Podkroví / Riven Vale 4/4

Šedé ranní světlo začalo nekompromisně pronikat střešním oknem podkrovního pokojíku. Aleše probudil chladný vzduch a ticho. Když otevřel oči, místo vedle něj na posteli už bylo prázdné. Peřina na její straně byla sice ještě vyhřátá a voněla po ní, ale Tereza už tam nebyla.

Stála úplně nahá u dokořán otevřeného střešního okna. Opírala se dlaněmi o parapet, vystavovala své tělo rannímu chladu a vyhlížela ven do probouzející se zahrady. Ranní rosa venku sice chladila vzduch, ale na její bledé kůži se stále leskly zaschlé stopy nočního potu. Její dlouhé, husté rezavé vlasy jí splývaly po zádech až k zadečku jako ohnivý, rozcuchaný vodopád. Pohled na její dokonalé mladé tělo, štíhlý pas a schválně vystrčený, oblý zadeček v Alešovi okamžitě, během jediné vteřiny, zažehl novou, brutální vlnu nadrženosti. Všechna únava z noci byla rázem pryč.

Vstal z postele, tichým, bosým krokem k ní přistoupil zezadu a bez varování jí položil své velké, těžké dlaně na boky. Tereza se ani neotočila, vůbec ji to nepřekvapilo. Jen tiše, uznale zamrlala hluboko v hrdle, ještě víc prohnula záda v bedrech a vyklonila se z okna ven, čímž mu svůj zadeček nabídla jako na podnose.

Aleš si oběma rukama surově roztáhl její pevné, nahé půlky. V ostrém ranním světle se mu otevřel naprosto hříšný pohled na její kluzký rozkrok, který byl po celonočním maratonu nateklý a temně růžový. Než do ní vjel, sjel levou rukou níž. Svým palcem začal drze a pomalu kroužit kolem její těsné dírky zadečku. Byla stažená, ale jakmile do ní začal prstem opatrně tlačit a zkoumat ji, Tereza divoce vysekla boky dozadu.

„Ahhh… Aleši… dělej, šukej mě,“ zaúpenila chraplavě do ranního vzduchu a zatlačila svým zadečkem celou silou přímo proti jeho dlani. Bylo na ní vidět, jak moc se jí to líbí, jak ji ten tlak na zakázaném místě uvádí do naprostého šílenství a nutí ji se v rozkroku ještě víc otvírat.

Aleš už se neudržel ani vteřinu. Pustil její zadeček, levou rukou ji pevně chytil kolem pasu, pravou rukou si navedl svůj kamenný, pulzující ranní penis a zespodu ho do ní na jeden zátah tvrdě zabořil. Jeho úd projel její kluzkou, horkou buchtičkou až po samotný kořen. Rána jeho pánve o její mokrý zadeček v tichém pokoji hlasitě a tlustě pleskla. „Ouuuuffff!“ vyrazila ze sebe Tereza hlasité zasyčení, prsty se křečovitě zaryla do dřevěného rámu okna a nohama se pevně zapřela do podlahy.

Aleš ji začal šukat s nekompromisní, živočišnou intenzitou. Každý jeho tvrdý, hluboký příraz ji posunul o kousek víc z okna ven do chladného ranního vzduchu, zatímco uvnitř ní bylo spalující horko. Fascinovaně se díval dolů na jejich spojené klíny a sledoval, jak jeho žilnatý penis s hlasitým, čvachtavým zvukem mizí v jejím těsném vnitřku a zase se vrací ven, lesklý a obalený jejími tekutinami. Tereza pod tím náporem divoce kmitala zadečkem proti knež, chodila mu dravě naproti a její těžké, rychlé vzdechy se nesly otevřeným oknem ven do ulice.

