Zlatý déšť u lesního pramene.

Cesta ke kyselce se vinula jako úzký had podél zurčícího potoka. Z obou stran se nad námi tyčily hustě zalesněné kopce, které do údolí nepustily ani závan větru. Ten den panovalo úmorné, těžké horko. Vzduch se doslova lepil na kůži a my s přítelkyní toužili po jediném – schovat se ve stínu lesa a najít aspoň trochu chladu. Naším skrytým plánem navíc bylo nafotit nové, odvážné album pro naši oblíbenou komunitu na Amateri.cz.
Když auto konečně zastavilo na opuštěném lesním parkovišti u pramene, byla tam jen maminka s malým dítětem. Abychom si zkrátili čekání, vzal jsem prázdné lahve a šel napřed načepovat kyselku. Během těch pár minut se ale obloha prudce zatáhla. Mezi stromy zlověstně zahřmělo a vzduch ztěžkl blížící se bouřkou. Maminka s dítětem rychle nasedla do auta a odjela. V tu chvíli se nebe otevřelo a spustil se naprostý slejvák.
Skočil jsem zpátky do auta, kde už na mě čekala přítelkyně. Kapky deště bubnovaly do střechy jako zběsilé a uvnitř vozu začalo strmě stoupat erotické napětí. Dusné teplo a vůně jejího parfému dělaly své. V tom ji přepadlo čůrání. Podívala se na mě s šibalským úsměvem, pootevřela dveře spolujezdce a dřepla si hned vedle prahu auta. Sledoval jsem, jak si šaty vyhrnula nahoru. Ten pohled mě okamžitě rozpálil. Pohotově jsem vytáhl mobil, naklonil se přes její sedadlo a začal mačkat spoušť. Dívala se mi do očí, usmívala se a já slyšel zvuk jejího vodopádu.
Největší průtrž mračen přešla stejně rychle, jako přišla. Už jen jemně poprchalo. Vzduch byl čistý, nasycený ozonem a touhou. „Svlékni si ty šaty a jdi doprostřed parkoviště,“ zašeptal jsem. Pohlédla na mě s obavou v očích. „Tady? Co když někdo pojede?“ zdráhala se, ale v hlase jí vibrovalo vzrušení. Strach z odhalení byl tou nejlepší předehrou. „To by bylo jedině dobře,“ odvětil jsem.
Nakonec zvítězila její touha ukázat se. Shodila lehké letní šaty na sedadlo a vystoupila z auta úplně nahá. Její bělostná kůže kontrastovala s tmavým lesem. Zpočátku se choulila, zakrývala si rukama klín a ňadra, ale s každým dalším cvaknutím mého mobilu ztrácela zábrany. Začala se mi nastavovat. Vystavovala své křivky dešťovým kapkám, prohýbala se v pase a na rtech se jí objevil svůdný úsměv.
„Běž do potoka,“ pobídl jsem ji. Opatrně snesla své bosé nohy k hladině. Voda byla ledová, až hlasitě vyjekla. Jakmile si však na ten chlad zvykla, ztratila veškerý stud. Nahá a divoká se procházela korytem potoka jako vodní nymfa. Voda jí sahala po kotníky a stříkala na její stehna. Došla až k samotnému prameni kyselky, kde se opřela o kamennou zídku a nechala mě zachytit její mokré, vzrušené tělo z těch nejlepších úhlů.
Pak se vrátila do potoka. Já jsem vyběhl na starý dřevěný mostek, abych měl dokonalý výhled shora. Přítelkyně pomalu podlézala lávku přímo pode mnou. Zvedla ke mně své oči, olízla si mokré rty a s potutelným úsměvem zavolala: „Hlavně mě nepočůrej!“
Do té vteřiny mě to vůbec nenapadlo. Ale v tu chvíli mi to došlo. Ona to takhle dělá vždycky. Podsouvá mi ty nejzvrhlejší myšlenky, aby ona zůstala tou „slušnou a donucenou“, zatímco já budu ten zvrhlík, co si s ní dělá, co chce.
Ta představa mě okamžitě dovedla k šílenství. „Měla jsi mě poslechnout a zůstat v autě,“ zasmál jsem se drsně. Škubnutím jsem si stáhl bermudy. Myšlenka na to, že dělám něco tak zakázaného na veřejném místě, mě hnala dopředu. Moje horká pýcha se uvolnila. Zlatý déšť začal v oblouku padat dolů z mostku přímo na ni.
Přítelkyně vykřikla, jak ji zasáhl teplý proud. Nezavřela oči, naopak se dívala přímo na mě. Pramínky mé horké tekutiny jí stékaly po bradě, krku, mísily se s kapkami deště na jejích ňadrech a klouzaly dolů po břiše až do ledové vody potoka. Byl to neuvěřitelný kontrast – chladná příroda a naše horké, živočišné hříšné tajemství. Naštěstí stála v proudu, takže se hned pod lávkou mohla dokonale opláchnout.
Když vylezla ven, sedla si na kamennou zídku, aby oschla. V tu chvíli mraky definitivně ustoupily a vykouzlilo se ostré letní slunce. Její tělo se lesklo, bradavky měla chladem a vzrušením úplně tvrdé. Pokračoval jsem ve focení, naprosto pohlcen její krásou a tou atmosférou.
