Anny chvilka bezmoci

Na tenhle moment se chystala už delší dobu. On byl ten pravý na to, co měla v plánu. Ten, který se vrátil do jejího života po xy letech. Obrátil ho totálně naruby a probudil v ní zakořeněné myšlenky, jež dávno zapudila hluboko ve své hlavě. S ním prožívala své nejperverznější představy. Dominovala mu. Někdy přenechávala iniciativu jemu. Jejich “vztah” se dal označit jen jedním spojením - perverzní kamarádi, kteří uměli popustit uzdu své fantazii a emocím. Teď se potkali po letech, kdy byl jejich kontakt omezený. Před půl rokem na sebe náhodou narazili v Praze, v jednom zapadlém baru. Ona odešla do hlavního města za prací už dávno, on tu byl na školení na několik dnů. Ona, čerstvě po rozchodu. On, zadaný. Když se viděli, oheň se rozhořel. Oba to pocítili. Spalující touho dostat z toho druhé to nejlepší a zároveň to nejhorší. Od té doby se vídali. Nepravidelně. Dnes, asi po jedenácté schůzce si domluvili společný víkend. Květen a jejich perverzní MÁJOVÁ ROMANCE. Přijede v pátek a zůstane s ní do neděle. Plán byl jednoduchý. Zavřít se u ní v bytě, užívat si a vypnout. Oba to potřebovali, oba to chtěli. Datum bylo jasně dáno. Přesně za čtrnáct dní od jejich poslední schůzky.

S přípravou na ten víkend začala okamžitě. Zasedla k internetu, aby vybrala něco nového. Pomůcek na BD/SM měla spousty. Od masek, roubíků, přes strapony, anální kolíky a různé pomůcky určené na výprask. Na to, co chystala, však potřeboval pár věcí, které ji chyběly. První, co objednala, bylo několik metrů lana, želízka, rozporka na nohy s koženými pouty. Balík měla obdržet velmi brzo, do tří dnů. Další věc, co potřebovala byl trezor na klíče. Objednala ho na nejmenovaném eshopu. Nechala vyrobit kopie klíčů k domu a bytu. Zavřela je do trezoru a nastavila kombinaci jejího roku narození. Poté ho umístila do volně přístupného dvoru za domu. Tak, aby ho ale nikdo nepatřičný nenašel. Kontrolovala to místo z okna, během svých homeofficů. Nikdo si ho však nevšiml. Objednala se ke kadeřnici na barvení a střih. Týden před schůzkou se vydala do obchodního centra. Chtěla ho nečím překvapit. Něčím, čím věděla, že ho rozpálí do ruda. Začala prádlem. Vybrala tmavě modrý set podprsenky, tang a podvazkového pásu. Podprsenka s černou krajkou, push-up košíčky. Tanga, měla též krajku a vzadu pěkný, široký trojúhelníček. Představovala si, jak ho odhrne a zasune do ní. Jak jí vyšuká mozek z hlavy. Další věc, kterou potřebovala byla sukně a košile. Schválně vybrala tu nejkratší, tmavě modrou, skládanou. Když si ji oblékla, mohla by jít takto i do kanceláře, pokud by však neměla obavy, že ji někdo uvidí až do krku. Košili vzala čistě bílou, ale o číslo menší. Pomalu nebyla schopná dopnout knoflíčky, jak se ji dmula prsa ven. Jak tak brouzdala po obchodním centru, padl ji do oka v obchodě s luxusním zbožím šátek na krk. Věděla, že to má rád. Rajcovali ho letušky, sekretářky a ženy, které se takto oblékaly. Koupila ho také. Teď už zbývaly jen boty. Nemohly to však být nějaké obyčejné lodičky. Vybrala si černé, kožené, s plnou špičkou a na tom nejužším podpatku. Jehly jak se patří. Podpatek měl přes deset centimetrů. V životě na něčem takovém nestála a už vůbec nechodila. V krámě udělala letmo pár kroků, ale tohle bude muset ještě potrénovat. S nákupními taškami se vydala domů. Vše bylo nachystáno. Večer si vše vyzkoušela. Když se viděla v zrcadle, ojela by se nejradši sama. Vypadala jak ta největší kancelářská rajda na světě. Až tohle uvidí, budou mu muset přišroubovat bradu zpátky k hlavě, blesklo ji hlavou. Každý den teď trénovala chůzi v jehlách. Ťapala po bytě tam a zpět. Nohy si zvykaly a i ona byla sebejistější.

