Tuli 6 Nedělní výlet

Nepamatoval jsem si, kdy naposledy jsem byl tolik středem pozornosti. Snad nikdy předtím. Pravda, byla to Tuli, která si vzala triko, které mělo nejspíš za úkol zdůraznit, že i dnes větrá své kozičky. Jelikož jsem ale byl zjevně jejím druhem, stíhaly tu pohoršené, tu odsouzeníhodné, tu slintavé, tu nevěřící, tu marně o to koukat jinam bojující pohledy stejným dílem i mě. Neměli jsme to motoráčkem naštěstí nijak daleko, takže nebylo třeba neplánovaně stavět kdesi v polích pro řešení nějaké srdeční či mozkové příhody a mladý průvodčí a chlapík odnaproti přes uličku určitě už tak jako tak měli dost materiálu pro své vlhké erotické sny. Pohledy dvou starých panen, které měly sílu zabíjet, jsem v zádech na túře do místa určení cítil ještě docela dlouho.

Na druhou stranu, tím zážitkem jsem se docela slušně otrkal a jelikož jsem se nemusel nikomu obhajovat, vždyť je to jen kamarádka jednací podle vlastní vůle a uvážení, zdárně jsem se připravoval na věci příští. Jak jsem totiž správně předpokládal, krytí látky tak transparentní, že stejně bylo všechno vidět, nezůstalo na Markétině hrudníčku ani o chvilku déle, než bylo nezbytně nutné. Upřímně měla spíše můj obdiv, že si neodložila svršek už na prašné cestě poli a kolem lesa do cíle naší výpravy. Pomalu jsem ale ještě nezačal ani veslovat podél břehu poměrně rozlehlého rybníka obrostlého rákosím a dalším rostlinstvem kam až oko dohlédlo a už jsem ji měl před sebou na špici pramice tak, jak ji Pánbůh stvořil.

„Ta pramice je kamarádova“, svěřila se mi, když jsem pomocí předaného klíčku odemykal zámek a odstraňoval řetěz, poutající ji ke břehu. „Má tady kousek chatu, a kromě jiného je tady nádherné ptactvo“, osvětlila mi konečně, proč se sebou vláčela s foťákem s pořádným teleskopem, který byl zdaleka jejím nejcennějším majetkem. Zmíněné dělo jí za nedlouho houpalo zavěšené kolem krku a ona, jak slavný lovec Pampallini, cílila do stromů, křoví a houští a pořizovala snímek za snímkem. Já mezitím neuspěchaně vesloval podél břehu a jelikož jinde stejně nebylo nic zásadního k pozorování, mohl jsem se plně soustředit na Tuli. Na její tvář schovanou za objektivem, které proto o to více nyní dominovaly husté, nepoddajné, zkroucené havraní vlasy. Na fakt, že šperky ji nejspíš odpuzovaly, ale o to více měla různých šňůrek a všelijak spletených a zbarvených provázků. Na rytmický, pravidelný dech, který jí působivě zvedal ploché bříško a byl patrný i na drobnějších, nicméně jednoznačně nepřehlédnutelných ňadrech. Dvou polokoulí, ze kterých vystupovaly dva symetrické bodce s výraznými dvorci v kaskádách barvu měnící kůže jak nějaké miniaturní pyramidy. A především pak na její odhalený klín, kterého by si nejspíš musel všimnout i slepý. A to proto, že jednak byla nezpochybnitelně přírodní, a hlavně místo sedu dávala přednost podřepu či kleku na dně lodice s koleny tak široce od sebe, jak jen to bylo na šířku možné. S nadsázkou, kromě toho, že nebylo pochyb, že je silně vzrušená a uvolněná, jsem s postupem času byl schopný pojmenovat každý její černý, zkroucený chloupek jménem. Výsledkem tak logicky bylo, že i když nad vodní hladinou povlával lehký, svěživý větřík, byl jsem zakrátko durch. Ležérní, pobavenou otázku „Ty si neodložíš?“, kterou mě zničehonic počastovala, zuřivě mačkajíc spouští s objektivem zacíleným na mě, jsem i proto už nějakou dobu upřímně očekával. A měl tak předem vyřešeno, co s tím.

Dostal přes hlavu k tělu přilepené tričko, v té době moderní materiály v zásadě ještě nedorazily, byl předpokládaný oříšek, který dokázal člun působivě rozhoupat a v Tuli vybudit upřímný smích. Využil jsem jejího příkladně hanebného chování a dobře naložen jsem jí pokáral – „Ty chceš, abych nepokračoval, že?“.

