❤️‍🔥 Výpomoc/ Riven Vale ❤️‍🔥

Stála jsem v koupelně, když jsem zaslechla tiché, zlověstné srrrr... a najednou se ozvalo tupé lupnutí. Vteřinu nato začala kolem kohoutku prýštit teplá voda. „Do prdele!“ vyhrkla jsem a instinktivně se snažila uhnout, jenže v osmém měsíci je slovo „uhnout“ spíš jen zbožné přání. Moje břicho, obrovské a těžké jako balvan, mě nepustilo dál než o půl kroku. Proudy horké vody mě zasáhly plnou silou a během okamžiku se mi bílé tričko, ve kterém jsem se celé dopoledne potila, přilepilo na kůži jako mokrý obvaz. Prsa, nalitá a těžká tak, že mě z nich bolela záda, se pod mokrou látkou okamžitě vyrýsovala. Bradavky mi tvrdě vystoupily a tmavé dvorce prosvítaly skrze bavlnu jako varovná znamení. Na vteřinu jsem úplně zkameněla. Srdce mi bušilo až v krku a teplá voda mi stékala po stehnech do pantoflí. Co teď? Musím to zastavit! Snažila jsem se rukama ten proud u kohoutku utlumit, ale voda jen stříkala s ještě větší vervou všude kolem. „Klid, dýchej,“ opakovala jsem si, ale v hlavě jsem měla úplně vymeteno. Karel je bůhvíkde na dálnici v Německu, ten mi nepomůže. Musím někoho zavolat, než mi to vyplaví celý byt a sousedy pod námi. Rozhlížela jsem se po mobilu, který zůstal ležet v kuchyni na lince, ale přes tu clonu stříkající vody a vlastní neohrabanost jsem si připadala úplně paralyzovaná. A pak jsem je uslyšela. Kroky na chodbě. Někdo šel kolem! Bez přemýšlení jsem se vrhla ke dveřím. Prudce jsem otevřela dveře a uviděla Marka ze druhého patra. „Marku! Pomoc! Praskla mi voda!“ zaječela jsem přes celou chodbu a dlaněmi si podpírala spodek břicha, jak mi z toho šoku ztěžklo. Marek ztuhl, nákupní tašky mu vyklouzly z rukou a v očích se mu zaleskl čirý děs. „Už?! Teď hned? Petro, dýchejte!“ vystřelil ke mně a už vytahoval mobil, aby vytáčel záchranku. Pohled mu přitom nekontrolovaně sklouzl na můj mokrý klín a pak nahoru na ta průsvitná prsa. „Ne, Marku! Stůj! Ne záchranku!“ vyhrkla jsem a málem uklouzla na té potopě, co se už rozlévala v předsíni. „Voda ve stupačkách! Praskla trubka, podívej se na mě!“ Marek už měl prst nad displejem, ale na vteřinu zůstal jako zkamenělý. Zíral na mě a v obličeji se mu mísil šok s obrovskou úlevou, která se ale během pár okamžiků začala měnit v něco úplně jiného. Jeho pohled sjel od mého obličeje dolů. Moje tričko bylo úplně průhledné, přilepené na každém centimetru mých ňader. Jak jsem zhluboka a trhavě dýchala, prsa se mi pod mokrou látkou prudce zvedala a klesala. „Ježiši, Petro...“ vydechl Marek a hlas mu najednou o oktávu klesl. „Ty jsi mě vyděsila. Já myslel, že už... že už je to tady.“ „Tady je jen potopa, pojď mi s tím pomoct, než nás to vytopí úplně,“ zamumlala jsem a snažila se o věcný tón, ale cítila jsem, jak mi krev pulzuje v uších. Otočila jsem se a kolébavou chůzí zamířila zpátky do koupelny. Cítila jsem jeho pohled v zádech – na svých širokých boky a růžových kalhotkách, které se mi zařezávaly do kůže. Marek mě následoval do toho úzkého prostoru. Bylo tam strašné dusno, vzduch byl těžký vlhkostí a vůní mého těla. Marek jedním rázným pohybem otočil hlavním uzávěrem a koupelnou se rozlehlo ticho, které přerušovalo jen naše těžké dýchání a občasné „plop“, jak poslední kapky dopadaly na dlaždice. Proud vody ustal. „Díky, Marku... vážně. Zachránil jsi mě,“ vydechla jsem a opřela se o futra, protože mě z toho stání a stresu začaly nepříjemně brnět nohy. „Já už bych se k tomu ventilu přes ten pupek ani neohnula. Manžel je navíc na cestách s kamionem, vrací se až v sobotu. Vůbec nevím, co bych bez tebe dělala.