Kočičí uši 1. část

Bylo pozdní odpoledne, když jsem po náročném dni v práci nastoupil do autobusu směrem domů. Venku už slunce pomalu klesalo k obzoru, a město se halilo do měkkého oranžového světla. Autobus byl poloprázdný, jen občas se ozvalo zakašlání. Jako vždycky jsem zamířil dozadu, kde bylo víc místa pro moje dlouhé nohy. Mám přes dva metry a vážím sto kilo, takže si pohodlí cením víc, než by si člověk myslel. Sedl jsem si k oknu, opřel hlavu o sklo a vytáhl telefon, abych zabil čas procházením zpráv.

Přede mnou, na čtyřsedadle uprostřed autobusu, se rozvalila skupina hlučných kluků…asi středoškoláci, kteří si mysleli, že svět patří jim. Jejich nohy roztažené do uličky, ruce měli přehozené přes opěradla a hlasitý smích se odrážel od stěn vozu. Mluvili o videohrách, o tom, kdo koho porazil v posledním kole, a občas se stočila řeč k dívkám ze školy. Snažil jsem se je ignorovat, ale jejich pronikavé hlasy se nedaly přeslechnout.

Asi v polovině cesty zastavil autobus na jedné z rušnějších zastávek. Dveře se otevřely s pneumatickým zasyčením a dovnitř vstoupil kluk, který okamžitě přitáhl moji pozornost. Byl menší postavy, hubený, s hlavou skloněnou k zemi, jako by se snažil být neviditelný. Měl na sobě roztrhané džíny… takové ty moderní, s dírami na kolenou a stehnech, které odhalovaly kousky jeho bledé kůže. Tričko na něm viselo, volné, s širokým výstřihem, takže mu bylo vidět rameno a křehké klíční kosti. Na krku měl černý choker, což mu dodávalo trochu rebelský nádech. Ale co mě zarazilo nejvíc, byly jeho středně dlouhé bílé vlasy, jemné a lesklé, které mu padaly přes čelo a zakrývaly část tváře. Na hlavě měl čelenku s kočičíma ušima… černé, s bílými chloupky na vnitřní straně. Působil neobvykle, téměř étericky, a jeho ženský vzhled mě zarazil i přitahoval zároveň.

Sedl si o dvě řady přede mě, proti směru jízdy, takže jsme byli čelem k sobě. Když zvedl hlavu, zahlédl jsem jeho světlé modré oči, které se rychle sklopily zpět k podlaze. Ti hluční kluci si ho samozřejmě všimli. Začali se ohlížet, šťouchat do sebe lokty a šeptat si mezi sebou. Po chvíli se jejich šeptání změnilo v hlasité pokřikování.

„Hej, kočičko, kam jedeš?“ zavolal jeden z nich a ostatní se rozchechtali.

„Ty uši jsou pravý?“ přidal se další a natáhl ruku, jako by chtěl na čelenku sáhnout.


Kluk se krčil na sedadle, tváře zrudlé a snažil se schovat za své bílé vlasy. Cítil jsem, jak se ve mně hromadí vztek. Vždycky jsem měl slabost pro slabší.. ať už šlo o ženy, děti, nebo kohokoli, kdo se nemohl bránit. A teď, když ti kluci vstali a začali se k němu přibližovat, jsem nevydržel. Vstal jsem ze svého sedadla a pomalu k nim přešel.

Moje postava vrhla stín na celou skupinu. „Hej, necháte ho na pokoji?“ řekl jsem klidně, ale dost pevně, aby pochopili, že to nemyslím jako žert. Zvedli ke mně oči, a i když jsem nepotřeboval zvedat hlas ani se nijak naparovat, moje výška a váha mluvily za mě. Chvíli se na sebe dívali, pak jeden zamumlal: „Jo, jasně, sorry,“ a vrátili se na svá místa. Stále si něco mumlali pod nos, ale už tiše, aby to nikdo neslyšel.

Vrátil jsem se na své místo a sedl si. Kluk na mě občas pohlédl, a když jsem mu pohled oplatil, rychle uhnul očima. Bylo vidět, že je mu to trapné, ale v jeho očích byla i jiskra vděčnosti. Musel jsem se pousmát…byl roztomilý, i když jsem si to nechtěl připustit.


Nakonec jsme oba vystoupili na stejné zastávce. Měl jsem namířeno na poštu vyzvednout dopis, tak jsem zamířil rovnou tam. Když jsem vyšel ven, dopis schovaný v zadní kapse, uviděl jsem ho znovu. Táhl velký balík, který vypadal, že váží víc než on sám. Udělal pár kroků, pak balík položil na zem a chvíli odpočíval, než se pokusil pokračovat. Všiml jsem si zelených pásek na balíku… značka e-shopu s potřebami pro domácí mazlíčky. Sám jsem odtud objednával, takže jsem věděl, co to obnáší…krmivo nebo stelivo. S jeho drobnou postavou to byl boj, který nemohl vyhrát.

