Trénink / Riven Vale

Voda v olympijském bazénu byla hladká jako sklo. Celý aquapark už hodinu zel prázdnotou, velká zářivková světla byla zhasnutá a prostor osvětlovaly jen modravé podvodní reflektory, které na vysokém stropě vytvářely líné, tekuté odlesky.

Klára se odrazila od stěny a vyrazila dopředu čistým, rychlým kraulem. Voda byla její živel, její únik. Od té doby, co jí zánět v rameni stopnul závodní sezónu, to tady pro ni bylo vězení. Přes den musela jako plavčík snášet řev děcek, zápach smažených hranolků a hlavně... jeho.

Při pomyšlení na Adama udělala ostřejší záběr. Ten kluk byl definicí arogantního blbce. Šéf ho vzal na brigádu jen proto, že měl postavu antického boha a v červených šortkách přitahoval do areálu davy holek. Všechny ty mladé holky kolem něj dělaly vlny, div po něm neházelý mokrý kalhotky. O první pomoci přitom věděl kulové, o vodě věděl prdlajs, jen vystavoval to své vysportované tělo. Celý den posedával na vysoké židli se slunečními brýlemi na nose, předváděl vysekané břišáky a tvářil se, že mu patří svět. Klára, která brala disciplínu a vodu s absolutním respektem, ho od první minuty upřímně nenáviděla.

Doplavala na konec dráhy, ladně udělala kotoučovou obrátku a chtěla vyrazit zpátky, když v tom se tichem haly rozlehlo hlasité, bezohledné PRÁSK.

Někdo skočil z můstku ukázkového placáka. Voda vystříkla vysoko do vzduchu a narušila dokonalou hladinu. Klára se okamžitě vynořila, chytila se rukama okraje bazénu a naštvaně si strhla plavecké brýle na čelo. Z vody kousek od ní se vynořila mokrá hlava. Adam si rukou sčísnul tmavé vlasy dozadu, otřel si obličej a podíval se na ni. Bez brýlí a bez toho svého věčného úškrnu vypadaní v tom modrém pološeru jinak. Ostřeji. Chladná voda stékala po jeho širokých ramenech a hrudníku.

„Co tady sakra děláš?!“ vyjela po něm Klára a v ozvěně haly její hlas zněl ostře. „Mám se šéfem domluvený soukromý trénink. Všichni už mají být dávno pryč!“

Adam se líně chytil stejného okraje bazénu, jen o dva metry vedle ní. „Klídek, šampiónko,“ prohodil tím svým medovým, sebevědomým hlasem. „Starýho Frantu dole v suterénu u filtrů to netrápí. Přinesl jsem mu vychlazený pivo, tak mě sem pustil. Bazén je dost velkej pro oba, ne?“

„Pro tebe a tvoje ego ne,“ procedila mezi zuby, vztek v ní bublal. „Celý den se jenom flákáš, lidi ti skáčou na hlavu, ignoruješ předpisy a teď mi ještě lezeš do mýho jedinýho volnýho času. Jsi prostě neschopnej, povrchní panák, Adame.“ Adam přestal mluvit. Jeho pohled zvážněl. Pomalu, s naprostým klidem, udělal ve vodě dva záběry a přiblížil se k ní tak blízko, že cítila teplo, které z jeho těla sálalo navzdory chladné vodě.

„Neschopnej?“ zopakoval tiše. Chytil se okraje bazénu těsně vedle jejích rukou, čímž ji efektivně uvěznil mezi svými pažemi. „Myslíš si, že jsi něco víc, Kláro? Protože máš medaile? Jsi tak strašně upjatá, že ti úplně uniká život. Pořád mě jenom komanduješ a sleduješ každej můj krok. Myslíš si, jak mě nenávidíš... ale celou dobu mě očima svlékáš.“

„To není pravda!“ vyhrkla, ale hlas se jí poprvé zradil a jemně přeskočil. Její dlaně vystřelily k jeho hrudi, aby ho odtlačily. Jenže místo toho, aby zatlačila, její prsty uvízly na jeho tvrdých, mokrých svalech. Kůže na kůži. Pod vodou ucítila, jak divoce a rychle mu buší srdce. Nebyl tak klidný, jak hrál.

„Ale je,“ zašeptal Adam. Jeho pohled sklouzl na její rty.

Napětí mezi nimi, budované týdny plné ignorování, rýpání a schválností, v tu vteřinu dosáhlo bodu varu – a pak explodovalo. Klára už nestačila nic říct. Adam se naklonil a políbil ji. Nebyl to žádný jemný polibek, byla to dravá, drsná srážka dvou těl plná nahromaděné frustrace. Klára ze sebe vydala tiché zaúpění, ale místo toho, aby se vytrhla, ji zaplavila vlna nekompromisního žáru. Chytila ho oběma rukama za mokré vlasy a polibek mu vrátila se stejnou divokostí. Chutnal po chlóru a čisté touze. Voda v bazénu kolem nich divoce vířila. Adam ji chytil za boky a jedním silným pohybem ji vysadil z vody nahoru, na drsný, protiskluzový okraj bazénu. Klára těžce oddechovala, stehna měla roztavená od chladného vzduchu haly, ale uvnitř celá hořela. Adam se vyhoupl za ní a klekl si mezi její kolena. Mokrá, elastická látka jejího jednodílného sportovního úboru se lepila na kůži a poddávala se jen těžce. Adam jí stáhl ramínka a s její pomocí jí plavky stáhl přes boky, zatímco si druhou rukou bleskově rozvázal šňůrku u svých červených plavčíkovských šortek a jedním tahem je i s boxerkami shodil ke kolenům.

