Letní setkání na ostrově 4

Partička odpoví smíchem, a skoro sborovým Wauu…. “Moc rajcovní děvka Péťo…”, řekl ženský hlas a Petr mě táhnul po kolenou za vlasy po písčité pláží směřem blíž k ohni a k centru dění. “Tady máš vodítko, zlato… je to vážně pesinka.!” Dostanu pořádný plácanec přes zadek. PLESK. Zvuk se rozlehl po pláži spolu s výbuchem smíchu a pískáním od ohně. Písek mě studil do kolen, zatímco mě Petr vedl dál mezi hloučky lidí, kteří se otáčeli naším směrem. Přes pásku na očích jsem viděla jen rozmazané oranžové záblesky ohně a pohyb siluet, ale o to silněji jsem vnímala hlasy, hudbu a doteky vzduchu na své rozpálené kůži. „Tak ukažte, co jste nám přivezli!“ ozval se další hlas. ”Ó.. nádherná kurvička Péťo, ou yéés …” Někdo mi přejel rukou po rameni, jiný po vlasech. Nebylo to hrubé, spíš zvídavé. Přesto mi srdce bušilo tak silně, že jsem měla pocit, že to slyší všichni kolem. Petr mě zastavil přímo u ohně. Cítila jsem žár plamenů na stehnech a tvářích. „Klid,“ zašeptal mi do ucha. „Jen dýchej.“
...
Pak mi konečně stáhl pásku z očí. Světlo mě na okamžik oslepilo. Trvalo pár vteřin, než jsem zaostřila na lidi kolem sebe. Ostrov byl mnohem živější, než jsem čekala. Několik stanů stálo rozesetých kolem ohniště, mezi nimi natažené světelné řetězy a lampy zavěšené na větvích stromů. Hudba hrála tišeji, než se zdálo z dálky, ale smích a hlasy vytvářely vlastní rytmus. A těch pohledů… Někteří si mě měřili pobaveně, jiní zvědavě, další hladově. Překvapilo mě ale, kolik z nich se usmívalo úplně normálně — jako bych nebyla atrakce, ale někdo, koho mezi sebe právě přijali. Žena s dlouhými tmavými vlasy ke mně přistoupila jako první. Byla starší než já, sebejistá, oblečená jen v dlouhé volné košili přepásané páskem, přebírá od Pétra mé vodítko.
...
„Tak tohle je ta slavná Jolanka?“ usmála se a naklonila hlavu. „Musím uznat, že Petr nepřeháněl.“
“Ani trochu,“ ozval se Radek zezadu. Žena se zasmála, sundala mi roubík a podala mi láhev s vodou. „Napij se. Jestli tu chceš přežít noc, budeš to potřebovat.“ Poděkovala jsem tichým hlasem a napila se. Až teď mi došlo, jak vyprahlá jsem byla. Ruce se mi ještě lehce třásly. „Poprvé na podobné akci?“ zeptala se mě. Přikývla jsem. „To je vidět,“ pousmála se vlídněji. „Ale neboj. Tady platí jedno pravidlo — nikdo tě nebude nutit do ničeho, co nechceš. Jasný?“ Ta věta mě překvapila víc než cokoliv předtím. Podívala jsem se na Petra. Jen pokrčil rameny a pousmál se tím svým klidným způsobem. „Říkal jsem ti, že jsi v bezpečí.“
Hudba zesílila. Někdo přinesl další pití, jiní přikládali do ohně. Atmosféra se postupně měnila z napjaté na skoro slavnostní. Žena si mě táhnula na vodítku kolem ohně a ukazovala mě postupně šem ostatním. Hlouček asi tří chlapů s napůl tvrdými ptáky se rozestavily kolem mě a pleskaly mi jimi přes mé tváře a čelo. “Jo ty děvko, to se ti líbí viď??” Kývla jsem, až mi nakonec někdo sundal roubík. A hodil se mnou na deku uprostřed placu. “Na kolena čubko a vypláni jazyk!” Klekla jsem si na deku mezi nimi , zeširoka otevřela tlamu a vyplázla jazyka. CVAK. CVAK. Někdo začal s bleskem pořizovat fotky. Petr mě poté chytl kolem krku a naklonil se ke mně blíž, tak aby ho slyšela jen já. „Ještě pořád se třeseš.“ Usmála jsem se nervózně. „Možná trochu.“ „To je dobře,“ odpověděl tiše. „Aspoň vím, že to všechno opravdu prožíváš.“
Zvedla jsem oči k noční obloze nad ostrovem. Mezi větvemi stromů probleskovaly hvězdy, voda kolem ostrova šuměla a odrážela světla ohňů. V tu chvíli mi došlo, že už dávno necítím jen strach nebo stud. Cítila jsem očekávání…
...