“ Marek se najednou zastavil. Pomalu se narovnal v tom těsném prostoru, až se jeho obličej ocitl jen pár centimetrů od mého napnutého břicha. Zůstal tak chvíli nehybně, jako by vnímal teplo, které ze mě sálalo. Pak pomalu zvedl oči ke mně a dlouze si mě prohlížel. „Copak…?“ hlesla jsem, když to ticho začalo být až příliš nabité. „Nic,“ usmál se koutkem úst a v očích mu zajiskřilo. „Jenom jsem ti chtěl říct, že ti to těhotenství vážně nehorázně sluší, Petro.“ Zasmála jsem se, i když mi do smíchu nebylo. „Tak to teda nevím. Kotníky mám nateklé, prsa citlivá k zbláznění a přes břicho si nevidím ani na špičky nohou, natož na cokoli jiného. V posteli se ani neotočím bez funění. A navíc...“ nedořekla jsem a sklopila oči. „Co?“ pobídl mě tiše. Ta osamělost a frustrace ve mně byla příliš dlouho a Marek byl první, kdo se na mě nedíval jako na nemocnou, ale jako na ženskou. „Navíc jsem hrozně nadržená,“ vybalila jsem to ze sebe a cítila, jak mi rudnou tváře. „Karlovi se to nelíbí. Přijde mu to břicho divné, prý se na to nemůže dívat... už měsíce na mě nesáhl.“ Marek nic neříkal. Vzal hadr a začal klečet u mých nohou, aby vytřel tu spoušť na zemi. „Vypadáš, že se sotva držíš na nohou,“ řekl měkce. „Běž si sednout, já to vytřu. Nemůžeš tu teď s tím břichem bruslit na mokrých dlaždicích.“ „Měla bych se jít aspoň převléknout,“ namítla jsem slabě, ale on mě jemně chytil za loket. „Stejně už jsi mokrá durch, teď už je to jedno. Sedni si tady, ať na tebe vidím.“ Sedla jsem si na malou stoličku, nohy od sebe, jak mi to břicho dovolovalo. Tričko mi těžce viselo na prsou a odhalovalo spodní část břicha. Marek dál klečel u mých nohou. Viděla jsem, jak se snaží soustředit na práci, ale oči mu neustále utíkaly nahoru. Sledoval moje stehna, sledoval, jak se mi břicho při každém nádechu napíná proti jeho obličeji. Pak se jeho pohled zastavil na mých prsech, kde se pod mokrou bílou látkou začaly tvořit dvě malé, nažloutlé skvrnky od mleziva. „Petro,“ začal najednou a přestal vytírat. Zůstal klečet přímo mezi mými roztaženými koleny. „Já tu trubku zítra opravím pořádně. Ale teď... teď bych radši opravil něco úplně jiného.“ Položil hadr na zem a jeho ruce, stále ještě vlhké od teplé vody, mi pomalu sklouzly na vnitřní stranu stehen. „Jsi neuvěřitelně horká,“ zašeptal a jeho pohled se zastavil na mém klíně. Růžové kalhotky byly úplně průsvitné a moje nateklé pysky pod nimi rýsovaly jasný, nalitý obrys. „Můj Bože, jsi tak krásně připravená...“ Cítila jsem, jak mi v celém těle pulzuje krev. „Marku, já se za to tak strašně stydím... že to takhle chci,“ přiznala jsem a nespustila oči z jeho rtů. „Nemáš se za co stydět, Petro. Jsi bohyně,“ zamumlal. Rukama mi pomalu vyhrnul to mokré tričko až nad prsa, která se těžce uvolnila, a pak se obličejem plně zabořil do mého horkého břicha. „Tvůj chlap je naprostý blázen, jestli tohle nechce.