Drzé princátko

Tiše jsem se za svitu pochodně vyplížil z komnaty. Všude byla tma, louče ve velké chodbě již byly zhasnuty, jen vánek pronikal otevřeným oknem a hrál si s tmavě červenými závěsy. Barva naší země hrála všemi sály, všemi chodbami paláce. V kombinaci s honosnou zlatou vyvolávala pocit divákovy méněcennosti – a o to přesně šlo, takový přepych, že si běžný člověk připadá jako nicka. Jen my jsme ti vyvolení, královský rod, který už po dlouhé generace vládne na východním pobřeží.

Každou chvíli jsem se trhavě otáčel za vánkem míhajícími se závěsy a s myšlenkou, že mne neustále někdo sleduje, jsem kráčel dál směr brány paláce. Z poza rohu se najednou objevila stráž. Rychle jsem se přilepil ke zdi a nenápadně zapadl za jeden z dlouhých závěsů. Jejich silně klapající boty a zvuk řinčící zbroje se rozléhaly až do výše stropů. Pár minut líně procházeli chodbou tam a zpět až se nakonec odebrali do přiléhajícího sálu. „Uf“ to se mi ulevilo, nespatřili mě, jsem zatím volný. Svou pochodeň jsem však před úprkem za závěs musel chtě nechtě zhasnout, a tak jsem teď byl zcela beze světla.

Byť jen malá svíčka by mi byla dobrá. „Au“ zapackal jsem o své vlastní nohy a skutálel se po kamenném, kobercem nekrytém schodišti dolů až ke dveřím. Velké dřevěné dveře při otevírání zavrzaly a já slyšel nezvyklé ticho. Boty stráže přestaly klapat a oni mezi sebou přestali švitořit. Je zle, slyšeli mě. Co mám ale dělat? Vyběhnout ven na nádvoří by bylo moc riskantní mohla by mě spatřit další hlídka. Slyšel jsem, jak se kroky stráží přibližují, rozléhající se zvuk se stupňoval. Ven? Ale co když…?

Protáhl jsem se malou skulinou otevřených dveří. Víc už jsem je otevírat nemohl, abych dalším ruchem nepřitáhl pozornost. Podél zdi jsem se plížil až k zahradám. Metál bych dal architektovi, který vymyslel tak nízkou zídku. S menším rozběhem nebyl problém ji přeskočit. I přes výšku zídky jsem si však při seskoku dolů lehce pochroumal kotník, ale cíl byl splněn. Teď jsem volný. S nateklým kotníkem jsem obpajdal kolem zahrad a zamířil si to k centru. Město spalo. Jen pár okýnky prosvítalo světlo svíček, zapálených na stolech nočních živlů. Cihlové stavby bohatého centra se postupně začaly měnit ve dřevěné chatrče, ale já kráčel dál dlážděnou cestou z kopce dolů směrem do nejzapovězenější čtvrti – do doků. A že doky nejsou jen přístavištěm válečných lodí, o tom jsem se přesvědčil už mnohokrát. Ať jsme měli jakkoli silné hlídky vždy se v této čtvrti našla jedna či dvě lodě, které sloužili jako doupata neřesti, nekončících žranic a oslav každého dne i večera. Samotné lodě ale nebyly mým cílem, tím bylo to, co se nacházelo před nimi. Děvky.

Byl jsem nadržený více jak jeleni v říji. Ve své podstatě mi bylo jedno s kým nebo s čím budu mít sex, ale chtěl jsem někoho, kdo bude sakra dominantní, kdo si mě dokáže podat a rozmrdat mi anál tak, že pár dní nebudu moct ani chodit. Chci velký penis, o nic víc mi nejde. Výběr býval obvykle o něco lepší, dnes je tady poměrně hodně žen, mnoho krásných žen, které mě vábily na to, jak se mi oddají. Natahovaly se po mne, ale já kráčel šerou ulicí dál. Slyšel jsem zvuky vln, jak se rozbíjejí o zdi kamenného mola a najednou jsem spatřil postavu. Byla obrovská, nechápu, jak jsem si ji mohl nevšimnout. Nohy zkřížené a tělo opřené o zeď jednoho ze zchátralých a vlnami obitých domů. Bál jsem se přiblížit. S největší pravděpodobností to bude znuděný námořník, možná spíše otrok čekající na svůj další příliv. V puse přežvykoval suché stéblo trávy. Tohle se mi nikdy nestalo. Vzrušovalo mě mnohé, ale s tímto jsem se ještě nesetkal. Možná právě neznámo mě lákalo víc a víc k sobě. Byla to asi jeho nelidsky velká postava, jež mi neskonale imponovala.

