Ohře/ Riven Vale 1/2 🛶

Celý den na řece ubíhal jako jeden velký, horký sen. Rozvalovala jsem se uprostřed lodi jen v titěrných bikinách a spokojeně nastavovala kůži pálícímu slunci, zatímco kluci poctivě pádlovali. Vysloveně jsem si tu pozornost užívala. S Lukášem jsme tvořili pár a Filip, jeho nejlepší kamarád, nám dělal společnost.

Byla to naprostá idyla – občas po mně jen tak z legrace stříkli ledovou vodu z pádla, aby mě probrali z letargie, a prokládali to doušky studeného piva, které v tom horku chutnalo nejlépe na světě. Jenže pod tou klidnou hladinou se něco chvělo. Stačilo, aby Filip něco prohodil, a v jeho hlase bylo hned cítit víc než jen kamarádské popichování. Lukáš místo žárlivosti jen vědoucně polkl, usmál se a pohladil mě mokrou dlaní po břiše. Bylo to naše poprvé – nás tří na jedné lodi. A já v tu chvíli ještě netušila, jaká jízda mě čeká, až se večer nad řekou ochladí.

Všechno probíhalo v naprosté pohodě, až přišly peřeje na Hubertusu. Hučení vody nás pohltilo dřív, než jsme stačili zareagovat. „Zaber! Doleva!“ křičel Lukáš z plných plic, ale vlna byla silnější. Proud nás nekompromisně hodil na balvan a v příštím okamžiku už jsme se všichni koupali v ledové řece. Vylézali jsme z vody promočení na kost. My i kánoe jsme byli v pořádku, ale proud nám sebral pivo, jídlo a co bylo nejhorší – uplaval i Filipův stan. „Nedá se nic dělat, budeš spát u nás,“ prohlásil Lukáš rezolutně, zatímco si z vlasů ždímal vodu. Ten jeden malý stan, který nám zbyl, byl teď naší jedinou jistotou. Lukáš tím jediným krátkým rozhodnutím smazal hranice mezi námi. Věděla jsem, co to znamená – budeme tam tělo na tělo. A Filip to věděl taky.

Moje bikiny byly po tom pádu do vody skoro průhledné a mokrá látka mi bezostyšně obkreslovala úplně všechno. V kempu jsme v rychlosti postavili ten jediný stan. Celá jsem se klepala, byla mi příšerná zima. Vklouzla jsem dovnitř, bleskově ze sebe stáhla mokré plavky a v šeru stanu na sebe začala tahat staré vytahané triko a legíny. Žádné kalhotky ani podprsenku jsem v tom spěchu neřešila – prostě jsem se jen potřebovala co nejrychleji zahřát.

Kluci mě nechali ve stanu a po chvíli se vrátili se zásobami. Filip mi podal klobásu a Lukáš mi do rukou vtiskl kouřící kelímek. „Tady máš, pij, ať se neklepeš,“ řekl a sledoval mě, jak se hladově pouštím do jídla. Pořádně jsem si lokla horkého čaje, ale okamžitě mě v krku pálivě nakopla ostrá chuť alkoholu. „Fuj! Vy jste mi tam dali rum!“ vyhrkla jsem. „Ať se zahřeješ, nechtěli jsme, abys nám tam nastydla,“ uculil se Filip. Stačilo pár minut a cítila jsem, jak se mi do tváří vrací barva. Tváře mi začaly rudnout, tělo pod vytahaným tričkem příjemně mravenčilo a ta původní zima se změnila v podivné, líné horko. „Fuj, už je mi zase zima,“ odfrkla jsem a trochu se zachvěla, jakmile horký čaj s rumem začal v tom chladnoucím vzduchu ztrácet sílu. Lukáš se na mě podíval: „Tak si zalez do spacáku, hned jsem u tebe.“

Poslechla jsem ho. Přímo před nimi jsem si stáhla legíny, zůstala jen v tom volném triku a rychle se zachumlala do spacáku. Ten pocit, když jsem tam vklouzla úplně nahá od pasu dolů, byl osvobozující. Věděla jsem, že v tom spacáku za chvíli nebudu sama. Lukáš na nic nečekal a hned vklouzl do spacáku ke mně. Venku tiše šuměla řeka, ale uvnitř bylo najednou nedýchatelno. „Vy jste hrozný,“ zamumlal Filip ze tmy vedle nás. V jeho hlase bylo chraplavé napětí někoho, kdo se nemůže přestat dívat. Viděl totiž všechno – viděl, jak mi Lukáš neomylně vnořil ruku pod tričko na nahou kůži a začal mě dravě líbat na šíji.