„Naopak“, odtušila nedotčena. „Miluji ptáčky“, doplnila s úsměvem od ucha k uchu a v očekávání okamžitě schovala tvář za objektiv a jela další sadu fotek.

Přístroj zaměřený na faunu a flóru a soustředěně na moji maličkost jsou dvě úplně odlišné věci. A ukázalo se, že na tuto eventualitu jsem nebyl nějak připraven. Fištróna jsem zase zapomněl někde doma nebo na cestě. Tudíž bylo třeba řešit a přemýšlet, vzít si čas na rozmyšlenou tím, že jsem opět uchopil vesla a poposunul nás zase o kousek dál, dokud Tuli nepřestala fotit a nezačala si mě měřit zase jen svým zvídavým zrakem.

Ha, to je ono. Když ty tak, tak já to zkusím taky. A s touto myšlenkou jsem sáhnul do batůžku a vylovit mobil. Relativně ještě předpotopní nestvůru, ale nějaké fotografie to už zvládlo. Přestože jsem se s teleobjektivem proti sobě nemohl měřit a vždy jsem se považoval za prachbídného fotografa, který rozmazal i kteroukoliv fotku z automatu, odhodlaně jsem upřel přístroj na Tuli a zvěnčil si pro sebe její nahotu.

Nijak to s ní nehnulo. S úsměvem zase schovala tvář a učinila pár dalších fotek bez sebemenší snahy zaujmout byť o trošičku decentnější pózu.

„Ale nebudeš to bez souhlasu nikde dávat, že ne?“, ozvalo se však zpoza přístroje zlehka.

Ha, tak že by nějaká hranice přece jen existovala?

„A ty?“, kontroloval jsem protiúderem.

„Samozřejmě, že ne“, ujistila mě upřímně bez meškání.

„V každém případě ale nerada cokoliv mažu“, otupila vzápětí sílu toho ujištění.

Po krátké úvaze jsem dospěl k tomu, že tohle je docela dobrý základ pro případná další vyjednávání, abych se jejím přičiněním nikdy nechtěně nestal hvězdou virtuálního prostoru, a protože mě to přece jen lákalo, no jo no, jsem chlívák, exbicionista a tak, a taky jsem cítil, že bylo spravedlivější dopřát jí stejný divadlo, jaké poskytovala ona mě, a chtěl jsem jí udělat radost, odložil jsem mobil na chvíli stranou, abych se mohl zbavit šortek, a pokusil se na Tuli zapůsobit sílou svojí erekce. Dle toho, v jaké kadenci se ozývalo cvakání a kam všude cílil objektiv, se mi to zcela jistě podařilo na výbornou.

Pak už mi to ale fakt nedalo a položil jsem otázku, kterou jsem již dlouho měl na jazyku – „Jak moc jsme tady exponovaní?“.

Další vlna širokého úsměvu a pobaveného pohledu. Nicméně jí to přimělo přestat děla mraky snímků do rodinného alba, u kterého bych byl v ten moment raději, kdyby nikdy nevzniklo, a protože jsem ji snad nikdy neslyšel vědomě zalhat, byla upřímnost sama i tentokrát.

„Neboj, není to tak hrozné“, odtušila. „Je to soukromý rybník“, začala a já se v duchu začal nepokrytě slavit. „Samozřejmě se zákaz vstupu nedodržuje“, otupila okamžitě mé nadšení, „ale na rybáře jsou tu háklivý, takže ti už se naučili tady tomu vyhýbat“, bod pro nás, „sem tam sem ale zajdou nějací místní, u kterých se to toleruje, zaplavat“, hmmm, „nebo to výjimečně risknou i turisti“, dejme tomu, „a milence odtud bez jasné kampaně nikdy nevyženeš“, uzavřela to.

Bleskově jsem v duchu vážil šance vidět vůbec někoho, být viděn, či někoho vidět, a vycházelo mi to docela příznivě. Na Václaváku jsme rozhodně nebyli a že by tady mohl zastavit autobus japonských turistů se také nezdálo příliš pravděpodobné. I pod tíhou toho, jak jsme na sebe tady my dva pokukovali každý ze své strany loďky jsem se však musel ještě otázat – „A co čumilové?“.

Tuli se rozesmála naplno.

„Nevím o nikom, kdo by byl větší než já“, děla, jakmile dostala smích pod kontrolu, a výmluvně zachřestila foťákem.

