Nebezpečně krásná

Jel jsem na jednu svatbu známého a upřímně jsem tam původně vůbec nechtěl být. Znáš to oblek, nucený small talk, lidi, co se po deseti panácích tváří jako nejlepší kamarádi. Říkal jsem si, že tam vydržím chvíli, pogratuluju a zmizím.

Jenže pak přišla ona.

Nevím, jestli to byly ty tmavě vínové šaty, co jí dokonale obepínaly postavu, nebo ten výraz, co měla ve tváři. Působila sebevědomě, ale zároveň měla v očích něco nebezpečně hravého. Přesně ten typ ženy, kvůli které chlap zapomene, co chtěl ještě před pěti minutama dělat.

Poprvé jsem si jí všiml u baru. Smála se něčemu s kamarádkou a pak se na chvíli podívala přímo na mě. Jen krátce. Ale úplně přesně víš, když pohled trvá o sekundu déle, než by měl.

A od tý chvíle jsem byl ztracenej.

Snažil jsem se tvářit v pohodě, bavit se s lidma kolem, ale stejně jsem ji očima pořád hledal. Jednou tančila, podruhý seděla venku na terase se skleničkou vína. A pokaždý, když jsem kolem ní prošel, jsem cítil ten zvláštní tlak v hrudi. Takový to napětí před něčím, co ještě nezačalo, ale oba víte, že začne.

Asi po hodině jsem vyšel ven před sál, trochu se nadechnout. No a samozřejmě tam stála taky.

Opřená o zábradlí, vlasy lehce rozfoukaný větrem, v ruce sklenička.

„Ty ses dneska rozhodl mě sledovat?“ usmála se, aniž by se otočila.

Musel jsem se zasmát. „Spíš mám pocit, že ty se objevuješ všude, kde jsem já.“

Podívala se na mě tím stylem, co člověku kompletně rozhodí koncentraci.

„A vadí ti to?“

Došel jsem blíž. Tak blízko, že jsem cítil její parfém. Sladkej, pomalej, návykovej.

„Právě že vůbec.“

Na chvíli bylo ticho. Jen hudba tlumeně hrála ze sálu a někde v dálce se někdo hlasitě smál. Ale mezi náma to bylo najednou úplně jiný. Těžší. Intenzivnější.

Pak si lehce skousla ret a podívala se mi do očí.

A mně došlo, že z týhle svatby si nejspíš nebudu pamatovat novomanžele.Chcete pokračování?😊