“ Jeho horký dech na mé citlivé kůži mě úplně ochromil. Když mi pak začal zuby jemně stahovat ty mokré kalhotky dolů přes moje široké boky, věděla jsem, že tohle je ta nejlepší „výpomoc“, jakou jsem si kdy mohla přát. V tom osmém měsíci jsem se konečně zase cítila živá. Marek přestal mluvit. Místo slov použil dlaně – pomalu, s posvátnou úctou, mi přejel od vnitřní strany stehen až nahoru k břichu. Když jeho prsty poprvé narazily na lem mých mokrých růžových kalhotek a vnořily se pod ně, aby nahmataly tu nateklou, horkou tkáň, kterou jsem já sama už týdny neviděla, jen jsem zaklonila hlavu a hlasitě vydechla. Už nebylo co říkat. Marek se zvedl z kolen, jeho mokré tričko se rýsovalo na každém svalu. Začali jsme se svlékat, ale šlo to ztuha. Mokrá bavlna se nám oběma lepila na těla jako druhá kůže. „Pomůžu ti,“ zašeptal a jeho hlas byl teď jen drsný chraplák. Chytil lem mého trička a pomalu ho přetahoval přes moji hlavu. Musela jsem mu pomáhat, zvedat ty těžké, nalité ruce, zatímco on opatrně manévroval látkou přes ten obří, napnutý balon mého břicha. Když tričko konečně s mlasknutím dopadlo na mokré dlaždice, zůstala jsem před ním úplně nahá od pasu nahoru. Prsa se mi těžce uvolnila a kapičky mleziva se v tom teplém vzduchu zaleskly na mých ztmavlých dvorcích. Marek se na vteřinu zastavil, neschopen odtrhnout oči od té krásy. Pak přišly na řadu kalhotky. Bylo to neohrabané, v osmém měsíci prostě nejde být ladná. Musela jsem se ho chytit za ramena, abych udržela rovnováhu, když mi je stahoval dolů přes moje široké boky a nateklá stehna. Marek si s tím ale hlavu nelámal. Každý kousek odhalené kůže, který se objevil, okamžitě uctil pohledem nebo krátkým, horkým polibkem. Zahodil moje prádlo do kouta k té hromadě mokrých hadrů a pak se zbavil svého vlastního oblečení. Jedním trhnutím ze sebe shodil tričko a pak zápasil s mokrými džínami, které mu drhly o svalnatá lýtka. Když tam nakonec stál přede mnou, úplně nahý a v plné síle, připadala jsem si v té své neohrabanosti jako nejkrásnější žena na světě. V koupelně nebylo k hnutí, vzduch byl nasycený vůní vody a našich těl. Marek mě znovu chytil za boky, přitáhl si mě k sobě tak blízko, jak mu to moje břicho dovolovalo, a zabořil mi obličej do krku. „Petro, jsi dokonalá,“ vzdychl a přitiskl se ke mně ještě těsněji. Cítila jsem jeho penis, jak se otírá o moje tvrdé, napnuté břicho. Ten kontrast mezi jeho horkou silou a mou vlastní kulatou, pevnou kůží mě neuvěřitelně vzrušil. Rozbušilo se mi srdce a v tu chvíli ze mě spadl všechen stud. V koupelně už nebylo co řešit. „Pojď,“ hlesla jsem jen. Pomalu, s tou svou těhotenskou rozvážností, jsem se k němu otočila zády. Cítila jsem, jak mě Marek nespouští z očí, jak pozoruje moje široké boky a kolébavý pohyb mého těla. Vedla jsem ho chodbou směr ložnice, bosa, nahá a s pocitem, že se konečně zase stávám ženou. On šel těsně za mnou jako stín. V ložnici bylo šero, postel zůstala tak, jak jsem z ní ráno vylezla – rozestlaná a zválená, ale v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno. Padla jsem do těch peřin a rozprostřela se v nich v celé své mateřské kráse. Nechala jsem nohy pokrčené a roztažené, protože tak mi bylo s tím břichem nejlépe. Zhluboka jsem oddechovala a zírala na Marka, který stál u kraje postele. Jeho penis mu úplně trčel a trhal sebou, byl neuvěřitelně vzrušený a já cítila, jak se mi při tom pohledu znovu sevřelo v rozkroku. Už jsem to nemohla vydržet. Zvedla jsem k němu ruce a on ke mně klesl, ale nebyl zbrklý. Věnoval se mi s takovou trpělivostí, až se mi chtělo plakat. Začal mě líbat na krku a pak sjel k mým