🖤 DENÍK LARYDY 2: RIVEN VALE 🖤

KAPITOLA 2 : Cizí kůže

Laryda shlédla na Adrianu, která se na lůžku chvěla přesně podle rozkazu. Pak sáhla po jejím odhozeném prádle. Když si přes boky přetáhla ty prosté, hrubé kalhotky, polilo ji horko. Nebylo to jen zbytkové teplo Adrianina těla; byl to ten hříšný pocit vniknutí do cizího soukromí. Na své citlivé kůži cítila vlhkost a pach levandulového mýdla smíšený s ostrou, pižmovou vůní vzrušené ženy. Každý krok v těch šatech jí teď připomínal, že pod maskou služky se skrývá nahé tělo princezny, které se právě vydalo napospas noci. Jakmile opustila bezpečí vnitřního paláce, město ji pohltilo jako hladová tlama. Ulice po setmění nebyly domovem šlechty, ale hřištěm pro ty nejnižší pudy. Proplétala se úzkými uličkami, kde se pach splašků mísil s vůní levné kořalky a pečeného masa z okolních krčem. Kolem hospody U Zlomeného kola bylo rušno. Smích opilců se mísil s kletbami, ale jeden zvuk ji přinutil zpomalit a ustoupit hlouběji do stínu. V temném výklenku vedle zadního vchodu do nálevny uviděla výjev, který dosud znala jen z nejstřeženějších vyprávění. Mladá dívka, nejspíš služebná, tam byla v nepříliš uctivé pozici ohnutá přes špinavou kamennou zídku. Sukni měla vyhrnutou až k lopatkám, odhalující bledé, třesoucí se pozadí, do kterého zezadu zběsile a bez milosti bušil chlap v rozhaleném koženém kabátci. Laryda nemohla odtrhnout oči. Sledovala, jak se svalnatý zadek muže rytmicky napíná a vší silou naráží do dívčiných stehen. Při každém přírazu se ozvalo to specifické, mokré plácnutí masa o maso, doprovázené čvachtavým zvukem, jak jeho ztopořený penis zajížděl hluboko do její roztoužené buchtičky, která se podvolovala jeho zběsilému tempu. Viděla lesknoucí se pot na dívčiných zádech a slyšela její nekontrolované vzdechy, které se měnily v tiché kvičení pokaždé, když ji muž svým údem naplnil až po okraj. Chlap ji jednou rukou drsně chytil za rozpuštěné vlasy a zaklonil jí hlavu tak prudce, až se jí hrdlo napjalo k prasknutí, zatímco druhou dlaní ji tvrdě a rytmicky plácal přes odhalené půlky. Kůže pod jeho údery okamžitě rudla, ale dívka se jen víc prohýbala v bocích, jako by žadonila o víc. Její prsa byla přitisknutá k chladnému kameni, bradavky odřené o hrubou zeď. Pak mužův dech přešel v chraplavý ryk. Jednou rukou se zapřel o zeď, druhou ji pevně přitiskl k sobě a v sérii krátkých, brutálně tvrdých přírazů ji doslova přibil ke zdi. Dívka vydala hlasité, táhlé zaúpění, když pocítila, jak do ní vystřikuje svou horkost. Laryda s vytřeštěnýma očima sledovala, jak se dívce podlomila kolena a jak po jejích stehnech začalo stékat lepkavé sperma, mísící se s potem a prachem ulice. Chlap si s funěním upravil kalhoty, sáhl do váčku u pasu a mezi prsty nechal blýsknout stříbrnou minci. S pohrdavým ušklíbnutím ji hodil do prachu k dívčiným nohám. Mince se několikrát otočila, než zůstala ležet v loužičce čerstvého semene. Larydě se zastavilo srdce. Z té špíny na ni shlížel její vlastní dokonalý profil, vyražený do drahého kovu – symbol její moci a urozenosti, který teď sloužil jako cena za rychlou soulož v uličce. Laryda