Když jsem přišel dost blízko, aby mu pochodeň z přístavu osvítila tvář, uvědomil jsem si, že není úplně člověk. Nebyla to tvář typického Minotaura, jaké jsem znal ze svých cest, bylo v ní cosik lidštějšího, měl lidské oči, a i ústa měl skoro jako lidské rty, jen širší a hrubší. Měl ale i svou zvířecí stránku, velké zatočené rohy, dlouhé vlasy nebo spíše chlupy po celé hlavě a krku. Jeho paže připomínaly silného přístavního dělníka, jen mnohem mohutnější. Břicho mu postupně přecházelo do čím dál tím chlupatějších nohou, které končily dvěma kopyty.

„Co chceš?“ zahřměl jeho hlas do tmy a já poskočil o metr dozadu. Byl jsem ale drzý. V sexu drzostí nic nezkazíš, maximálně ti pak pán víc naplácá, o to líp, a tak jsem to uplatňoval občas i v normálním životě. „Tebe chci,“ odvětil jsem s lišáckým úšklebkem a čekal co bude. Minotaurus zvedl jedno obočí, své předtím složené ruce na hrudi narovnal, odlepil se od zdi a statným krokem přišel ke mně. Byl tak blízko, že jsem cítil, jak mu z nozder proudí vzduch. V tu chvíli jsem myslel, že je to vzduch smrti, teď mě definitivně zabije. „Takový floutek jako ty mi nebude rozkazovat,“ procedil mezi zuby a mně přeběhl mráz po zádech. „Hej holky!“ děvky, které stály u nástupní lávky lodi zbystřily. „Pojďte se podívat, co za drzouna tady mám!“ najednou mne obestoupil dav lidí, totiž lehké holky a Minotaurus. „Ty si nemáš co dovolovat, chlapečku.“ Začal jsem se bát.

Než jsem si uvědomil, co se děje, obklopil mě hlouček žen i samotný Minotaurus. Najednou jsem si připadal mnohem menší než před chvílí v paláci. Jedna z žen mě chytila za zápěstí. „Ty si dovoluješ až moc, princátko,“ zasmála se. V očích jim pobaveně jiskřilo. A mně navzdory všemu projela tělem vlna vzrušení.

Nechal jsem se zatlačit k vazáku u mola. Hrubé lano mi sevřelo zápěstí a někdo mě donutil roztáhnout nohy. Narazil jsem bolavým kotníkem o dřevo a sykl bolestí. „Copak?“ ozval se pobavený ženský hlas. Neskutečně to bolelo, napuchlý kotník začal opět tepat a já cítil pohmožděninou proudící krev. Tělo se mi chvělo očekáváním.

Minotaurus stál opodál se založenýma rukama a sledoval mě s pobaveným klidem. Stačilo jediné jeho gesto a ženy mě začaly dráždit ještě víc — doteky, smíchem, hrubými poznámkami. A já místo odporu cítil, jak se mi zrychluje dech.

