Poprvé s hvězdnou oblohou-SOUTĚŽNÍ

Jedním z nezapomenutelných zážitků tohoto léta se stal zážitek, který se udál na naší túře s 5 přáteli. Jednalo se o túru,která má outdoorový nádech, avsak večer se spí v objektech poblíž a během dne se jde tam, kam se dojde a večer se opět se ubytujeme v plánovaném objektu v okolí(pro případ nouze máme s sebou i dva stany). Takto se tento rituál opakoval 8 dní.
Během čtvrtého večera jsme se v jednom nejmenovaném ubytovacím zařízení respektive v restauraci tohoto objektu setkali se skupinkou osob, která také vyrazila na podobný typ cestování. Bylo jich 7, 5 mužů a 2 slečny. Při večeři jsme prohodili několik slov a všichni jsme se v rámci kolektivu sblížili. Večer po pár drincích jsme tedy naplánovali společnou cestu minimálně pro další den. Ráno, po snídani jsme tedy skupinka čítající 12 lidí vyšli na zříceninu vzdálenou 18km.
Z dvou děvčat z druhé skupiny byla jedna, která mne opravdu zasáhla na první pohled, jmenovala se Petra.
S Petrou jsem se snažil navázat komunikaci již večer při drincích,ale úplně jsem nevěděl,jak na ni, o čem si v rámci kolektivu povídat,aby to nebylo okaté a zase abych zároveň nekazil tematiku a plánování dne.
To se ovšem změnilo během výše zmíněné túry. Během ní jsem mimo jiné zjistil,ze bydlí nedaleko Prahy, že je nezadaná a studuje VŠ. Asi každý pochopí,která z těch části vyzvídaní pro mne byla nejzajímavější a nejpodstatnější :-).
Večer,když jsme došli po celodenním tripu na zříceninu a následně cestou k ubytovacímu objektu jsme se všichni dohodli, ze se po osprchování sejdeme. Šli jsme do hospody,která byla vedle rekreačního střediska a tam zrovna ten večer hrála nejaka country kapela. Bylo to celkem vtipné- my mladí turisti jsme přišli mezi starou gardu na pívo a poslouchat písně nám známé i neznámé.
No což, Spojili jsme 3 stoly k sobě a opět jsme za hudby komunikovali mezi sebou všichni. Očima jsem vždy po čase sjel Petru. Myslel jsem si,jak jsem nenápadný, ale následně do mne drknul Pavel-můj kamarád z naší skupiny a řekl “Vole,čeho se bojíš, celej den s ní klábosíš, tady na ní oči můžeš nechat, tak to zkus, maximálně dostaneš sprchu pivem,nebo facana !”
Řekl jsem mu,ze zatím nic dělat nebudu.
Kapela později začala hrát písně,které jsme znali, takže jsme se již trochu v úsměvu přidali a zpívali našimi falešnými tóny “Buraky, Bendu od Whiskey” a další bomby z hudební knížky, kterou nám půjčovali na hudebce ve škole.
Neustále jsem však Pokukoval po Petře, čehož si všimla i jistá paní, která seděla opodál. A tahle paní zavolala přes celou hospodu na kapelníkY, ať zabrnkají něco pomalého a romantického.
Nemám tušení, co to bylo za píseň. No nicméně to podstatné, ta paní se zvedla, vzala Petru Za ramena, začala jí něco našeptávat do ucha a pak přišla s Petrou za mnou a na mne vyhrkla”Mazej tančit a snaž se, já na Vás oba dohlídnu, jestli umíte tančit, nebo Vás to oba naučím já!”