To mě úplně neuklidnilo, ale další chuť to nějak řešit jsem už fakt neměl. C'est la vie – to je život. A osud. Bude to tak, jak to má být. Znovu jsem se proto chopil vesel.

Tuli udělala ještě další sérii záběrů, než byla spokojena s dosavadními výsledky svého honu, aby pak neuspěchaně schovala fotoaparát zpátky do brašny a konečně se posadila na svoji lavici čelem ke mně. Zapřena do boků loďky za sebou se zaklonila, zavřela oči a nastavila slunci čelo i tvář, stehna mírně od sebe.

Nehrozilo, že by se moje erekce chtěla v nejbližší době rozhodnout jít na procházku. Ani si nemusela prsty dělat dobře. Stejně na ní bylo poznat, že hlavu nemá vyprázdněnou, a naopak o něčem konkrétním sní. O něčem veskrze erotickém, smyslném a příjemném. Například o hlavě mezi svými stehny.

Ani jsem se nerozhlížel kolem, zda je či není někdo skutečně nablízku. Okolní břeh a les za ním společně s nadšeným cvrlikáním ptáčků evokovaly, že by to tady mohl být ráj jen pro nás dva. Proto jsem jednal.

Nezměnila pozici ani neotevřela oči, přestože zvuk do lodi pokládaných vesel a rozhoupání pramice, když jsem se opatrně dostával na čtyři a do vhodné pozice, abych se mohl přisát do míst, kde jsem předpokládal její klitoris, ji musely upozornit na to, že se něco děje a bude dít. Rozšiřující se úsměv, který se jí rozléval po rtech mě ubezpečil o tom, že plně důvěřuje mým dobrým, či zlým úmyslům. Přeberte si to sami. Zachytil jsem pak od ní jenom zastřené „Hmmm“, uvolnění a zvednutí nohou vzhůru a do stran, aby mé hlavě uvolnila prostor ve svých tříslech.

Nespěchal jsem. Ani jsem si to vlastně netroufnul, abych příliš nenarušoval stabilitu člunu a nenechal jeho houpavý pohyb na vlnkách převzít otěže děje. Spíše jsem Tuli jen tak stále a opakovaně ochutnával. Snažil se co nejzpůsobileji trefit špičkou jazyka na to nejlepší místo. Ověřoval si, zda reaguje stejně na co možné úplně stejné podněty. I tak mi bylo krásnou odměnou její „Ach, bože“ a rázem výrazně zrychlený dech a tep, když se jednotlivé faktory u ní krásně zkoncentrovaly do silnějšího prožitku. Přestal jsem a sledoval prudký vlny jejího bříška, oduševnělou tvář, pootevřená ústa, zavřené oči, ňadra dmoucí.

Střelila po mě pohledem. Na chvíli jsme se vsáli jeden druhému do očí.

„Prosím, udělej mě“, nebylo jí líno ani hanba požádat.

Takové prosbě nešlo odolat. A protože jsem zjevně trefil správnou strunu, když jsem jednal impulzivně a vrhnul se na ní jak na čerstvě naservírovaný kaviár a snažil se ji sníst s podobným gustem, tak přestože jsem neměl v úmyslu se této ofenzívy držet nadlouho, možnost vrátit se k jemnějším tónům jsem už nedostal. Oproti ránu Tuli zoufale zalapala po dechu, roztřásla se jak osika, sevřela mi hlavu mezi svými stehny a se slyšitelným výdechem pustila svůj orgasmus do světa. Ke cvrlikajícím ptákům, šumění listů a zvukům vlnek narážejících do boku a dna člunu se nakrátko přidaly podmanivé tóny ženy, která rozháněla euforii z právě dosaženého vrcholu.

Když jsem dostal šanci se vyprostit, sedl jsem si před ni na paty, hřebem dlaně a jazykem si čistil ústa od jejích sekretů a se zadumáním ji pozoroval. Zároveň jsem se marně snažil vyřešit dilema, jak si ji hned teď pěkně vzít, aby to nebyl vrcholný eskamotérský zážitek, který by nemusel dobře dopadnout. Aniž bych se nějak dobíral k řešení, pomáhal jsem si přitom ruční prací na svém kvalitně vyztuženém údu dobře si vědom toho, jak mi škube v koulích.

Tuli na mě konečně hodila soustředěný pohled a co jsem tak hádal, začala rychle řešit stejný problém, nejspíše s úzkými, nepohodlnými čluny, volně se pohupujícími ve vlnách s většími zkušenostmi než já. Navíc znala místo, takže přišlo rychlá rekognoskace toho, kde se v našem driftu nyní nacházíme, a již následovala nadšená reakce, ukázání rukou a pokyn „Tady za tím ohybem se dá pohodlně dostat na břeh!“.