prsům. Vůbec mu nevadilo, že jsou bradavky mokré a ulepené od mleziva – naopak, hltal mě, jako by byl vyprahlý na poušti. Pak rty sjel níž a začal líbat moje vystouplé, tvrdé bříško. Jeho dlaně přitom sjely ještě níž. Začal mi hladit mou buchtičku. Byla úplně zarostlá, tmavé chloupky se mu proplétaly mezi prsty, protože jsem se tam přes ten pupek už týdny prostě nedostala. Marek se ale nezastavil. Bříšky prstů začal přejíždět mezi mými růžovými, nateklými plátky, které byly horké a připravené. Když pak pomalu zasunul jeden prst dovnitř, prohnula jsem se v zádech, jak to jen šlo. „Bože,“ vydechla jsem do ticha ložnice. Cítila jsem, jak jsem uvnitř úplně mokrá a jak moje tělo Markův prst hladově svírá. „Jsi tak horká, Petro... celá se jen třeseš,“ zašeptal a podíval se mi do očí. „Marku, prosím...“ zaprosila jsem a křečovitě se chytila prostěradla. „Pojď už do mě, já už to nevydržím!“ Marek mě poslechl. Zaklekl mezi mé pokrčené nohy a horkým žaludem nejdřív jen pomalu přejel po mé zarostlé, nateklé buchtičce. To otření mě donutilo k hlasitému zasténání, které se rozlehlo celým bytem. Pak, s nečekanou lehkostí a opatrností, se do mě pomalu vnořil. Moje otevřená, oteklá ústí ho přijala s mokrým mlasknutím. Byl tak velký a horký, že jsem měla pocit, jako by mě vyplnil do posledního milimetru. Marek mě začal pomalu a rytmicky šoustat, přičemž mi pevnými dlaněmi přidržoval nohy široce roztažené od sebe, aby mu břicho nepřekáželo. Ten pocit, kdy do mě narážel, zatímco se moje břicho při každém jeho přírazu zachvělo, mě přiváděl k šílenství. Bylo to tak jiné než s Karlem. Bylo to upřímné a hladové. „Marku... prosím... přidej,“ vyhrkla jsem mezi trhanými vzdechy. „Neboj se, můžeš víc! Ublížíš mi víc, když přestaneš!“ Podíval se na mě, v očích měl úplnou tmu, a pak to udělal. Opřel se do mě naplno. Každý jeho příraz byl teď hlubší a tvrdší. Cítila jsem, jak se mi v podbřišku sbírá nepopsatelný tlak a jak mě jeho tělo, mokré a svalnaté, drtí do matrace. „Šukej mě!“ vzdychla jsem v naprosté rozkoši a oběma rukama křečovitě sevřela prostěradlo pod sebou, jak se mi prsty samy od sebe kroutily slastí. Už jsem nechtěla žádnou opatrnost, žádné ohledy. Marek mě vzal za slovo. Jeho boky začaly pracovat v rychlém, tvrdém rytmu a s každým hlubokým přírazem jsem cítila, jak se mi podlamuje vědomí. Moje prsa se divoce pohupovala, těžká a nalitá, a břicho se vlnilo s každým tvrdým nárazem jeho těla o moje boky. Byl to ten nejlepší pocit na světě – cítit se znovu jako ženská, cítit tu sílu, která mě naplňovala a nutila mě křičet do prázdného bytu. Marek už se neovládal. Jeho přírazy byly čím dál hlubší a dravější. Cítila jsem, jak se ve mně všechno stahuje, jak ten tlak v podbřišku začíná vibrovat a vystřelovat do celého těla. Moje břicho bylo tvrdé jako kámen a prsa se mi pod náporem jeho těla drolila. „Už... už budu!“ vyhrkla jsem a hlas se mi zlomil do tichého vzlyku. V tu chvíli se to stalo. Orgazmus mě zasáhl jako elektrický výboj, který mi rozkmital svaly na celém těle. Marek se naposledy hluboce prohnul, zaťal prsty do mých širokých boků a s hlubokým, hrdelním zavrčením se do mě vyvrcholil. Cítila jsem každé cuknutí jeho penisu hluboko uvnitř, cítila jsem ty horké, pulzující dávky jeho semene, které mě naplňovaly. Bylo to tak horké a tak mocné, až jsem měla pocit, že se v tom blahu utopím.

