláš v neděli?“, otázal jsem se proto nakonec, abych potvrdil, že je vše dané.

„A teď jsi moc unaven?“, byla její replika.

Naplno se pak rozesmála nad mými rozpaky, neboť jsem se jednak fakt cítil unaven, jednak jsem si byl dobře vědom toho, že již přesluhuji, zítra brzo hned do roboty a stejně tak ještě v sobotu, takže jsem již dávno měl vlastně spát.

„To je v pořádku“, chlácholila mě vzápětí. „Jen tě škádlím, na to si raději rychle zvykni. Ve skutečnosti jsi fakt zabodoval, že jsi sem za mnou přišel. Myslela jsem si spíš, že toho máš teď fakt plné brejle a ani si nevšimneš, že jsem vědomě za sebou nezavřela“.

Potvora jedna.

„V neděli mám volno!“, vypálila pak vzápětí radostně. „A má být nádherné počasí“, položila se do toho upřímně. „Kdybys na to měl sílu, můžeme vyrazit na výlet a já ti ukážu, kde to miluju“.

Spal jsem pak jako když do vody hodí aniž bych měl sílu snít o jejím možném dvojsmyslu a probudilo mě až opakované zvonění budíku na mobilu.