„Jenom se trochu zahříváme, Filipe,“ uculila jsem se a tím jedním pohybem, na který oba čekali, jsem si přetáhla tričko přes hlavu. V tom slabém světle svítilny se moje malá prsa bíle zaleskla. Viděla jsem, jak Filipovi okamžitě sjely oči k mým bradavkám, které byly vzrušením úplně tvrdé. Filip se prudce posadil. „Hele, já jdu radši ven, tohle fakt nedám. Nechci vám tu křenit.“ Ale Lukáš ho zadržel. „Neodcházej,“ pronesl hlubokým hlasem. „Vždyť se fakt jenom ohříváme. Zůstaň.“

„Ok, ale žádný šukání!“ vyhrkl Filip. „Jasně, v klidu,“ odpověděl mu Lukáš, ale oba jsme věděli, že vzduch ve stanu je už dávno přesycený touhou. Chvíli jsme tam jen tak leželi. Já jsem se ale pod ochranou spacáku k Lukášovi přitiskla ještě víc. Moje ruka neomylně sklouzla dolů a prsty jsem sevřela jeho penis, který byl už teď neuvěřitelně tvrdý. Začala jsem ho pomalu a rytmicky honit. Každý pohyb mé dlaně vyvolal u Lukáše nepatrné cuknutí, které musel Filip přes tu společnou karimatku cítit taky.

I já jsem byla na vrcholu vzrušení. Přítomnost Filipa mě pálila víc než ten rum. Nechtěla jsem už čekat. Jedním plynulým pohybem jsem odhodila spacák, vyhoupla se na Lukáše a rozkročila se nad ním. Otřela jsem se svou mokrou buchtičkou o jeho horký, tepající penis. Lukáš jenom tlumeně vzdychl, chytil mě za boky a jedním rychlým pohybem do mě vnikl skoro celý. Filip tam seděl jako přimražený. „Hele, říkali jste, že nebudete šukat...“ vzdychl Filip. V jeho hlase už byla jen naprostá odevzdanost. Lukáš mě pevně chytil za stehna a podíval se Filipovi přímo do tváře. „Tak se jenom koukej, Filipe! Nic víc po tobě nechceme.“

Přivřela jsem oči a pomalu jsem se na svém klukovi pohupovala. Všimla jsem si, že Filipovi pod spacákem kmitá ruka v divokém tempu. Pak z něj spacák sklouzl úplně. Ležel tam nahý, svaly zaťaté. Lukáš ho pozoroval a pak mi pošeptal do ucha: „Pomoz mu. Slyšíš? Natáhni se k němu a pomoz mu.“ Poslechla jsem. Zatímco jsem dál seděla na Lukášovi, natáhla jsem ruku k Filipovi. Moje prsty, ještě kluzké od mých vlastních šťáv, sevřely jeho horkou kůži. Filip vyrazil hluboké zasténání. Teď jsem je měla oba – jednoho v sobě a druhého v dlani. Honila jsem Filipa pomalými, dráždivými tahy. Vtom Lukáš úplně ztratil kontrolu. Napnul se a s hrdelním zavrčením se do mě naráz vystříkal. Stanem se rozlehlo hlasité, mokré mlaskání Lukášova semene, které ze mě začalo pomalu vytékat.

Zůstala jsem nad ním sedět a ruka mi na Filipovi na vteřinu ztuhla. „Ty jsi hrozný,“ vydechla jsem Lukášovi do obličeje. „Já ještě nejsem...“ Lukáš se jen uvolněně rozvalil: „Tak tě udělá Filip.“

Než jsem se stihla vzpamatovat, Filip se pohnul. Byl jako šelma. Nejdřív jen dravě projel horkým žaludem mezi mými půlkami a hned nato ho nekompromisně nahradil. Vnořil se mi zezadu přímo do mé buchtičky. Díky tomu, že jsem v sobě měla Lukášovu čerstvou nadílku, to uvnitř neuvěřitelně klouzalo. Každý Filipův příraz byl hluboký, hladký a doprovázený tím dráždivým, mokrým mlaskáním.

„Bože, to je...“ vyhrkl Filip a kousl mě do ramene. Lukáš mě pořád držel za ruce a s fascinovaným úšklebkem sledoval, jak do mě Filip zajíždí až po kořen s naprostou lehkostí. Filip už se vůbec neovládal. Já se křečovitě držela Lukášových ramen a nekontrolovaně vzdychala.

„Už... už to bude,“ vyhrkl Filip se zaťatými zuby. Lukáš mě přitáhl ještě blíž k sobě, abychom byli všichni tři v jednom propletenci těl. V ten moment mě zaplavila první vlna orgasmu a Filip se do mě s hlubokým řevem začal v pumpujících dávkách stříkat. Cítila jsem, jak mě jeho horké sémě zevnitř doplňuje a mísí se s Lukášovým.

...Byla jsem úplně plná jich obou. Filip se na mě vyčerpaně svezl, Lukáš nás oba objal a stanem se neslo jen naše zrychlené, vítězoslavné oddychování. Leželi jsme tam tak dál na mém klukovi všichni tři, propletení a splavení, zatímco venku dál klidně šuměla Ohře. Cítila jsem na kůži jejich pot, zbytky říční vody i to horké, co ze mě pomalu vytékalo na Lukáše. Byl to nepopsatelný pocit absolutní sounáležitosti. Moje úplně první trojka... Syrová, mokrá a naprosto bez zábran.

Konec? Vůbec! Všechno se tím teprve změnilo. Bariéry padly, stud zmizel a my jsme zjistili, že nás to společné sdílení neuvěřitelně spojuje. Další den na řece už byl úplně jiný – pohledy byly drzejší, doteky odvážnější a my se nemohli dočkat, až zase zapadne slunce.

Druhá noc byla o to zajímavější. Kemp Na Špici... ale o tom až příště.