Když polibek nestačí.

První máj. Lásky čas. Vždycky mi tyhle řeči přišly trochu k smíchu… ty davy lidí, co se povinně líbají pod každým kouskem rozkvetlého stromu, aby „neuschli“. Ale ten rok to bylo jiné. Měla jsem vztah, měla jsem jeho a měla jsem plán. Říkala jsem si: „Líbat se? To je pro děti. Já chci pod tou třešní pořádně zamrdat.“

Chtěli jsme soukromí, ne divadlo pro turisty. Sbalili jsme batohy, deku a vyrazili na túru. Slunce pálilo, vzduch voněl rozkvetlými loukami a všechno kolem mělo tu sladkou, romantickou atmosféru, která i ze mě, cynika, dělala někoho, kdo touží po dotecích. Po hodinách stoupání jsme ji našli. Mohutná, stará třešeň, obsypaná bílými květy, schovaná v odlehlém místě.

Rozložili jsme deku přímo pod větvemi. Okvětní lístky na nás padaly jako sníh. Začalo to něžně, až mě to překvapilo. Dlouhé polibky, které chutnaly po jarním vzduchu, ruce, které se proplétaly pod oblečením.

Když ze mě sundal tričko, cítila jsem, jak se mi do kůže opírá slunce. Klekla jsem si před něj. „Chci tě cítit dřív, než do mě vnikneš,“ zašeptala jsem. Rozepnula jsem mu kalhoty a on už byl připravený ... tvrdý a horký. Začala jsem mu ho kouřit pomalu, s citem, jazykem jsem kroužila kolem žaludu a sála jsem ho tak sytě, až se mu začal třást dech. Milovala jsem ten zvuk, když mu z hrdla unikl tichý vzdech: „Kurva... to je ono.“

Povalil mě na deku a začal mě líbat všude. Na krku, na prsou, sjížděl níž a níž, až mě rozevřel a svým jazykem mě začal dráždit tak nekompromisně, že jsem se prohýbala v bocích. Byla jsem mokrá, připravená a šíleně nadržená.

Když do mě vnikl, bylo to nejdřív romantické. Dívali jsme se jeden druhému do očí, on mě hladil po tváři a vnikal do mě pomalými, hlubokými přírazy. Bylo to krásné, ale já potřebovala víc. Potřebovala jsem tu jeho dravost.

„Otoč mě,“ pronesla jsem. „Chci, abys mě vzal zezadu. Chci cítit všechno.“

Poslechl okamžitě. Nastavila jsem se mu na té měkké dece, ruce zaryté do hlíny. Cítila jsem, jak jeho prst hledá můj druhý vchod, jak mě připravuje. Bylo to intenzivní, zakázané a v tuhle chvíli naprosto nezbytné.

„Uvolni se, zlato,“ zašeptal a pak do mě vnikl. Ta bolestná slast mě vystřelila do jiné dimenze. Začal mě mrdat do zadku s takovou vervou, že nás okvětní lístky úplně zasypaly. „Jsi tak úzká, kurva, tak těsná,“ vrčel mi do ucha. Každý jeho příraz byl tvrdý, cítila jsem ho až v žaludku. Bylo to surové a v tom rozkvetlém ráji naprosto dokonalé.

Nestihla jsem zareagovat, že se nebe nad námi zatáhlo. První kapky deště na mých rozpálených zádech byly jako šok. Jemná jarní sprška se během vteřin změnila v prudký liják. Vzduch ochladl, ale mezi námi to vřelo.

Nebylo to na ústup. Ten déšť nás jen vybičoval k větší šílenosti. Přítel mě chytil za boky ještě pevněji, jeho tělo naráželo do mého v rytmu hřmění, které se začalo ozývat z dálky. Bouřka dorazila. Blesky ozařovaly jeho zpocená záda a mou kůži obalenou mokrými květy třešně.

„Stříknu do tebe! Teď!“ zařval.

S posledním, nejtvrdším přírazem mě naplnil, zatímco já jsem se pod ním kroutila v křečích orgasmu, který mi trhal celé tělo. Padli jsme na tu promáčenou deku, slepení potem, deštěm a semenem. Ta euforie byla tak silná, že mi zima vůbec nedocházela až do chvíle, kdy se přítel odtáhl a já pocítila, jak mi po kůži stéká studená voda.

„Musíme se pohnout, nebo tu zmrzneme,“ vyhrkl a snažil se v tom bahně najít naše věci.

Oblékání do mokrého oblečení byla ta nejmíň sexy věc na světě. Ty džíny byly těžké, studené a lepily se na mě mokré okvětní lístky. Přečkali jsme to nejhorší schoulení pod kmenem té staré třešně, drkotali jsme zuby a snažili se neztratit batohy. Cesta domů byla nekonečná… každé šlápnutí v promočených botách čvachtalo a romantika Prvního máje byla definitivně spláchnutá do nejbližšího příkopu.

Druhý den ráno mě neprobudily sluneční paprsky ani vzpomínky na jeho přírazy, ale záchvat kašle, u kterého jsem myslela, že si vykašlu plíce. Hlava mi třeštila, nos jsem měla rudý od nekonečného smrkání a horečka mě přikovala k posteli.

Když se mě přítel odpoledne přišel zeptat, jak mi je, jen jsem na něj zpod peřiny nevrle zamířila prstem a zachraptěla: „Hele, ta tradice říká, že žena nemá uschnout... ale o tom, že má dostat zápal plic, tam nebylo ani slovo. Takže příště si to mrdání pod třešní sakra rozmyslím.