Nastal den, kdy se měli sejít. Chystala se už od rána. Oholená do hladka, jen malá, úzká čárka zdobila její podbřišek. Natřela se několikrát krémem, aby byla její pokožka hebká na dotek. V jedenáct hodin ji zvonil telefon. Byl to on. Vyrážel. Měl to k ní něco málo přes dvě hodiny cesty. Byl čas se připravit. Oblékla si prádlo, natáhla si podvazkový pás. Opatrně strčila levou nohu do punčochy a natáhla ji do půlky stehen. To samé s pravou. Přichytila je k háčkům na pásu. Sukně, košile. Košili pečlivě zastrčila. Na krk si uvázala šátek ala letuška. Vzala do ruky telefon a zavolala mu. Chtěla se ujistit, že je na cestě. Hlásil, že mu zbývá přibližně hodina. Teď nebo nikdy. Sepsala mu instrukce, kde najde klíč od domu, bytu. Zároveň mu poradila kód k trezoru. Přichystala si nafukovací, anální kolík, který uměl vibrovat. Nagelovala ho, ohnula se, odhrnula si sukni a tanga. Pomalu ho zasouvala. Bolelo to, nebyla zvyklá na takovou velikost, ale po chvilce do ní vklouznul. Dále si vzala rozporku a připoutala si nohy u kotníků. Uchopila kus předem připraveného lana, ovázala ho kolem stehna, poté kolem druhého. Z postele sebrala vibrační hlavici a přivázala si ji ke stehnu, aby přesně mířila do jejího rozkroku. Před poslední fází potřebovala spustit hlavici, lehce nafouknout kolík a spustit vibrace. Způsobovalo ji to lehké obtíže. Začala se potit, tělo ji vibrovalo, přesto chtěla pokračovat. Do úst si zasunula kuličkový roubík. Na pravou ruku si nacvakla želízka. Připravila si škrabošku na oči. Pravou ruku zvedla ke stropu, kde měla připravenou smyčku ze zbytku provazu. Protáhla ji volnou část pout. Stáhla si škrabošku přes oči. Ponořila se do absolutní tmy. Levou rukou nahmatala želízka. Zacvakla je. Byla v pasti. V pasti, ze které ji mohl vysvobodit jen on. Případně její kamarádka Lenka. Lenka byla pojistka. Pokud by se jí Anna neozvala do dvanácti hodin, měla ji přijít vysvobodit. Teď už ji nezbývalo než čekat. Čekat na něj nebo záchranu od kamarádky….

Minuty plynuly. Nebo hodiny? Bylo to nekonečné. Přemýšlela, jestli se nezbláznila. Proboha. Co když nedorazí. Bude muset stát dvanáct hodin v jehlách, se zapnutou vibrační hlavicí, s nafouklým análním kolíkem, který též vibroval. Vlhla. Tekla. Z úst ji odkapávaly sliny. Tekly ji po košili, na prsa. Měla je celé mokré. Telefon ji několikrát zvonil. Nemohla ho zvednout. Nemohla odpovědět. Vrtěla se, ale smyčka byla pevná. Mohla dělat jen minikrůčky na velmi malém prostoru. Zažila první orgasmus, druhý, třetí. Po šestém už to přestala počítat. Byla úplně vyšťavená. Modlila se, aby ji už někdo pomohl. Zadek ji bolel. Nohy už pomalu necítila. Co však bylo nejhorší? Přemáhala ji malá potřeba. Čím dál víc se ji chtělo čůrat. Když už byla na pokraji nehody, slyšela bouchnutí dveří. Někdo volal její jméno. Snažila se odpovědět. Přes roubík se ozývalo jen tlumené volání o pomoc. Někdo otevřel dveře ložnice, kde stála vystavená jako děvka. Ozval se smích. Jeho smích.

“Tak tohle jsem nečekal. Vau!!”

Hučela přes roubík, nadávala. Chtěla, aby ji pustil. Nechal ji si dojít odskočit. Místo toho ji sledoval, jak se vrtí. Už s tím nedokázala bojovat. Pustila to. Teklo ji to nohou. Stékalo to na zem. Pramen jejího zlatavého moku vytvářel kaluž, ve které stála ve svých nových jehlách. Došel k ní. Pohladil ji po tváři. Přiklonil se k jejímu uchu a zašeptal…

“Bože, ty si tak úžasně perverzní. Chci tě! Vezmu si tě! Budeš pro dnešek jen moje!”