Ateliér

Dnes by ani psa ven nevyhnal, opakovala si křečovitě držící deštník oběma rukama. Hustě pršelo a ona přesto úmyslně vystoupila raději o jeden blok dříve. Tady by to někde mělo být, s nadějí si povzdychla, když se blížila k jedné z vilek zasazených do zeleně na okraji městského parku.
Stála u vchodové brány, číslo popisné sedělo. Hlavou se jí honily myšlenky. Spousta myšlenek.
Podívala se vzhůru do druhého patra, v jednom z oken se svítilo.

Zkontrolovala ještě mobil. Žádný vzkaz. Baterie ukazovala posledních 7 procent. Ale ne! Chtěla si telefon nabít, ještě než opustí dům, ale úplně na to zapomněla. Nebylo se čemu divit. Zdržela se dnes v práci a poté chvátala rychle domů. Odpolední dopravní chaos ji moc nepřál, město již bylo plné aut, a přestože se její Cruiser obratně proplétal bočními ulicemi, domů dorazila s půlhodinovým zpožděním. Sotva se stihla připravit, když ji zapípal telefon se zprávou, že objednané taxi právě dorazilo.

Stála tam nyní, v dešti, na vysokých podpatcích, a její pohled směřoval opět do druhého patra. Podzimní sychravé počasí, kdy večerní teploty klesaly skoro až k nule, nikdy neměla ráda. Nyní však zimu skoro nevnímala. Ba naopak. Její tělo spaloval vnitřní žár.

Nikdy nic podobného ještě neudělala, cítila vnitřní nejistotu, ovšem zvýšená hladina vzrušení z neznámého ji nedovolovala přemýšlet racionálně. Natáhla ruku až ke zvonku, její pečlivě nalakovaný ukazováček se však zastavil těsně před dotykovým spínačem. Poslední možnost se obrátit a zamířit zpět domů.
Kapky z okraje deštníku padaly na její předloktí. Zavřela oči a jemně kousla se do spodního rtu.

Zazvonila.

Chvíli se nic nedělo, ale poté se ozval bzučák, díky kterému otevřela bránu. Prošla branou a po schodech pomalu stoupala ke dveřím vilky. Ještě, než stačila přečíst cedulku na dveřích, dveře se otevřely a vevnitř stál mladý vyšší sympatický muž. Jeho milý úsměv ji zbavil nejistoty.
„Zuzana“?
„Ahoj. Ano, bingo!“, oplatila mu i ona jeho úsměv.
„Ahoj. Marián. A promiň, že jsem tě nechal chvíli dole čekat, ještě mám nahoře něco rozdělaného, pojď dál“, a políbil ji letmo na tvář. Krásně voněl. Jeho oblíbený Zadig & Voltaire opět nezklamal.

Zuzana byla mladá žena kolem třiceti let. Blond, štíhlá, vyšší postavy, krásné pevné prsa. Jeden z těch typů, po které se každý muž (a nejedna žena) ohlédne. To, jak působila na ostatní, nikdy neřešila, jejím veškerým štěstím a zdrojem energie byly jejich dvě malé děti a její milovaný muž. S Honzou nedávno oslavili již desáté výročí svatby a Zuzana se nikdy necítila spokojenější než nyní.

Honza bude mít příští měsíc narozeniny, takže Zuzana v posledních týdnech přemýšlela o vhodném dárku. Věděla, že Honzu vzrušuje její nahé ženské dokonalé tělo. Často ji to i dokazoval, kolikrát ani nestačila zavřít za sebou dveře, když se vrátila z práce, a ošukal ji rovnou v předsíni. Oba erotiku a sex milovali, takže nafotit umělecké akty se jí jevil jako dost zajímavý nápad.
Zuzana nechtěla nic nechat náhodě a během pracovní pauzy občas prohlížela weby doporučených fotografů. Neměla zcela jasnou představu, jak by fotky měly vypadat, až ji zaujalo portfolio aktů od Mariána. Marián byl profesionální fotograf, původem z Bratislavy. Jeho bývalá žena byla z Čech, po rozvodu pak Marián pracoval několik let v Barceloně, ale před rokem se vrátil. To moře turistů už ho začínalo štvát.
Vyměnili si tedy pár emailů a domluvili se na schůzce. Dnes. V 19 hodin u něj v ateliéru…

Ateliér se nacházel ve druhém patře pod střechou, vzdušný a poměrně prostorný. V rohu ateliéru byla umístěna pohodlná pohovka. Před ním na konferenčním stolku byly pohozeny černobílé fotografie s akty.
„Posaď se, Zuzi. Můžu nabídnout něco k pití? Sklenici Chardonnay ?“
Zuzana nesměle přikývla a Marián se na chvíli vzdálil. Opět zkontrolovala telefon. Žádná zpráva. Zbývalo posledních 6% baterie.
Marián se mezitím vrátil se 3 sklenicemi a láhví bílého vína. V tu chvíli se ozval domovní zvonek.
„Hned jsem zpět“.
Marián seběhnul do přízemí, aby otevřel. Zuzana uslyšela smích a ženský hlas a do ateliéru za chvíli vstoupila vysoká smyslná hnědovláska s dlouhými vlasy. Těsné černé šaty jí kopírovaly její nádherné křivky.

„Holky, asi bych vás měl seznámit! Takže tohle je Radka, moje přítelkyně … a zde Zuzana“.
Obě ženy si podaly ruce a políbily. Zuzana vnímala letmý dotek jejich vlasů.
Poté se všichni posadili.

Někde hluboko uvnitř Zuzana ucítila příjemné mravenčení.
Jako kdyby tušila, že dnešní večer bude pro ni dlouho nezapomenutelný…
----------------------------------------------------------
KONEC (první části)