“Krásná noc že ano Jolly?”, zeptala se žena. S jazykem venku pokývnu rajcovně hlavou, v tom mě někdo chytne zezadu za vlasy. “Mě můžeš říkat Domino…” Do tlamy mi začala soukat ruku. “Ta co tě drží za vlasy to je větší mrcha, tak jí tak i budeš říkat.” Trhne mi hlavou dozadu až spatřim tu druhou ženskou, která mi plivne do obličije. “Řekni mi jméno pesinko!” Všímám si jejího připínacího dilda kolem pasu. “Óóch… mrcho! Děkuju.” Něčí ruce mě chytnou za zadek a v rozkroku, zvednou mě a náhle se mnou praští do předklonu obličejem o něčí mužné tělo. “Otoč se, na mě se koukej děvko!” Provedu a sleduju mrchu jak si drží své dildo a druhou rukou mi vyndavá kolíček, jenž mi někdo druhý přicvakne k obojku. “Popros štětko!!”, zavolá nahlas, a dildem mě pleská přes půlky a přes mou roztáhlou anální kundu. “Jóóó mrcho, prosím!!!, prosím, omrdej mi prdel!!” Kolem sebe uslyším smích všech ostatních a citím jak do mě proniká svým velkým dildem, plynule ho do mě vsune až do konce, chytne mě za vlasy, přizvedne mi hlavu a povídá. “Krásně v tobě zmizel, ještě necháš postupně zmizet všechny ptáky na ostrově zatímco tě budu tvrdě mrdat… Otevři tu držku, dělěj.” Ani ji nestačim otevřít a už mi někdo tlačí svýho čuráka do tlamy, mrcha mě drží proti němu a pravidelnými přírazy mrdá mojí prdelku.
...
Mezitím ve mě během chvilky čurák toho chlapa pořádně povyrostl a začal mě naproti mrše jebat do papulky!! PLESK. PLÁC, GLA, GLA, GA, GA…. Dlouho mě má mrcha takhle v moci a rozmrdává mi můj anál, až se mi postupně v pusyně vystřídají všichni chlapi na ostrově, včetně Petra a Radka jsem napočítala šest krásných velkých čuráků. Nakonec domrdá, otočí si mě na záda, chlapi mi roztáhnou nohy od sebe, v této poloze mě mrcha začně brutálně šukat, až z toho začnu křičet. “Ách, auuu…. Jááá… Jéééé. Mchoooo!” Dostanu od ní facku. “Psst. Sklapni couro!! Sedněte si na ní někdo chlapi, určitě se jí sbíhají sliny po vaších análech, chachachá….” A tak se na mě vystřídá 4 nebo pět chlapů, sednou si řití na mou hlavu a já jim jazykem protahuju jejich prdele a lížu a saju jejich koule… “Tak seš hodná pesinka… Teď si trochu odpočiň.” Vytáhne ze mě dlouhé dildo a sedne si na mě svým rozkrokem sama mrcha. Vím co dělat a tak poslušně držím.
...
Oheň zapraskal a jiskry vyletěly vysoko do černé oblohy. Ležela jsem chvíli pod mrchou bez hnutí, s tělem rozpáleným a myslí podivně prázdnou jsem jazykem projížděla její anál i kundu a jak smyslů zbavená z ní sála její obsah. Kolem mě se dál mísil smích, hudba a tlumené hlasy, ale všechno jako by se vzdálilo — jako kdyby mezi mnou a zbytkem ostrova vznikla neviditelná clona. Mrcha mi přejela prsty po tváři a tentokrát v tom nebyla hrubost. Jen kontrola. Vědomí, že mě má přesně tam, kde mě chtěla mít. „Podívej se na sebe, Jolly,“ zašeptala. „Ještě před pár hodinami ses bála vystoupit z auta.“ Polkla jsem. Měla pravdu. Petr stál opodál, ruce založené na hrudi, a sledoval mě tím svým klidným pohledem. Nezasahoval. Jen čekal. Jako někdo, kdo věděl, že určité věci si člověk musí prožít sám. Hudba se změnila — pomalejší rytmus, hlubší basy. Lidé kolem ohně se začali pohupovat do jejího tempa, siluety těl se míhaly ve světle plamenů jako nějaký podivný rituál. Někdo mi přes ramena přehodil lehkou deku a já si až tehdy uvědomila, jak studený noční vzduch vlastně je.
...
Domino si přisedla vedle mě. „Tak co?“ usmála se koutkem rtů. „Líbí se ti to viď ?“ Podívala jsem se kolem sebe. Na světla mezi stromy. Na lidi, kteří působili nebezpečně i zvláštně svobodně zároveň. Na temnou hladinu vody za pláží. A hlavně sama do sebe. Protože nejděsivější nebylo to, co se na ostrově dělo. Nejděsivější bylo, jak moc jsem toužila zůstat.