Na pokec ...

Bylo to takové klasické, kdy se chováte nenuceně, společensky, ale tělo stejně volá o pozornost. Mohla se jakkoli snažit být zdrženlivá, ale chtěla to, potřebovala. Mě navíc zajímalo, jaká bude reakce na nečekaný nástup. Takže zatímco mi chystala nějakou osvěžující šťávu z Aloe vera, zadumaně jsem ji pozoroval a vážil pro a proti. No ale tak co. Snad se vymezí, kdybych se hrubě mýlil.
Legíny i s kalhotkami se jí ocitly u kolenou tak náhle, že sklenice v její ruce byla ráda, že neskončila na střepy na lince, ale pouze roztřískla větší část svého obsahu na zmíněnou plochu dříve, než nad ní zase získala plnou kontrolu. Mrcha jedna klouzavá, že. Hnutím osudu i nezbytností získat stabilitu po útoku zezadu tak rychle skončila oběma předloktími na desce, v předklonu, v celkově překvapeném výrazu.
„Co blbneš …“, vydechla maně, na více ale nenašla dalších slov a já bytelně cítil, jak je její dírka ochotně rozevírá a stahuje kolem mého sondujícího prstu a nedočkavě čeká na to, co se bude dít dál. Mojí reakcí tak bylo přitlačení, opakování pohybů, projíždění mezi jejími stydkými pysky, dráždění palcem rozetky a pozorování, jak rychle přechází ze stavu sucho přes vláhu do mokra.
Zklamalo mě, že si nejspíše nevšimla, že jsem k ní dorazil na ostro. Ale neuniklo jí, že i při víceméně civilní konverzaci a neškodných tématech, jak se kdo má, co nového, co zvířectvo a tak, mám vpředu slušnou bouli, kterýžto fakt jsem vyšperkoval tím, že jsem se neváhal viditelně upravit zajetím dovnitř pod pásek riflí. Z toho časem vyplynul její zbabělý úprk do připojené kuchyně pod záminkou nabídnout mi osvěžení. A aktuální stav, kdy jsem marně čekal, jestli dneska přijdou klasické opatrnostní výmluvy, že by nás sousedi skrz okna bez záclon mohli z protějších domů vidět.
Dal jsem jí ještě malou šanci se vymezit. Nechat rozum přemoci tu velkou potřebu, kterou měla. Její reakcí na prodlevu, ve které jsem si svlékal tričko, rozepínal pásek, rozevíral poklopec a spouštěl rifle k zemi byl uspěchaný pohyb rukou po vlastních nohách, aby dostala kusy prádla, které jí znemožňovaly se šířeji rozkročit, dolů ke kotníkům pro získání větší volnosti. Odložil jsem proto další věci stranou, rovnou se k ní natlačil a promptně hledal vstup.
Ochotně se kolem mě rozestoupila. Vtáhla mě do sebe. Soustředěným, klidným tlakem jsem se proto záhy ocitl hluboko uvnitř ní. Nadoraz. Chycení za ramena. Nápřah. Příraz. Zatnutí svalů, jak jsem se snažil dostal hlouběji, přestože jsem v ní už vězel až po koule. Chvění svalů, ona vytvářela protitah navalená na desku. Pár dalších tvrdých přírazů, až se nádobí a další serepetičky, které tam měla, otřásaly. To vše beze slov. Byl čas popojít dál.
Zbavil jsem se riflí a ji legín a kalhotek. Poctivě zásobil její macatou prdel slušnou porcí ran, aby snad nezapomněla, kde je její místo a že jí budu šukat bez milosti, dokud to již nebudu schopen vevnitř déle držet.
Vnikl jsem pod její volnou halenku. Nespokojeně zamručel, když jsem poučen předchozím vizuálním vjemem našel její velké kozy ukryté za doma zbytečnou a nesmyslnou podprsenkou. Nevím, proč pořád měla pocit, že musí zachovávat zdánlivé dekorum, když na ní jinak nijak zvlášť nikdy nebazírovala. Za trest jsem jí je poměrně surově zmáčkl, aby mi odměnou bylo její slastné vydechnutí a snaha spojit naše tělo v jedno, jak proaktivně reagovala na moje přitažení si ji medvědím úchopem přes obě polokoule k sobě. Ještě pod tričkem jsem jí je osvobodil. Vyzkoušel prsty tuhost bradavek. Plnost výplně, kdy i skoro k padesátce gravitace sice vítězila, ale minimálně o deset let méně by jí hádal každý.
Hnal jsem jí před sebou ke gauči spokojen, že se nás nesnaží navigovat do bezpečí ložnice, kam přece jen nebylo tolik vidět, jak do velikého obýváků s balkonem kolem dokola. Potěšen tím, jak vzorně zaklekla na okraj, zapřela se do horní hrany a vystrčila zadek dozadu a do vzduchu. Nemusel jsem proto dlouho hledat správnou výšku a polohu a již jsem ji šukal v neuspěchaných, plynulých tazích, kdy boky narážely na boky až to pleskalo a můj rozhoupaný pytel jí fackoval do třísel. Podobně jako moje pravačka sázela ranou za ranou na její velikou, bílou prdel, kterou rychle barvila do něžné rudé. Věděl jsem, že to tak má ráda, takže jsem jí směle popoháněl jak nějaký žokej svého plnokrevníka.
Abych ale nebyl takový pes, ocenil jsem jak krásu dosaženého zbarvení, tak i lačnost, se kterou na mě pomrkával její análek, a časem pro změnu přidal ke kopulaci jeho penetraci svým palcem. Ochotně a lačně ho přijala. Sevřela se kolem něj. Vtáhla si ho dovnitř.
Pár minut jsem si ji takto bral, než jsem začal cítit, že to na mě začíná jít. Ale já s ní ještě nebyl hotov. Vyklouznul jsem proto ven, bleskově si dřepnul a přisál se ústy mezi její rozevřená stehna. Ochutnal její kundičku, poškádlil i její zadeček. Dlouho jsem se tam ale nezdržoval, věděl jsem, že tímto způsobem u ní orgasmus nehrozí. Proto jsem se brzy vydrápal nohama na gauč vedle jejích boků a nekompromisně si to zamířil do jejího zadku.
Bez problémů jsem plynule vniknul dovnitř nesetkavše se s pražádným odporem, a tak, jak to měla ráda, jsem jí ho dobýval tvrdě, v rychlé kadenci, drže si ji zezadu pod bradou, navalený na její záda. Šukal jsem jí s jednoznačným záměrem, který se i přes krátkou pauzu na odpočinek v pár minutách dostavil a já se s krátkým zaúpěním vykropil její zadnici poctivou porcí nátěru.
Vystřídali jsme se v koupelně. A protože odpoledne pokročilo zatím jen málo a nebylo kam spěchat, přivítal jsem její návrat již rozvalený na posteli v ložnici, s opět ztopořeným pérem v dlani.
„Pojď a připomeň mi, jak pěkně umíš kouřit“, poučil jsem ji, že dnešní šichta zdaleka neskončila a pak uvolněně sledoval, jak se činí se rty obalenými kolem mého ptáka, zatímco jsem se probíral jejími krátkými, do ruda zbarvenými vlasy.