Přistoupil jsem k němu. „Ahoj, nechceš s tím pomoc?“

Zvedl ke mně oči, trochu překvapeně. „A... ahoj, to je dobrý, nějak to zvládnu.“

„Vím, jak je to těžký, taky si objednávám z toho e-shopu. Ukaž, vezmu ti to,“ řekl jsem a natáhl ruku.

„No tak díky, ale vážně bych to unes,“ odpověděl.

„Jo, určitě...“ usmál jsem se. „Kde bydlíš?“

„Tady kousek... a taky ti děkuju za tamto… v autobuse,“ dodal tiše.

„Jasný, to nic nebylo... idioti,“ odpověděl jsem a zvedl balík, jako by to bylo pírko.



Došli jsme ke vchodu jeho domu, starší budovy s omšelou fasádou a těžkými kovovými dveřmi. Otevřel je a já sešel po několika schodech dolů, položil balík vedle výtahu a otočil se k němu. Přivolal výtah a opřel se o stěnu. „Díky, teď už to zvládnu.“

Stál tam, kousek ode mě, a já si ho poprvé pořádně prohlédl. Jeho bílé vlasy mu padaly do očí, kočičí uši na čelence ladily s jeho chokerem a volné tričko odhalovalo křehké linie jeho ramen. Vypadal jako emo kluk z počátku milénia, nevinně, ale zároveň přitažlivě. Nikdy jsem na kluky nebyl, ale teď jsem cítil zvláštní zmatení.. přitažlivost, kterou jsem si nedokázal vysvětlit.

Pomalu jsem k němu přistoupil a položil mu ruku na krk. Jeho kůže byla teplá a jemná, a když jsem se ho dotkl, zavřel oči a prudce se nadechl. Druhou rukou jsem mu odhrnul ofinu z očí. Otevřel je…světlé, modré, jako letní nebe…a zašeptal: „Co chceš?“

Místo odpovědi jsem mu přejel palcem po rtech, měkkých a lehce vlhkých. Přistoupil jsem blíž, takže mezi námi nezůstal ani centimetr volného prostoru. Zaklonil hlavu a já se přitiskl na jeho ústa. Cítil jsem, jak se třese, ale po chvíli se uvolnil a polibek mi opětoval. Bylo to váhavé, jako bychom oba zkoumali, co se děje, ale zároveň elektrizující.

Odtáhli jsme se jen na okamžik, jen aby se naše oči znovu setkaly. Druhý polibek byl hlubší…naše ústa se pootevřela a skončilo to tichým mlasknutím. Třetí byl nejlepší. Naše jazyky se propletly a já ucítil sladkou chuť jeho úst, jako by měl v puse bonbon. Zvedl jsem ho a postavil o dva schody výš, takže jsme byli ve stejné výšce. Naše těla se přitiskla k sobě a líbání se stávalo vášnivějším, hlasitějším.

Cítil jsem přes oblečení jeho erekci, tvrdou a naléhavou, a uvědomil si, že i já jsem vzrušený… tak moc, že mi kalhoty byly najednou těsné. On si toho všiml a jemně mi přejel rukou přes rozkrok, zkoumal mě přes látku. Bylo to neuvěřitelně příjemné, a já jsem musel zatnout zuby, abych nevzdychl nahlas.

Najednou se ozvalo zabzučení… někdo přivolal výtah nahoře. Věděli jsme, že naše chvíle končí. Než výtah dorazil, naše líbání zesílilo ještě víc, jeho doteky na mém penisu byly pevnější, zkoumal jeho tvrdost a tloušťku. Cítil jsem, jak se mi točí hlava vzrušením.

Výtah s bouchnutím dosedl na přízemí a my se od sebe odtrhli. Starší paní, která vystoupila, si všimla balíku a podržela dveře. Kluk se rychle sebral, popadl balík a nastoupil dovnitř. Dveře se začaly zavírat, ale on mezi ně strčil nohu.

„Půjdeš večer ven?“ zeptal se.

„Jo, můžu,“ odpověděl jsem.

„Tak v osm? Před vchodem?“

„Ok, budu tady,“ slíbil jsem.

Dveře se zavřely a výtah odjel. Já jsem vyšel ven, do chladného večerního vzduchu, a snažil se zapamatovat si cestu. V hlavě mi vířily myšlenky na něj…na jeho bílé vlasy, modré oči a ten sladký polibek. Věděl jsem, že se vrátím.




Přišel jsem přesně v osm. Večerní vzduch už byl chladný a ostrý, nebe nade mnou temnělo do sytě modré. Stál jsem před vchodem, ruce zastrčené v kapsách bundy, a pozoroval světla v oknech. Srdce mi bušilo silněji, než bych čekal.

Dveře se otevřely s tichým zavrzáním a vyšel on. Měl na sobě černé úzké kalhoty, které mu obepínaly štíhlé nohy a na stehnech měly decentní rozparky odhalující proužkykůže. Na sobě měl černou rozepnutou mikinu pod níž vykukovalo bílé tričko s potiskem nějaké japonské kapely. Samozřejmě nechyběla čelenka s kočičíma ušima a na krku černý choker s malým kovovým kroužkem. Jeho bílé vlasy byly rozpuštěné, jemně mu padaly do obličeje.