Nemohl si na mě lehnout, moje břicho stálo mezi námi jako obrovská, pevná bariéra. Místo toho ze mě pomalu vyklouzl a lehl si vedle mě, dlaní mě něžně hladíc po napnuté kůži bříška. „To bylo úžasné, Petro,“ zamumlal mi do krku. Přivinul si mě k sobě zezadu, jednu ruku mi nechal položenou na tom mém obřím balvanu a já cítila, jak se v něm miminko po tom všem rozruchu pohnulo. Marek ustrnul a já se jen blaženě usmála. Cítila jsem, jak ze mě horké semeno pomalu vytéká na prostěradlo, ale bylo mi to úplně jedno.

Leželi jsme v tichu, jen naše dechy se pomalu uklidňovaly. Ale moje tělo mě nenechalo dlouho vydechnout. Tlak v podbřišku, který tam byl skoro pořád, se teď ozval s novou intenzitou. „Marku...“ zamumlala jsem a s trochou námahy se pohnula. „Musím... musím si jít odskočit. To mimino mi snad ten měchýř rozšlápne.“ Marek se okamžitě probral . Jasně, pojď, pomůžu ti.“

Chytil mě za ruce a opatrně mě vytahoval nahoru. V osmém měsíci se člověk z postele nezvedá, ale spíš se z ní s funěním vyvaluje. Když jsem se konečně vyškrábala na nohy, pocítila jsem mezi stehny horký pramínek. Automaticky jsem tam sjela rukou a dvěma prsty si přitiskla svou oteklou, zarostlou buchtičku. Marek stál nahý vedle mě a fascinovaně sledoval, jak mi mezi prsty protéká jeho bílé, husté semeno a stéká mi po vnitřní straně stehna. „Teče to ze mě jako z cedníku,“ uchechtla jsem se s trochou studu, ale i s podivnou pýchou, jak jsem tam tak nahá a kulatá stála uprostřed ložnice. Marek se ke mně naklonil, prstem mi setřel jednu kapku z pokožky a pak se mi podíval do očí s tím svým dravým pohledem.

Dokolébala jsem se do koupelny, pořád si jednou rukou tiskla rozkrok, abych toho neztrousila po koberci moc. Rychle jsem se vyčurala a pocítila tu krátkou úlevu v podbřišku. Chtěla jsem pustit kohoutek u bidetu, abych se aspoň trochu očistila, ale v ten moment mi to došlo.

„Sakra,“ hlesla jsem a bezmocně pohnula pákou. Nic. Ani kapka. Jen suché syknutí v trubkách. Marek přece vypnul hlavní uzávěr. Vtom se Marek objevil ve dveřích. Nahý, s vítězným úšklebkem a s velkou lahví minerálky, kterou nechal v předsíni v tašce. „Voda neteče, co? Neboj, nenechám tě v tom.“ Pomohl mi usadit se na keramickou mísu bidetu. Seděla jsem tam s nohama široce roztaženýma, břicho se mi pohodlně rozlilo mezi stehna a já se cítila v té své nahotě a neohrabanosti úplně odevzdaná. Marek si klekl na mokré dlaždice přímo přede mě. Odšrouboval víčko a začal mi tenký, ledový pramínek vody pomalu lít přímo na mou nateklou, zarostlou buchtičku. „Ach...“ vydechla jsem a křečovitě se chytila okrajů bidetu, jak mě ta chladná voda zasáhla. Marek odložil prázdnou lahev a jeho dlaně, teď mokré a studené, mi pomalu sjely po stranách stehen. Zůstal na mě upřeně koukat a bříškem ukazováčku mi začal neuvěřitelně jemně přejíždět po nateklých, růžových plátcích, které po sexu zůstaly pootevřené a citlivé. Sledovala jsem jeho ruku, jak se jeho prsty boří do mých mokrých chloupků a jak mi krouživými pohyby masíruje tu nateklou tkáň. „Ty mě zlobíš schválně!“ vyhrkla jsem a hlas se mi zachvěl. Cítila jsem, jak se mi stehna nekontrolovaně třesou, zatímco uvnitř mě všechno hořelo. „Ne... jenom tě myju. Nejvíc je toho na chloupkách,“ odpověděl klidně, ale v hlase mu zaznělo temné pobavení. Pokračoval dál a bříškem dlaně mi přitom silněji tlačil na nateklý klín. Zaklonila jsem se a moje obří břicho se ještě víc vyklenulo vpřed jako napnutý, lesklý štít. Marek se na chvíli zastavil a jen fascinovaně pozoroval ten kontrast mé napnuté kůže a mokrého klína, který mu teď nabízel úplně všechno. „Bože, Petro...“ vydechl a jeho pohled úplně zdivočel. Už se nespokojil jen s jedním prstem. Zasunul do mě rovnou dva a začal jimi rytmicky pracovat. Slyšela jsem to mokré, čvachtavé mlaskání, jak se mísila minerálka s mými šťávami. Moje břicho se při každém jeho pohybu zachvělo a já měla pocit, že se mi v tom záklonu rozskočí srdce. „Já chci ještě!“ vzdychla jsem v naprostém pominutí smyslů. „Tak pojď do ložnice,“ zamumlal Marek, ale já zavrtěla hlavou. „Ne... hned!“ Marek mě chytil za ruce a pomohl mi vstát z bidetu. Byla jsem vratká a nohy se mi pletly. „Opři se o pračku!“ poručil mi drsně. Otočila jsem se, rozkročila nohy a dlaněmi se zapřela o studený horní kryt pračky. Moje břicho teď volně viselo dolů a já cítila, jak se Marek zezadu přitiskl na mé mokré hýždě.

