Uplynul týden a můj svět se smrskl na jediné jméno: Alex. Moje nová kerka na boku se krásně zahojila a pod oblečením jen občas příjemně zasvěděla jako připomínka onoho odpoledne. Ta pravá stopa, kterou ve mně Alex zanechala, byla však mnohem hlubší. Našly jsme se v ten nejmíň čekitelný moment a od té chvíle jsme bez sebe neudělaly ani krok.
Dnes večer bylo studio zavřené jen pro nás. Alex seděla na své pracovní židli, v prstech točila sterilní piercingovou jehlou a dívala se na mě s tím dravým, a přesto soustředěným klidem, který si šetřila jen pro mě. „Opravdu to chceš, Nelo? Víš, že tohle štípne víc než tetování,“ usmála se a dlaní poklepala na kůži lehátka.
„Chci od tebe všechno. Chci mít na sobě tvůj podpis,“ odpověděla jsem rozhodně a pomalu si svlékla triko. Stála jsem tam před ní nahoře bez, vystavená ostrému světlu lampy i jejímu zkoumavému pohledu. Cítila jsem, jak mi bradavky tuhnou už jen z toho, jak mě pozoruje, ale poprvé v životě jsem se necítila zranitelná. Cítila jsem se zamilovaná.
Alex si nasadila černé rukavice. Ten zvuk napínajícího se latexu mě tentokrát neznejistil – naopak, moje tělo na něj zareagovalo okamžitou vlnou horka v podbřišku. Opatrně mi stiskla levou bradavku kleštěmi. „Dýchej, lásko,“ zašeptala.
Cítila jsem prudký, ostrý tlak, jak jehla projela tkání. Vykřikla jsem a křečovitě ji chytla za volnou ruku, zatímco mi do očí vyhrkly slzy z náhlého šoku. Ale hned vzápětí přišla omamná úleva, když Alex zkušeně provlékla stříbrnou činku. Když byla hotová i druhá strana, neodstoupila. Zůstala stát těsně u mě a dívala se na své dílo – na dva zářivé kousky oceli, které teď zdobily mé tělo. V tu chvíli se naše pohledy střetly.
„Miluju tě,“ vydechla jsem poprvé nahlas. Ta slova ze mě vyletěla úplně přirozeně, syrová a upřímná, zatímco se mé tělo ještě chvělo dozvuky ostré bolesti. Alex úplně ztuhla. Její pohled změkl a rty se jí zachvěly. Pustila nástroje, které s kovovým cinknutím dopadly na stolek, a oběma rukama mi vzala obličej do dlaní. „Taky tě miluju, Nelo,“ odpověděla pohnutým hlasem. „Ani nevíš, jak moc.“
Dojemná chvíle se však v mžiku změnila v dravou vášeň. Alex mě chytila pod stehny a vysadila mě na kožené lehátko – na to samé místo, kde to všechno začalo. Rozestoupila se mezi mýma nohama a její ruce v černém latexu začaly zkoumat moji odevzdanost. Moje čerstvě propíchnuté bradavky pulzovaly v rytmu splašeného srdce a zvuk napínajících se rukavic, když mi široce roztáhla stehna, mě okamžitě rozpálil.
„Máš ji tak neuvěřitelně horkou a mokrou,“ zamumlala a bříškem palce v latexu mi zajela přímo do onoho vlhkého horka. Hladký černý materiál klouzal po mém slizkém vnitřku a vytvářel dráždivé tření, které mě přivádělo k šílenství. Prsty mi začala rozevírat stydké pysky, aby mohla palec přitisknout přímo na můj tepající střed. Začala na něj rytmicky tlačit a kroužit, zatímco její další dva prsty se do mě zabořily až po klouby.
Slyšela jsem to mlaskavé, kluzké vlhko, jak se do mě boří víc a víc. Alex se soustředila na každý záškub mé buchtičky, prsty mě roztahovala a zase svírala, jako by chtěla cítit každý milimetr mého vzrušení. „Alex… bože…“ vzlykala jsem, když zrychlila. Její ruka v rukavici byla neúnavná. Palec drtil můj klitoris, zatímco prsty uvnitř nacházely bod, který mě nutil křečovitě zatínat svaly. Pak mě náhle otočila na břicho. Cítila jsem studenou kůži stolu na svých prsou a její horké tělo, jak se na mě zezadu přitisklo.
„Takhle jsi vypadala, když jsem tě tetovala,“ zašeptala mi do ucha a jemně mě zatahala za vlasy, aby mi zaklonila hlavu. „Celá se mi pod rukama třeseš. Jsi moje, Nelo. Úplně celá.“ To vyvrcholení bylo ničivé. Přišlo jako exploze, která mi podlomila kolena. Celé moje tělo se v křeči propnulo a já se nekontrolovaně třásla pod její pevnou rukou, která mě ani na vteřinu nepustila, dokud ze mě nevyteklo poslední zbytek napětí.
Když se bouře uklidnila, Alex mi pomohla vstát. Odvedla mě k velkému zrcadlu na konci ateliéru a postavila se za mě. Viděla jsem ten fascinující kontrast: Alex se svými černými rukávy tetování, drsná a zkušená, a já, stále jemná a světlá, ale teď už s tou stejnou tmavou linkou na boku a dvěma stříbrnými záblesky v prsou. Alex mě objala zezadu, dlaně položila na mé břicho a dívala se na náš společný obraz.
„Teď už to vidíš?“ zašeptala a políbila mě na rameno. „Už nejsi ta vystrašená holka, co sem přišla před týdnem. Jsi moje umělecké dílo. Jsi moje všechno.“ Otočila jsem se k ní, přitiskla se na její potetovanou hruď a cítila, jak se kov našich piercingů o sebe lehce tře. „Víš, Nelo…“ pokračovala a prsty mi sjela znovu k rozkroku, který ještě stále pulzoval. „Až se tohle nahoře zahojí, udělám ti ještě jeden piercing. Přímo tady dole. Abychom byly úplně stejné. Aby každý tvůj pohyb byl jako můj dotek. Chci, abys ten kousek oceli cítila při každém vzrušení jako připomínku toho, že mi patříš.“
Zavřela jsem oči a představila si tu sladkou bolest a věčné pouto. „Udělej mi ho. Chci od tebe všechno,“ vydechla jsem.
Alex se vítězně usmála, přikryla nás svou mikinou a v tom zšeřelém studiu jsme v pevném objetí konečně usnuly.
KONEC TRILOGIE