Jakmile mě uviděl, pousmál se…nesměle, ale s jistou dávkou očekávání. „Ahoj,“ řekl tiše.

„Ahoj,“ odpověděl jsem a cítil, jak mi v hrudi přeskočilo. Bez přemýšlení jsme vykročili stejným směrem, bok po boku. Procházeli jsme ulicemi starého sídliště, kde mezi paneláky zely temné kapsy neudržované zeleně. Mluvili jsme nejdřív o hloupostech…odkud je, co poslouchá za hudbu, jaké má rád videohry. Pak se řeč stočila k autobusu. Omlouval se, že tehdy vypadal tak vyděšeně, ale já ho ujistil, že to naprosto chápu.

Postupně se setmělo úplně. Lampy pouličního osvětlení tu nesvítily a jediné světlo vycházelo ze vzdálených oken. Vešli jsme do části sídliště, kde staré, rozložité stromy vrhaly hustý stín přes dřevěné lavičky. Zastavili jsme se u jedné z nich, skryté pod klenbou větví. Nikdo nás nemohl vidět.

Sedl si a já si sedl vedle něj. Naše ramena se dotkla. Cítil jsem teplo jeho těla. Přitiskl se ke mně blíž a položil mi ruku na stehno. Otočil jsem k němu hlavu a on už mě líbal. Ty rty, měkké, chutnaly opět sladce. Líbal pomalu, jako by si chtěl každý dotek vychutnat. Položil jsem mu dlaň na krk, přes černý choker, a cítil, jak pod kůží prudce tepe krev.

Jeho druhá ruka se odvážně přesunula k mému rozkroku. Vzrušení, které celou cestu narůstalo, teď pulsovalo v kalhotách tak silně, že mě to skoro bolelo. Jemně, prsty zkoumal moji tvrdost přes džíny, obkresloval tvar. Musel jsem tiše zasténat.

Pak se odtáhl, sklouzl z lavičky a klekl si mezi moje stehna. Vzhlédl ke mně těma světlýma očima, ve tmě vypadala skoro jako dvě světlušky. Jemně mi rozepnul poklopec a uvolnil mě z tísnivé látky. Chladný vzduch mě na rozpálené obnažené kůži zarazil, ale hned ho vystřídalo teplo jeho dechu.

Začal pomalu. Špičkou jazyka přejel po celé délce, od kořene až k žaludu. Byl to jemný, mokrý dotek, při kterém mi naskočila husí kůže po celém těle. Pak si mě celého vsunul do pusy…bylo to horké, těsné a neuvěřitelně měkké. Jeho rty se pevně sevřely a začal pohybovat hlavou, zpočátku pomalu, jako by si zvykal na moji velikost. Jednou rukou se opíral o moje stehno a druhou si vjel pod vlastní tričko.

Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči. Jeho jazyk pracoval do kruhu, občas přitiskl jeho špičku na uzdičku tak intenzivně, až jsem se zachvěl. Pokaždé, když mě vzal hluboko do krku, cítil jsem, jak polyká a jak se jeho hrdlo kolem mě stahuje. Ty zvuky…tiché mlaskání, zrychlený dech nosem…se mísily se vzdáleným šuměním větru v korunách stromů.

Pak přidal ruce. Jednou jemně masíroval mé koule, prsty lehce otáčel, zatímco ústa zrychlovala. Ten dvojitý vjem…horká vlhkost a konejšivý dotek…mě přiváděl k šílenství. Cítil jsem, jak se mi napínají svaly na stehnech a jak se tlak stává nesnesitelným.

„Já... už budu,“ zašeptal jsem varovně a chtěl se odtáhnout. On mě ale pevně chytil za boky, zabořil nehty do mé kůže a přitiskl se ještě víc. A jakmile jsem to uvolnění ucítil, vybuchl jsem mu do pusy. Hluboko v hrdle se zachvěl, ale nepřestal, dokud jsem se celý nevyprázdnil. Pak mě pustil, otřel si pusu hřbetem ruky a usmál se. Ve tmě jsem viděl, jak se mu lesknou rty.

Chvíli jen klečel a zhluboka dýchal. Pomohl jsem mu vstát a ještě napůl omámeně si upravil oblečení. Jeho tvář teď byla uvolněná, žádná nervozita, jen čistá spokojenost.

Mlčky jsme se vydali zpět k jeho domu. U vchodu se na mě znovu podíval, stoupl si na špičky a dal mi rychlou pusu na tvář. „Dobrou noc,“ zašeptal a zmizel za těžkými kovovými dveřmi.

Zůstal jsem tam ještě chvíli stát a vnímal chladný vzduch. Pak jsem se otočil a vydal se domů. Věděl jsem, že tohle bylo poprvé… a že rozhodně nepůjde o naposled.