Cítila jsem jeho horký, tepající penis, jak mi projíždí mezi půlkami a rozmazává tam tu vlhkost, co po mně stékala. Vyšpulila jsem na něj zadek ještě víc, dlaněmi se křečovitě zapřela o hranu pračky a sklonila hlavu, aby se mi ulevilo pod tíhou břicha. Už jsem nechtěla žádné předehry, chtěla jsem ho cítit hluboko v sobě. Marek se opřel žaludem o můj vchod. Cítila jsem ten tupý, horký tlak, jak se pomalu tlačil dovnitř. Protože jsem byla pořád plná jeho semene, vklouzl do mě s mlaskavým zvukem, který se rozlehl celou koupelnou. „Bože...“ vyhekl mi Marek do týla a rukama mě pevně chytil za boky.

S každým centimetrem, o který se do mě vnořil, jsem cítila, jak se mi napínají svaly na stehnech. Byl to jiný úhel než v posteli – u té pračky do mě pronikal hluboko a přímo. Když do mě vjel úplně celý a narazil na mě svými boky, hlasitě jsem zasténala a moje břicho se v tom volném prostoru pode mnou prudce zachvělo.

Marek nečekal, ale nespěchal. Začal mě šukat v pomalém, hlubokém tempu, abychom si oba vychutnali každé to syrové mlasknutí a tiché vzdechy, které se odrážely od kachliček. Byla jsem úplně odevzdaná, dlaně položené na pračce a hlavu otočenou na stranu, zatímco jsem cítila, jak se do mě s každým přírazem vnořuje víc a víc. Jeho ruka nejdřív sjela dolů a začal mi něžně hladit napnutou kůži na bříšku. Ten pocit, kdy mě zevnitř naplňoval on a zvenčí mě konejšila jeho dlaň, byl nepopsatelný. Pak se ale jeho prsty přesunuly výš a pevně sevřely moje těžká prsa. „Ano...!“ vyhekl jsem do prázdna, když jsem pocítila ten tlak. Najednou to nebylo bolestivé. Ta tíha, která mě celý den trápila, jako by se pod jeho rukama rozpustila v čistou slast. Byla jsem tak nalitá a citlivá, že každý jeho stisk vysílal elektrické výboje přímo dolů do mého klína. „Víc, prosím!“ zaprosila jsem a Marek mě poslechl. Přidal na tempu i na síle. Cítila jsem, jak mi prsa v jeho dlaních těžknou a jak je mačká v rytmu svých boků. To mokré mlaskání uvnitř mě se teď mísilo s mým trhavým dechem. Byla jsem úplně paralyzovaná tou směsí vjemů – chladný kov pračky pod mými lokty, Marek zezadu, horký a dravý, a ta neuvěřitelná úleva v mých ňadrech, která konečně našla svůj cíl. Už jsem nebyla jen máma v osmém měsíci, byla jsem žena uprostřed té nejčistší bouře.

Ani to nestihl. Moje rozkoš přišla tak rychle a nečekaně, že se mi podlomila kolena a nebýt Markových pevných rukou na mých bocích, snad bych se svezla na zem. Vyhrkla jsem dlouhý, trhavý vzdech, který se v koupelně změnil v tiché zakvílení, zatímco se mi celé tělo v křeči napjalo proti jeho hrudi. Zůstala jsem tam jen tak stát, nahá, těžce oddychující a bezmocně opřená o tu studenou pračku. Cítila jsem každý jeho puls uvnitř mě, jak tam Marek pořád byl, tvrdý a pulzující, zatímco já se pomalu vracela zpátky do reality. Bylo to šílené a naprosto nesprávné – šukat se sousedem v koupelně plné rozbitých trubek, v osmém měsíci, zatímco manžel je na cestách. Ale když jsem cítila, jak mě Marek zezadu objal, položil mi bradu na rameno a obě ruce nechal spočinout na mém teď už klidném břiše, věděla jsem, že v tuhle chvíli mi nic jiného na světě nechybí. Ta prasklá trubka v koupelně mohla klidně počkat až do rána. Vlastně... mohla počkat navždy.

Konec.