Jitka 19

Ráno bylo pomalé, teplé a ospalé.
Ležely jsme nahé pod peřinou těsně přitisknuté k sobě, Jitka schoulená v mém náručí s hlavou položenou na mém hrudníku. Venku za okny bylo ještě šero a byt byl úplně tichý.
Cítila jsem její dech na své kůži.
A pak její rty.
Nejdřív jen lehký polibek na prso. Potom druhý. Pomalejší.
Okamžitě jsem se zachvěla.
„Mhm…“ pousmála se ospale. „Pořád strašně citlivá.“
Moje prsa se za poslední měsíce změnila víc, než jsem čekala. Už nebyla jen lehce nateklá jako na začátku HRT. Byla skutečně ženská — měkčí, plnější, citlivá téměř neustále. A bradavky reagovaly na každý dotek tak intenzivně, až mě to někdy samotnou překvapovalo.
Jitka tím byla fascinovaná.
Přitiskla se blíž a začala si s nimi hrát pomalu a trpělivě, jako by přesně věděla, jak mě dostat do stavu, kdy přestanu normálně myslet. Když mě pak jemně vzala do úst a začala pomalu sát, prudce jsem vydechla a prsty jí zajela do vlasů.
„Bože… Jituš…“
Jen spokojeně zamručela proti mojí kůži.
Vlny horka se mi rozlévaly celým tělem. Nebylo to už jen soustředěné do jednoho místa jako dřív. HRT změnila moje prožívání úplně. Vzrušení bylo rozlité všude — v prsou, podbřišku, v každém nervu pod kůží.
A moje erekce…
Byla slabší než kdysi. Poslední týdny se objevovala méně, někdy jen částečně, někdy skoro vůbec. Dřív by mě to možná vyděsilo. Teď ne.
Protože moje tělo začínalo reagovat jinak.
Více ženským způsobem. Celým tělem.
Jitka zvedla hlavu a podívala se na mě tím tmavým, hladovým pohledem.
„Líbí se mi, jak se měníš,“ zašeptala.
Pak si lehla na záda a přitáhla si mě k sobě.
„Teď ty.“
Usmála jsem se a pomalu sklonila hlavu k jejím prsům. I její tělo bylo poslední týdny citlivější — hormony těhotenství se začínaly pomalu ozývat. Když jsem ji políbila kolem bradavky a lehce ji vzala do úst, okamžitě se prohnula.
„Ah… Petro…“
Prsty se mi zaryla do ramen.
Začala dýchat rychleji téměř okamžitě. A čím déle jsem si s ní hrála, tím silněji reagovala. Třela se o moje stehno pod peřinou, boky se jí mimoděk pohybovaly a její vzdechy byly čím dál rozechvělejší.
„Nepřestávej… prosím…“
Nikdy by mě nenapadlo, jak intenzivní to může být.
Jak se naše těla dokážou úplně ztratit jen v dotecích, polibcích a vzájemném sání prsou.
Jitka se pak znovu přitiskla ke mně a začala mi oplácet totéž — pomalu, hladověji než předtím. Naše nohy byly propletené pod peřinou, kůže klouzala po kůži a celý pokoj byl plný jen tichých vzdechů a přerývaného dechu.
Když přišlo vyvrcholení, překvapilo nás obě.
Ne prudké. Spíš hluboké a vlnivé. Rozlévající se celým tělem od hrudníku dolů, zatímco jsme se držely v objetí a třásly se jedna proti druhé.
Jitka se po chvíli rozesmála tím rozechvělým, nevěřícným smíchem.
„Tak dobře…“ vydechla. „Tohle jsem fakt nečekala.“
Ležela pak na mém hrudníku, prsty líně hladila moje změklé tělo pod peřinou a jemně se pousmála.
„A víš co?“ zamumlala ospale.
„Hm?“
Políbila mě na citlivé prso.
„Miluju úplně každou změnu, kterou s tebou prožívám.“
Ještě dlouho po tom společném rozechvělém probuzení jsme zůstaly schoulené pod peřinou.
Jitka ležela na mém hrudníku, prsty líně kreslila kruhy kolem mých prsou a občas se jen spokojeně usmála sama pro sebe. Její vlasy mě šimraly na kůži a já cítila její pomalý dech i teplo těla přitisknutého k mému.
„Mhm…“ zamumlala ospale. „Myslím, že jsem na tvých prsou závislá.“
Rozesmála jsem se tiše a pohladila ji po zádech.
„Ty jsi závislá na celé mně.“
„To taky.“
Zvedla hlavu a chvíli si mě jen prohlížela. Ten pohled byl pokaždé stejný — plný obdivu, něhy a trochu fascinace nad tím, jak se moje tělo dál mění.
Prsa už byla viditelně ženská i bez oblečení. Když jsem ležela na zádech, jemně se rozlévala do stran a bradavky byly větší a citlivější než dřív. A moje erekce… ta se poslední dobou objevovala méně a méně spontánně.
Jitka po tom ale nikdy nevypadala zklamaně.
Naopak.
Položila dlaň níž na moje břicho a jemně mě pohladila.
„Víš, co je zvláštní?“ zašeptala.
„Co?“
„Že tě teď vnímám ještě víc ženskou než na začátku.“
Cítila jsem, jak se mi stáhlo hrdlo emocemi.
Jitka se pousmála a políbila mě znovu na prso, tentokrát jen něžně.
„A přitom jsi pořád úplně ty.“
Objala jsem ji kolem pasu a přitáhla si ji nahoru k sobě do dlouhého ospalého polibku. Její tělo bylo poslední týdny také jiné — citlivější, měkčí, prsa reagovala téměř okamžitě na každý dotek. Těhotenství se zatím teprve rozbíhalo, ale obě jsme cítily, že se něco mění.
„Myslíš, že bude holka nebo kluk?“ zamumlala pak Jitka s hlavou položenou vedle mojí.
„Ty už plánuješ jména, viď?“
Zasmála se provinile.
„Možná trochu.“
Pak vzala moji ruku a položila si ji na podbřišek.
Na chvíli jsme jen mlčky ležely v ranním světle, nahé pod peřinou, zamilované a úplně ztracené v představě života, který jsme spolu začínaly budovat.