Tak jsem se tedy dotázal Petry, zda si skutečně přeje tančit, odpověděla,že ano :-)
Šli jsme na parket.. a zde nastal první problém, já dřevo, co neumí tančit a ona, která mi řekla,že navštěvuje 3. Rokem taneční školu. Myslím si,že rajče, které kupujete v obchodě, nebylo v ten moment tak červené,jako já. :-) No nicméně první tanec a komunikace mezi mnou a Petrou proběhla relativně v klidu, už jen protože ta píseň byla opravdu pomalá a stačilo se při ní použit . Paní ovšem po první písni zvolala na kapelníky, ať dají jako další “hit” polku. A to teprve bylo něco, já taneční dřevo jsem šlapal vodu nebo možná zelí a u toho dělal kroky, jak kdybych se chtěl vyhnout Kaluži s bahnem. Petra se mne snažila vést a říkat,kam v daný moment mám šlápnout nebo spis vykročit.. no byla to hrůza, co Vám budu povídat. Paní za námi přišla asi v polovině a řekla nám,že jeden z nás má talent a ten druhy, ze má kůly v nohou, tak jsme se s Petrou zasmáli, podívali se vzájemně do očí a paní mezi námi, tak řekla “tak co Vy dva mládenci,už jste se trochu seznámili ?” Podívali jsme se s Petrou na sebe, oba s takovým šibalským pohledem a paní jsem po pár vteřinách odpověděl že všechno má svůj čas. Ona se nenechala odbýt a řekla,že žijeme tady a teď, tak ať neprohloupíme. Poté se paní otočila a odešla. Opět jsme se s Petrou podívali do svých očí a tak nějak automaticky jsme se z taneční polky k sobě přitulili, ona mi dala svou hlavu na rameno a já si ji k sobě blíže přitiskl. Po písni jsme šli opět za přáteli ke stolu, přičemž jsme oba poslouchali od svých skupinek vtípky na naši adresu :) Dali jsme si další pivo a už jsem to nebyl jen já, kdo házel očko po Petře, naopak i ji jsem si několikrát všiml,kam hledí :-)
Okolo půl 11 kapela zahlásila, že bude poslední píseň na dobrou noc. Neptali se,kdo by chtěl jakou, ale zvolili skvěle. Začala hrát píseň “Máš má ovečko dávno spát”. Při té písni jsem se začal dívat na Petru a ona na mne. Pavel už otevřeně a před skupinou zahlásil “běž za ní Eriksone a neser!” Tak já,opět asi jako rajče červený jsem směřoval k ní, ona s úsměvem a pohozeným obočím mne přijala vedle sebe. Objal jsem ji a začal jsem s ni v bocích tančit. Skupinka moje po písni zahlásila, že jde spát, skupinka Petry ohlásila to samé. Doprovodil jsem tedy Petru k jejímu pokoji. Když jsme přišli před dveře, tak jsme již dal polibek na čelo a popřál ji dobrou noc. Ona na mne po polibku na čelo vyhrkla, že je venku krásná a čistá obloha, jestli ještě nevyrazíme do trávy na “vandráky“ a kochat se hvězdami. Samozřejmě jsem nebyl proti, akorát bylo již chladno, tak jsme se došli převléknout do teplejšího oblečení. Sraz byl za 5 minut u vchodových dveří k pokojům. Vzal jsem s sebou sladké bonbóny, chipsy, chutné pitivo a deku,jelikož ručník jsem měl mokrý po koupeli. Ona přinesla dalekohled a také nějaké dobroty.
Šli jsme najít pěkně otevřené, avšak temné místo na pozorování hvězd. To jsme po pár minutách našli. Deka byla na trávě a my na ní. Povídali jsme si, jedli, drželi se za ruce, kochali se hvězdami. Byla to skvělá noc a i skvělé ráno, kdy už ani měsíc vidět nebyl. Celý večer i ráno uteklo jako voda.. my jsme samozřejmě oka nezamhouřili.
A teď po tomto dlouhém čtení, čekali jste má mé poprvé? Tak to bylo mé poprvé, kdy jsem vzal deku, slečnu, dobroty a skončili jsme u krásné noci i rána v přírodě aniž bych věděl,co na mne muže někde z lesů vyskočit. :-)
A pokud Vás zajímá pokračování tohoto příběhu, mohu Vám říct, že jsme se s Petrou sblížili i více, ale to až po ukončení tripu našich skupinek výletníků :-)
Pokud jsem Vás zklamal tím, že jsem Vás sexuálně nezasvětil, tak se Vám omlouvám!
Na druhou stranu listu, pokud jste dočetli až sem, asi Vás moje povídka zaujala a zajímala ... A ZA TO VÁM DĚKUJI!
Za chyby a nedostatky se Vám předem omlouvám, autokorekce občas udělá svoje a já také nejsem dokonalý(a navíc se mi to nechce číst, jelikož jsem to právě dopsal)!