Ten spěch a tření mokré látky jim oběma jen přidávali na šílenství. Pod vodním odleskem se objevil jeho naprosto kamenný, obří penis, který se v tom chladném vzduchu touhou až třásl. Klára se na něj podívala a úplně se jí zatajil dech.

Adam ústy okamžitě našel její krk, kde divoce pulzovala krev. Klára zaklonila hlavu, prsty zaryla do jeho zad a z hrdla se jí vydral hlasitý povzdech, který se v ozvěně rozlehl po celé prázdné plovárně. Svou rukou sjela mezi jeho stehna, pevně obemkla jeho rozžhavený penis těsně u kořene a pocítila, jak moc je tvrdý a pulzující. Kontrast chladného vzduchu na její kůži a jeho žhavého klína ji málem odpálil. „Musíme... musíme potichu,“ vydechla chraplavě.

V tu chvíli Adamova ruka sjela pod její klín. Jeho prsty okamžitě nahmataly její horkou, neuvěřitelně mokrou a kluzkou buchtičku. Úplně se jí zatajil dech. Byla dokonale připravená, její žhavé nitro úplně teklo touhou, jak ji prsty prozkoumával. „Zapomeň na pravidla,“ zamunlal Adam těsně u jejích rtů.

Chytil ji pevně za boky, nadzvedl ji a bez váhání se do ní jedním hlubokým, brutálně pevným pohybem vnořil. Jeho kamenný úd do ní vjel až po samý kořen.

„Ahhh...“ vyklouzlo z Kláry tlumené zaúpení a zuby se mu zakousla do ramene, aby utlumila výkřik čisté slasti. Spojení studeného vzduchu, tvrdé podlahy pod ní a jeho neuvěřitelně horkého, obrovského penisu uvnitř jejího žhavého nitra ji totálně ochromilo.

Adam neztrácel čas. Záměrně nikam nespěchal a začal do ní najíždět v rychlém, tvrdém a hlubokém rytmu. Zvuky jejich mokrých těl, horkého tření kůže o kůži a tlusté zamlasknutí při každém jeho plném přírazu rezonovaly celým prázdným prostorem. Klára ho obmotala nohama kolem pasu, úplně odevzdaná té horké vlně v rozkroku, která ji začínala totálně ovládat. Začala se pod ním nervózně vrtět. Svaly se jí třásly a sotva udržovala balanc na okraji, zatímco on ji svými silnými přírazy doslova přirážel k zemi.

Byl to brutální tlak, kombinace drsného sexu a ozvěny prázdné haly je hnala k šílenství. Byli na pokraji vyvrcholení, stačilo jedno pevnější přitisknutí.

„Už... už budu, Adame!“ vyrazila ze sebe chraplavě.

„Jen do toho, šampiónko,“ zašeptal smyslně a jeho penis v ní kmital s neuvěřitelnou intenzitou a rychlostí.

Gradace byla divoká a zlomila ji během několika málo vteřin. Klára ucítila, jak se jí stahuje celé tělo. S hlasitým, hrdelním zařváním prožila masivní orgasmus, její vnitřní svaly kolem něj divoce a pevně pulzovaly v silných vlnách, což Adama okamžitě odpálilo. S temným zaryčením se do ní opřel naposledy, zabořil svůj penis celou délkou hluboko do ní a s hlasitým zasténáním do ní začal zběsile stříkat. Jeho horké, husté semene do ní vystřelilo v neuvěřitelně silných dávkách dopředu. Celé její nitro bylo během vteřiny kompletně zaplavené proudy jeho semene. Jeho boky ji nepustily, dokud ze sebe nevypumpoval i tu poslední kapku přímo do ní.

Když to skončilo, Adam se z ní pomalu vytáhl. Odtáhl se, bleskově si vytáhl mokré šortky zpět do pasu a posbíral své věci. Když odcházel, byl to sice zase ten klidný, trochu arogantní kluk, ale zmatený spěch, s jakým mizel, ho prozrazoval. Klára tam chvíli zůstala ležet, naprosto omámená, v šoku a s bušícím srdcem, než se zvedla a začala si zmateně natahovat mokré plavky zpět na tělo. Hlavu měla v celkovém zkratu.

Druhý den ráno pálilo slunce už od osmi. Brány aquaparku se otevřely a dovnitř se začaly valit první stovky lidí.

Klára stála ve svých klasických červených plavkách u dětského bazénu, na krku píšťalku, a s naprosto profesionálním, neutrálním výrazem sledovala hladinu. Kolem prošel Adam. Na nose měl zase ty své zrcadlové sluneční brýle, v ruce držel síť na čištění hladiny a ty stejné holky v řadě na tobogán se po něm otočily, div si nevykloubily krk.

Když procházel kolem Kláry, ani jeden z nich nezpomalil. Klára se dál dívala před sebe. Jenže v momentě, kdy byli těsně vedle sebe, Adam neznatelně sklonil brýle, mrkl na ni a koutek úst se mu zkroutil do onoho známého úškrnu. Klára jen mírně polkla, na vteřinu se jí zrychlil tep a na tváři se jí objevil pomalý, neskutečně šťastný a tajemný úsměv.

Oba moc dobře věděli, že dnešní zavíračka bude hodně dlouhá.

KONEC