Byli jsme oba tak mimo realitu, že jsme přeslechli šlapání do pedálů a šustění pneumatik. Cyklista se objevil na parkovišti tak náhle, že byl sotva pár metrů od nás, než jsme si ho všimli. Přítelkyně s leknutím vyskočila a kvapně přes sebe přehodila šaty, které ale víc ukazovaly, než skrývaly.
Muž na kole zastavil u pramene. Podíval se na mě, pak na moji zmatenou, zadýchanou přítelkyni s bradavkami rýsujícími se pod látkou. Na tváři se mu usadil spiklenecký, chlapský úsměv. Moc dobře věděl, co se tu před vteřinou dělo. Vzduch byl tím sexem doslova cítit.
„V tomhle horku je holt potřeba pořádné osvěžení, co?“ mrkl na nás spiklenecky. Načepoval si ledovou kyselku do lahve, ještě jednou si pohledem změřil její siluetu, sedl na kolo a zmizel v lese.
Srdce nám bušilo až v krku. To riziko, že nás chytil cizí chlap, zafungovalo jako blesk. Jakmile cyklista zmizel, přítelkyně ze sebe šaty zase shodila. V očích jí plála čistá nadrženost. „Ty jsi takovej zvrhlík,“ zašeptala a přitáhla si mě za tričko k sobě.
Chytil jsem ji za ruku a odvedl k dřevěnému posezení s ohništěm. Vzrušení z risku nás úplně ovládlo. Přítelkyně bez váhání vylezla již zase úplně nahá na masivní dřevěný stůl a sedla si na samotný kraj. S pohledem upřeným do mých očí roztáhla stehna dokořán a nabídla mi svůj klín. Posadil jsem se na lavici přímo pod ni, hlavu zabořil mezi její teplá, vlhká stehna a začal ji dychtivě lízat. Moje rty a jazyk pracovaly v divokém rytmu, zatímco ona tichoučce sténala a prsty mi vjížděla do vlasů.
Byli jsme v nejlepším, když ticho lesa prořízl zvuk motoru. Okamžitě jsme ztuhli. Kousek od nás zastavila dodávka. Přítelkyně bleskově hodila na sebe šaty, ale vzrušení bylo silnější než strach. Šaty sice zakrývaly její klín shora, ale nohy nechala pod látkou schválně roztažené dokořán.
Z dodávky vystoupil muž, vzal do rukou prázdné nádoby na vodu a vydal se k pramenu kyselky. Jakmile se k nám otočil zády, využil jsem situace. Znovu jsem se k ní přitiskl a pod šaty ji začal dráždit prstem. Přítelkyně se napjatě dívala směrem k prameni a sledovala každý pohyb muže, který si zrovna natáčel minerálku. Ten kontrast nebezpečí a kluzké touhy ji doháněl k šílenství.
V jeden okamžik se ke mně naklonila a horkým dechem mi zašeptala do ucha: „Strč mi tam ruku... celou.“
Srdce se mi rozbušilo. Hrozně moc se mi líbí, jak si teď dokáže sama říct, co přesně chce a co ji vzrušuje. Ještě před pár měsíci by toho přitom nebyla vůbec schopná. Ta proměna v odvážnou ženu mě neskutečně rajcovala. Nejdříve jsem jí do rozpáleného a mokrého vnitřku vsunul dva prsty, pak tři a nakonec rovnou čtyři. Seděl jsem tak, abych svými zády dokonale kryl výhled a chránil naše tajemství před zvídavými pohledy muže u pramene.
„Vyndej je,“ poručila tiše po chvíli. Poslechl jsem a prsty vystřídal rychlou stimulací jejího naběhlého poštěváku.
V tu chvíli to v ní definitivně prasklo. Úplně ztratila sebekontrolu, zajela si do klína vlastními prsty a začala se divoce ukájet sama. Trvalo to jen okamžik, snad jedinou vteřinu. Celé její tělo se napjalo a já na svých stehnech a rukou ucítil dopadat teplé, silné krůpěje. Došlo k silnému squirtu. Bylo to vůbec poprvé v našem vztahu, co se jí něco takového povedlo. Pro mě to byl naprosto nepopsatelný a hluboký erotický zážitek.
V tu chvíli už se ale od pramene blížil muž z dodávky. Muselo mu být hned jasné, co tam na stole děláme – vzduch byl plný erotického napětí, oba jsme byli zadýchaní a přítelkyně měla ještě skelný pohled po orgasmu. S odjezdem navíc vůbec nespěchal. Naopak. Otevřel kufr, začal si v autě zdlouhavě uklízet věci a mezitím po nás bez ustání pokukoval.
Nenechali jsme se rozhodit a užívali si ten pocit vítězství a vzrušení z právě prožitého vrcholu. Nakonec i řidič dodávky nasedl a odjel. Naše těla sice pomalu chladla, ale touha v nás hořela dál. Upravili jsme se, nasedli do auta a s mobilem plným žhavých záběrů jsme se vydali k druhému cíli naší dnešní cesty.
A celý tenhle hříšný zážitek z lesního pramene vám už brzy, hned jak probereme ty nejlepší kousky, dodám i s kompletní fotodokumentací!