Byli jsme tam v pár minutách. Člun přivázán ke kmeni, Tuli na zádech v trávě, otevřenou náručí, rozevřeným klínem a nohama ve vzduchu mě volající k sobě.

Zabodl jsem ho do ní bez cukrbliků. Nutnost se s ní spojit hrála jednoznačně prim. Teprve když jsem byl hluboko v ní a cítil, jak kolem mého nástroje pulzuje její těsná kundička a ona sama mě k sobě tiskne, jak kdyby se mnou chtěla splynout v jedno, jsem si dovolil se zastavit a bytelněji se v ní uhnízdiv, začali jsme se s požitkem líbat. A s tím pomalu, neuspěchaně šukat.

Nejprve jen přes pohyb boků. Zaklesnuti do sebe tak, že jsem se v ní prakticky nehýbal. O to více jsme ale hýbali sebou. I tak vzrušení rostlo, kulminovalo. Cítil jsem jasně ty tlaky. Ty signály, že se hromadí napětí. Že když se nic nezmění, časem se to převalí přes hranu, a budu to muset pustit do ní, aniž bych ji dostal, byť o něco blíže, ke kýženému konci. A tak jsme intuitivně brzy změnili polohu boků, více jsem se nad ni pověsil, a kopuloval ji v dlouhých tazích, které se přirozeně zrychlovaly, když zároveň nabíraly na hloubce a síle. Neměl jsem v úmyslu na ni čekat, byl jsem v tu chvíli přece jen sobec, takže jsem jen doufal, že to případně stihne, nebo aspoň začne signalizovat, že se přibližuje i ona k vysněnému cíli, dokud budu mít šanci se ještě zabrzdit.

Protože jsem v tu dobu byl ještě mladý, nevybouřený, bylo jen dobře, že jsem neměl tolik přeplněné koule. I s nedávným odložením jsme byli jeden pro druhého tak noví, čerství, neobroušení, že dlouhá milování přišla až později, a v našich prvních milováních četnost převažovala nad délkou prožitků. Tam na tom malém prostoru to nebylo jinak, příliš mě svírala vevnitř, příliš jsem byl na ni natěšený, že nebyla síla to kontrolovat a ona o to ostatně ani trochu neusilovala. Až na závěr. Těsně ke konci, kdy to zjevně přišlo i na ni a kdy mě dokázala ještě trochu posunout, abych to nepatrně o pár dalších přírazů prodloužil.

Pustil jsem to do ní v totální křeči, fungující jen na principu pudů. Pulzující úd do ní v salvách vháněl dávku za dávkou a my se jeden druhého snažili v objetí rozmačkat, než to konečně přešlo. Začalo se to rozhánět.

Uspokojeni jsem ji zavalil. Celou váhou ji zalehl.

Spustil se drobný smích. Přišly něžné polibky.

Mé boky odemkla teprve, když příroda byla neúprosná a já uvadal natolik, že jsem se v ní již nemohl udržet. V mých očích pak okamžitě vzrostla, když jsem po přetočení zjistil, jak nepohodlné je ležet v tam tom porostu. Dlouho jsme to proto neprotahovali a hnáni i časem jsme se brzy vydali zpět, abychom beze spěchu stíhali zpáteční vlak.

Zda nás tam někdo viděl, těžko říct. Jistý jsem si byl jenom tím, že jsme tam nebyli úplně sami. Nicméně na dvojici, která se na druhém břehu dost daleko od nás věnovala nejspíše stejným nepřístojnostem, jak my s Tuli před nějakými 15 minutami, mě musela upozornit ona, čímž potvrdila jak znalost místa, tak značný pozorovací talent, který svědčil o jejích voyeurských vlohách. Já na tu vzdálenost toho ani po přesných instrukcích, kam koukat, toho stejně moc nerozpoznal, Tuli však trvala na tom, že holá zadnice nahoře je přece jasně patrná, stejně jaké tělo pod ní. A chlapík, kterého jsme zahlídli krátce po opuštění člunu na kotvišti, byl dle Tuli místní, známý tramp.

Nebyli jsme tam zdaleka naposledy. Ještě v tom roce i v letech příštích. A i když ne vždy to bylo spojené se sexuálními radovánkami, ty rozhodně převažovaly. Ať již tam, nebo na cestách tam i zpět.