tam stála, dech se jí zrychloval a vypůjčené prádlo mezi jejími stehny začalo těžknout vlhkostí. Svět venku nebyl jen nebezpečný. Byl hladový. A ona byla právě na řadě. Larydě v hrdle úplně vyschlo. To vypůjčené prádlo, které ji dosud jen škrábalo, jí najednou mezi stehny připadalo jako tekutý oheň. Pohled na tu syrovou, živočišnou soulož ji drtil – mísil se v ní ochromující děs s nepopsatelným, pulzujícím vzrušením, které se jí rozlévalo do celého těla. V tu chvíli jí to došlo se vší krutostí: v tomhle městě už není tou, která dává rozkazy. Tady se tělo prostě bere; tady se o dovolení nikdo neprosí. S bušícím srdcem a dechem, který jí pálil v plicích, se odvrátila a zrychlila krok směrem k hlavní bráně. Snažila se setřást ten obraz z mysli, ale netušila, že tam, ve stínu hradeb, na ni čeká osud, který bude až děsivě podobný tomu, co právě viděla. U brány však narazila na zeď. Strážný byl hora masa a špinavé zbroje. Když se pokusila proklouznout, jeho ruka v těžké rukavici ji s nečekanou brutalitou popadla za hrdlo a přitiskla zády ke studenému kameni arkády. „Kam si myslíš, že jdeš v tuhle hodinu, ty malá couro?“ zahřměl a jeho dech páchající pivem jí udeřil do tváře. Laryda chtěla vykřiknout, chtěla mu nařídit, aby ji pustil, ale strach a šok jí hrdlo sevřely víc než jeho prsty. Než stihla lapit po dechu, strážný ji drsně přitlačil ke zdi celou vahou svého těla. Cítila chlad jeho plátové zbroje, která ji tlačila do prsou, zatímco jeho volná ruka zajela pod její hrubou sukni. Škubla sebou, když se jeho mozolnaté prsty potkaly s jemnou látkou ukradeného prádla. Strážný se ušklíbl a bez zaváhání vjel dlaní hlouběji, až nahmatal rozkrok. Zastavil se přímo na její rozhorlené buchtičce, kterou jen tenká, vlhká vrstva bavlny dělila od jeho špinavých prstů. „Nějaká jsi pod tou vlnou navlhlá,“ zavrčel a tvrdě na ni zatlačil, až Larydě vyhrkly slzy a tělem jí projela vlna, ve které se mísil odpor s děsivým přívalem vzrušení. „Někdo tě už dneska stihnul připravit... nebo mi za tu cestu ven hodláš zaplatit sama?“ Ušklíbl se a jeho prsty se skrze tenkou látku kalhotek zabořily ještě hlouběji. „Brána se neotvírá zadarmo, holka. A ty vypadáš, že máš v klíně dost zlata na to, abych tě nechal projít i se zavřenýma očima. Tak co? Roztáhneš to tady na kamenech, nebo tě mám odtáhnout do strážnice a vzít si to tam?“ Laryda tam stála, přišpendlená ke zdi s jeho rukou pevně zapřenou v jejím klíně, a poprvé v životě pochopila, co znamená být jen hračkou v rukou někoho, kdo nezná její jméno. Právě teď se rozhodovalo o její svobodě. Před chvílí viděla, jak její vlastní tvář na stříbře kupuje rozkoš v uličce. Teď by dala cokoli za to, aby tu minci měla u sebe a mohla mu ji hodit do tváře. Ale její kapsy jsou prázdné a cena byla víc než vysoká.

Jak Laryda odpoví na strážného opovážlivost?

• A: Nechá ho pokračovat – Využije své tělo jako platidlo, aby se dostala z hradu, i kdyby ji to mělo stát zbytek důstojnosti.

• B: Kopne ho do rozkroku – Riskne všechno, zaútočí a pokusí se zmizet ve tmě dřív, než strážný stačí vykřiknout.

Hlasujte do pondělí: komentář vítán