Něco vzadu v hlavě mi říkalo, že to nebude takové utrpení jako by se někomu mohlo zdát. Snad, že by se mi to mohlo i líbit. Cítil jsem, jak mě velké ruce chytily za lem kalhot a stáhly jej dolů. Bez jakéhokoli rozepínání knoflíku. Ve vzduchu se ale nesla myšlenka – ten kluk má pásek. Minotaurus mrkl na černovlasou holku a prstem ukázal na pásek, pak si zkřížil ruce na prsou a mlčky pozoroval. Tu jsem zaznamenal, že mi ze stažených kalhot někdo odepíná pásek. Žena jej složila na půl a chvíli mě jen hladila po zadku. Pak z ničeho nic udeřila a já sykl bolestí. Okolní děvky se začaly smát. Každá si chtěla vyzkoušet, zda jejich trápení vydržím, a tak se v bití mne střídaly jedna za druhou. „Tak co?“ zamručel. „Pořád si myslíš, že si můžeš poroučet?“ Chtěl jsem něco drzého odpovědět. Místo toho jsem jen polkl. Jeho úšklebek se rozšířil. Další chvíle se slévaly dohromady v chaotické směsi bolesti, slasti a ponížení. Smích žen, chladný mořský vítr i těžký dech Minotaura splývaly v jediný dusivě opojný okamžik. Čím déle mě drželi, tím méně jsem myslel na útěk. A tím víc jsem chtěl, aby pokračovali.

„Dost, dost,“ smál se Minotaurus mé bezbrannosti a děvky mi daly na chvíli pauzu. Má záda byla červená jako právě uvařený humr. Sem tam se mi pásek svou sponou zařezal do kůže natolik, že z ní začala téct krev. Tyto rány pálily jako čert, ale zároveň byly vzrušující. Najednou jsem cítil, jak přímo přes jednu z ran někdo přejel. Něčím velmi ostrým a velmi silně. Byly to Minotaurovy drápy, které se teď zařezávaly do krvácejících zad. Ruce, totiž spíše tlapy se sápaly výše až došly k mému krku a mým vlasům. Sevřel ruku v pěst a tím chytil i mé vlasy. Zatáhl za ně a mně nezbývalo nic jiného než se prohnout v zádech. Obešel mne a stoupl si přímo před mou tvář, do které mi v mžiku plivl. Začal se rozkrokem otírat o mé rty. Výhoda těchto stvoření je, že u nich není zvykem, aby nosili jakékoli oblečení. Měl jsem tak v obličeji rovnou jeho přirození. Začal jsem se instinktivně lísat. „Hodný chlapeček,“ pochválil mě a já věděl, že budu-li pokračovat, možná si mě podá i zezadu. Po tom jsem nesmírně toužil. Co se však najednou stalo jsem nečekal. Jedna z děvek se svým jazykem pustila do mé dírky. Lízala ji tak dychtivě, že jsem se nestačil lísat k pánovi a jen jsem sténal slastí. Penis jsem měl tvrdý jak kámen a toužil jsem, aby mi ho někdo vyhonil, vykouřil. Místo toho jsem se však dočkal pouze kopnutí botou do koulí od černovlásky. Ta si tuto aktivitu náramně oblíbila, a tak mě z radostí každou chvíli kopla.

Lehký tlak na mé dírce vystřídal silný pocit bezmoci. Uvádělo mě do rozpaků, že jsou mi dominantní ženy, tím více když mi jedna z nich vrazila do dírky dva prsty a začala je od sebe pomalu roztahovat. Druhá, mezi prsty té první, vrazila další svůj, takto pokračovaly až kolem mne stály čtyři ženy a každá z nich měla ve mne aspoň jeden prst. Každá tahala jiným směrem a můj anál se tak otevíral víc a víc.

