Jitka 1

Večer byl tichý. Déšť jemně bubnoval do parapetu a v kuchyni ještě voněl heřmánkový čaj, který Jitka zapomněla dopít. Seděla jsem na gauči zabalená do její velké mikiny, rukávy jsem měla přetažené přes prsty a kolena přitažená k sobě. Po sprše jsem byla vždycky citlivější — kůže jemná, prsa napjatá a hlava zvláštně prázdná.
Jitka vyšla z koupelny bosá, jen v dlouhém tričku. Vlasy měla ještě vlhké a když mě uviděla schoulenou v rohu sedačky, pousmála se tím svým klidným úsměvem, který mě pokaždé úplně odzbrojil.
„Zase přemýšlíš moc nahlas,“ zašeptala.
„To dělám pořád.“
Přešla ke mně pomalu a sedla si těsně vedle. Cítila jsem teplo jejího stehna přes tenkou látku mikiny. Vždycky mě překvapovalo, jak moc mě dokáže rozhodit obyčejná blízkost. Ne velká gesta. Jen její dech u krku. Dlaň položená na mém břiše. Pohled, kterým si mě celou tiše prohlížela.
„Víš, co se mi na tobě líbí nejvíc?“ zeptala se.
Zavrtěla jsem hlavou.
Prsty mi odhrnula vlasy z tváře. „Jak se pokaždé rozechvěješ, když se tě dotknu.“
Zčervenala jsem okamžitě. Pořád. I po měsících.
Jitka se pousmála a lehce mě políbila na čelo. Pak na tvář. A nakonec těsně pod ucho, kde jsem byla nejcitlivější. Zavřela jsem oči a tiše vydechla. Tělo reagovalo samo — drobný záchvěv, husí kůže po ramenou, bradavky okamžitě ztvrdly pod látkou mikiny.
„No vidíš,“ zamumlala pobaveně.
„To není fér…“
„Mně to přijde nádherné.“
Posunula se blíž a já cítila její teplé dlaně na svém pase. Pomalu, skoro opatrně, jako by se mě dotýkala poprvé. Milovala jsem ten způsob, jak se mnou zacházela — nikdy spěch. Nikdy hlad. Jen nekonečné objevování každé reakce.
Přitiskla jsem se k ní a schovala obličej do jejího ramene. Voněla po sprše, po kokosovém mléce na tělo a trochu po dešti z otevřeného okna. Její prsty mi líně přejížděly po zádech pod mikinou a každé pohlazení ve mně rozlévalo pomalé teplo.
„Petro…“ zašeptala tiše.
Měla jsem ráda, jak vyslovovala moje jméno. Měkce. Jako něco vzácného.
Zvedla jsem k ní oči a ona mě políbila. Dlouze, pomalu, bez jediného spěchu. Jen teplo rtů, dech splývající dohromady a její dlaň v mých vlasech. Přesunula se nade mě a já cítila, jak se mi rozbušilo srdce jen z té blízkosti jejího těla.
Venku dál pršelo.
A já měla pocit, že celý svět zůstal někde daleko za oknem.