Hřbitovní přízrak

Už tam není. Někdy si nejsem jistá,jestli vůbec kdy byla nebo šlo jen o výplod mé divoké představivosti, která toužila po něčem zvláštním, něčem unikátním. Někdy se mi o ní dokonce zdá a často si přeji,aby byla zpátky. Jindy zase doufám, že už se nikdy nevrátí tak, aby ten okamžik, který jsme spolu sdílely zůstal jedinečným.
Skrze severní část našeho města vede širokásilnice lemovaná alejemi stromů, několika rychlými občerstveními a hypermarkety. Dokonce je tu i jeden docela laciný hotel. Téměř na konci celého bloku se nachází prastarý hřbitov. Právě ten byl jejím územím. A právě tam jsem ji poprvé spatřila.
Vždycky byla u druhého východu ze hřbitova, dál odlesku města, ve staré části hřbitova s jeho velkými náhrobky a kryptami. Stávala téměř nehybně u silnice, jako by čekala na autobus, který tu ale nikdy nejezdil. Nevím,jak dlouho tam čekala, než jsem si jí všimnula. Ale nemohlo to být moc dlouho. Je totiž těžké nevšimnout si ženy s dlouhými téměř bílými vlasy, bílým obličejem a jednoduchých bílých šatech, jak stojí nehybně u okraje silnice. Nejsem si jistá, kolikrát jsem kolem ní projela, ale můj zájem o ni stoupal každým dnem, až jsem jednoho večera zastavila na parkovišti za hřbitovem. Vystoupila jsem a zamířila k ní. Celou tu dobu jsem měla pocit, že sleduje mě a ne silnici.
Když jsem dorazila až k ní a zadívala se do jejíchočí, roztřásla jsem se a věděla, že ji musím mít.
Její oči měla snad tu nejvíc šedou barvu, jakoujsem kdy viděla. Nebyly prázdné ani plné, chladné ani studené, jednoduše byly takové jiné. Mohla bych strávit mnoho hodin tím, že bych se vám ji pokoušela popsat, ale byly by to jen slova. Docela dlouho jsme na sebe upřeně zíraly. Pokud byla vážně duch a viděla jsem ji jen já, tak na mě musel být zajímavý pohled, jak jsem pevně zírala do prostoru mezi silnicí a hřbitovem, jako bych si nemohla vybrat mezi těmi dvěma světy.
Zvedla malou, porcelánově bílou ruku a ukázala dvaprsty. Sáhla jsem do kapsy a vytáhnula dvě největší bankovky, které jsem u sebe měla. Chvíli na ně jen zírala a pak nepřítomně přikývnula.
Vzala mou volnou ruku a vedla mě na hřbitov. V tuchvíli jsem jí byla přímo zhypnotizovaná a tak jsem nemohla říct, jestli jsou všechny moje smysly v pořádku, ale její kůže mi připadala neuvěřitelně hladká. Necítila jsem žádnou z obvyklých linek či záhybů na ruce. Vedla mě hluboko do prostotu hřbitova, dokud světla ze silnice nevybledla a jediným zvukem byl hřmot občas projíždějících nákladních aut. Díky té tmě a klidu všechno jakoby žhnulo vlastní aurou, zvláště pak ona. Zastavila se,chvíli naslouchala. Nejsem si jistá, co slyšela, ale nakonec jakoby přijala nějaké znamení, se s lehkou otočkou obrátila ke mě.
Přitisknula se ke mě a já i když jsem vnímala jejítělo, cítila jsem jen velmi malou hmotnost.
Políbila mě na rty a já ucítila příjemné teplo.
Otevřela ústa a její jazyk vklouzl do mých. Nevímproč, ale postupně jsem couvala, i když do mě nic netlačilo. Za chvíli jsem cítila, jak se opírám o hladký náhrobek. Teď jsem cítila každičkou její část proti sobě. Dlouze mě políbila a pak pomalu sklouzla s polibkem na mou bradu, dolů po krku, až na prsa. Dokud se na mě dívaly její oči,byla jsem zhypnotizovaná a nevnímala nic dalšího.
Neuvědomila jsem si,že už rozepnula mou halenku apodprsenku mi stáhla dolů. Špičkou jazyka zakroužila v osmičce po mých prsou a ty se přitom jakoby souhlasně zatřásly. Bradavky mi ztuhly jako třešnička na zmrzlinovém poháru. Prohnula jsem se a toužila po tom,aby je vzala do úst celé. Ale ona odmítala. Měla svou vlastní představu. Její ruce sklouzly na mé boky a začaly mě lechtat, její prs vklouzl do mého pupíku a můj smích protrhl ohromující vážnost celé situace.
Rukou vklouzla do mých kalhot a zamířila přímomezi nohy. Ucítila mé chloupky, už celé mokré.
Dvěma prsty do mě snadno vklouzla a já byla jako vohni, když ve mě začaly klouzat. Mé tělo se přitisklo proti chladnému náhrobku,zatímco se moje hlava roztouženě pohupovala. Druhou rukou rozepínala mé kalhoty a jedním tahem mi je i s kalhotkami stáhla dolů. Na krátký okamžik jsem přemýšlela o tom, jestli je smrt studená jako tenhle náhrobní kámen. Jiná nejspíš být ani nemůže, aby vyrovnala všechny ty hřejivé okamžiky života.
Kleknula si na kolena. Ruce držela na mých bocích.
Její oči zíraly do mého klína, jehož chloupky se vměsíčním světle vlhce leskly. Jazykem neomylně vklouzla mezi moje rtíky. Celé mé tělo nadskočilo.
Tohle jsem potřebovala a nestarala jsem se o to,jak dlouho to bude trvat. Její jazyk do mě najednou vklouzl. Byl mokrý, ale přitom neuvěřitelně drsný, takže jsem ani nevěřila, jak hluboko se do mě dostal. Vydechla jsem spokojeně.
A pak to přišlo, explodovala jsem a ona hltavěpolykala všechny mé šťávy. Přímo tady pod hvězdami jsem se svíjela v gejzíru tepla a rozkoše. Celé mé tělo se třáslo. Třásla jsem se dlouho, až jsem padla na zem. Ale ten teplý pocit stále zůstával.
Když jsem se vzpamatovala, zatřásla jsem hlavou,abych potlačila své omámení. Uvědomila jsem si, že jsem ve svém autě a jen kousek od svého domu...