Já se zmohl jen na sténání do noci. Oči jsem vyvracel v sloup, jak příjemné to bylo. Pánovi přede mnou už se penis také pěkně postavil. Byl obrovský, tak jak se na pořádné monstrum sluší. A k tomu ještě zahnutý spíše směrem nahoru. Oblizoval jsem každou jeho žilku, ale neměl jsem šanci si dát do úst ani jeho žalud, tak široký byl. Vychutnával jsem si to a občas jsem měl tendenci zvednout ruce a vyhonit mu. Ty jsem měl však stále svázané. Slastný savý tlak na mém penisu značil, že se jedna z holek dala do jeho kouření. To jsem potřeboval. Už už jsem se chtěl udělat, ale rázem vše přestalo. Nohy jsem měl napjaté a cítil jsem každý sval, jak se chvěje a čeká na vlnu orgasmu – ta však nepřicházela. „Grrr“ zachrčel jsem a instinktivně začal kroutit svými boky. Minotaurus podřepl a vzal mě prsty za bradu. Byl svou tváří tak blízko té mé, chtěl jsem ho políbit, ale měl jsem strach. „Chceš mě v sobě cítit?“ zašeptal a svým palcem mě nejprve držel za ret a pak pomalu začal zajíždět do mé pusy. Prst jsem mu oblizoval se stejnou radostí, jako jeho penis. On vstal a obešel mě, přitom mi drápy přejel po zádech a já opět začal švihat boky. Mezi mými půlkami jezdil pěknou chvíli, jen tak se otíral a přejížděl, když byl u mé dírky kořenem, byl jeho penis tak dlouhý, že jsem ho cítil na bedrech. Vzdálil se a nasměřoval špičku své chlouby na mou dírku. Zajel do mne tak, až mi jeho koule pleskly o penis. Myslel jsem, že mi rozerve střeva. Chytil mě oběma rukama pod krkem, takže jsem byl prohnutý jak luk. Čekal jsem, že začne rychle přirážet, ale to se nestalo. Místo toho si každý pohyb užíval a já také. Mé stěny se začaly opět stahovat a já cítil, jak ze mě vyjíždí. A pak jsem opět každou z žilek cítil pomalu vjíždět do mé dírky. Byl tak velký, a přesto tak citlivý. „Odvažte ho,“ nakázal holkám Minotaurus a mně se ulevilo. Záda a ruce, na kterých jsem byl celou dobu opřený už mi nesloužily a když jsem se narovnal, vlila se mi do žil nová energie.

Snad jakoby čekali, že začnu utíkat, nebo se bránit. O to jejich překvapení bylo větší, když jsem naskočil obkročmo na Minotaura, chytil jsem se jeho krku a začal na jeho bocích twerkovat. Opřel jsem se mu čelem o hruď a snažil se popadnout dech. Kupodivu mě nesrazil zpátky na zem, ale vzal do ruky svůj penis a opět jej nasměřoval na mou dírku. Mé další dosednutí už bylo přímo na jeho chloubu. „Ah“ jaká to byla slast. A teď přišlo to, na co jsem celou dobu tak dychtivě čekal. Začal přirážet, a to sakra rychle a hodně hluboko. Zároveň s každým přírazem ze mě málem vyjel ale pak zas až po kořen a zas a znova. Nohy mi pod tlakem povolily a já z něj málem spadl, ale on mne rukama chytil pod koleny, takže já se jen přidržoval.

Měl jsem mžitky před očima, hlava se mi motala a já jako bych upadal do transu, byla to totální euforie, ze které mě probudilo až cukání v Minotaurově penisu. Teplo, kterým mě zalil mě vzrušilo natolik, že jsem se udělal na jeho břicho. Ze mě samého vytékalo řádné množství spermatu.

„Takto ale nemůžu domů,“ honila se mi hlavou myšlenka, ale usmívající se Minotaur již měl zřejmě řešení. Vzal mne do náručí a nesl mě kamsi opodál. Cítil jsem se jako v bavlnce. Bylo mi u něj dobře. Tulil jsem se k jeho mužné hrudi a vůbec jsem si nevšiml, že již stojíme na okraji dřevěného mola. „Měl by ses umýt,“ pronesl. Nestihl jsem ani odpovědět. Rozmáchl se a hodil mě přímo do moře. Ledová slaná voda mě pohltila. „Ty kreténe!“ vypadlo ze mě v momentě kdy jsem si otíral oči od slané vody a kopal nohama abych se udržel na hladině. Holky v povzdáli si tuto scénu náramně užily. Jeden smích střídal druhý. Vyškrábal jsem se zpět na molo a Minotaurus mi podal ruku. „Zvládnu to sám!“ odsekl jsem uraženě Popadl jsem rozházené oblečení, natáhl na sebe kalhoty a kulhavým krokem se vydal zpátky směrem k paláci.

„Tak zase zítra!“ zahřměl za mnou jeho hlas. Byl jsem naštvaný, uražený a hlavně mokrý, ale stejně jsem se při představě další noci musel usmát.