Rychlé a tvrdé ranní tempo ji odrovnalo během několika desítek vteřin. Její vnitřek ho začal křečovitě, rytmicky svírat a tahat za žalud. Tereza divoce zaklonila hlavu, rezavé vlasy jí šlehaly přes ramena a v hlasitém, táhlém orgasmu se celá roztřásla. Ten pohled na její naprosté vyvrcholení u otevřeného okna Aleše okamžitě vystřelil za hranici jakéhokoliv sebeovládání. Chytil ji pevně za stehna, přitáhl si ji na sebe, narazil do ní nejvíc, jak to šlo, a s hlubokým zavrčením bleskově vystříkl. Jeho horké, husté semeno pumpovalo hluboko do jejího pulzujícího rozkroku v silných, pálivých vlnách.

Když z ní pomalu vyklouzl, Tereza schválně zůstala v té pozici, opřená o parapet. Trochu zatlačila spodním břichem a z její dokořán pootevřené buchtičky začalo husté semeno v těžkých, lepkavých kapkách stékat po vnitřní straně stehna a kapat přímo na podlahu pod oknem.

V tu vteřinu tenhle hříšný klid prořízl ostrý zvuk zespodu. Na příjezdové cestě bleskově zarachotil motor auta a práskly dveře.

„Sakra, Petra!“ blesklo Alešovi hlavou. Zachvátila ho čistá, paralyzující panika. Na nic nečekal, nechal Terezu stát u okna a nahý vletěl do chodby. Seběhl o patro níž do hlavní ložnice, bleskově skočil do postele, divoce rozházel deku a polštáře a zabořil hlavu do matrace, aby to vypadalo, že tam tvrdě spal celou noc. Srdce mu bušito až v krku, pot mu stékal po čele a on jen napjatě čekal na bouřku, křik a scénu.

Pak se ale podíval na budík na nočním stolku a polil ho studený pot. Petra nepřijela dřív. Přijela naprosto přesně na čas, ze své běžné pracovní směny. To jen on, omámený tou divokou nocí a ranním šukáním u střešního okna, úplně ztratil pojem o čase a neuvědomil si, kolik vlastně je hodin. Jenže se dlouho nic nedělo. Žádné kroky na schodech, žádné naštvané volání jeho jména. Ticho.

Aleš to po deseti minutách nevydržel. Nervy měl napnuté k prasknutí. Natáhl na sebe bleskově trenky a triko, jako že právě vstal, nasadil rozespalý výraz a opatrně vyšel z ložnice na chodbu. Z koupelny se ozýval silný zvuk tekoucí vody. Sprcha jela na maximum.

Když přišel blíž ke dveřím, zpoza zamženého skla a přes šumění vody se ozval tichý, nefalšovaně pobavený ženský smích. Tereza byla ve sprše. Ale nebyla tam sama.

Skrz hluk sprchy jasně a zřetelně uslyšel hlas své ženy Petry: „Takže nakonec třikrát, jo? No vidíš, říkala jsem ti, že to v sobě neudrží. Ten kožený gauč radši utřu sama, než dostane infarkt.“

Koupelnou se rozezněl hlasitý, sborový smích obou žen, které si to očividně neskutečně užívaly.

Aleš zůstal stát na chodbě jako opařený, s pusou dokořán a husí kůží po celém těle. V tu vteřinu mu to všechno bleskově, s mrazivou jasností došlo. Žádné utajené spojenectví, žádný zakázaný hřích za Petřinými zády. Všechno to byla od samého začátku dokonale promyšlená past. Ty dvě potvory si to doma u kafe naplánovaly, Tereza měla za úkol ho prostě otestovat a totálně zničit a Petra moc dobře věděla o každém jednom přírazu, o každé kapce semene na tom gauči.

V hlavě mu bleskla jediná, naprosto šílená, nadržená a bojovná myšlenka:

„Tyhle dvě zrzavé potvory mě dostaly na lopatky a udělaly ze mě totálního vola... Ale jestli si myslí, že jsem ztroskotal, tak se kurva pletou. Teď teprve začíná ta pravá hra. Chtěly vědět, co ve mně doopravdy je? No tak počkejte!“

Na tváři se mu objevil dravý, sebevědomý úsměv. Udělal dva rázné kroky vpřed, natáhl ruku, pevně stiskl kliku od koupelny a bez klepání dveře prudce otevřel...

Konec.