Vzpomínky na hory

Říkám si, náročná, ale krásná tůra, škoda, že mi dovolená končí takhle brzo odpoledne.Musím však jet domů, abych se aspoň nějakou hodinu prospal a šel zase do pracovního procesu.
Scházím do údolí k chatě, od ní vede stezka ještě níže k parkovišti.Stezka se rozdvojuje. No co, ráno jsem šel pohodlněji po asfaltu, tam nebylo nic zajímavého, tak to zpátky vezmu kousek níže podél potoka, z pohorek se přezuju až u auta. A je tu více stínu, i ta vláha v horkém letním odpoledni přijde vhod, říkám si. Cestička vyšlapaná je, ale moc lidí tudy nechodí, později poznám proč. Několikrát se přechází po kamenech přes potok a o kus dál se musí po kmeni spadlého smrku. Opravdu pro dobrodruhy, kdo ztratí rovnováhu, máchá se po kotníky v bahně. Proklínám se: Sjeď tam, a zbytek jdeš bos, druhé boty máš už jen na cestu. Kupodivu mi to pomohlo. Skupinka mě sledovala a na konci jim pravím: "Máte plus, že nesete s sebou hůlky a ne jako já, tak šťastnou cestu". Když tam jde člověk takhle sám, chce být hovorný.
Jdu si dál a proti mě po chvilce bruneta, samotná, ca. 25-30 let, vysoká, možná o nějaký ten centimetr víc než já, v přiléhavých kalhotách pod kolena měla štíhlé, nikoliv hubené nohy. Málokdo chodil sám, nikdo poblíž a tak jsem pozdravil."Ahoj" odpověděla stejnou mincí a já se zmohl na otázku: "Kudy tudy a proč takhle sama?" Spatřil jsem v jejích čokoládových smutek "Kamarádky blbnou dole u vody, to jsem mohla jít na bazén u nás doma". Moc jsem kladnou reakci nečekal, ale i přesto, jsem se nabídl k doprovodu. K mému úžasu neodmítla. "Proč Ty se tam chceš vrátit" "Já ani ... víš ... ani nevím co chci." " Cestu tam máš krkolomnou, přišel jsem po ní"." "Třeba ve 2 půjde lépe, jak chceš" pronesla. Rozzářil jsem se možná ještě víc jak ona a souhlasil.
Šli jsme jen tak vedle sebe až k mému smrku přes potok. Také neměla nic na podporu, a tak jsme místo museli obejít přes sráz. Pomohl jsem ji nahoru a tehdy se mé ruce poprvé, i když ještě k jinému účelu, dotkly jejího pevného zadečku. Ona skončila nahoře a podala mi své jemné ruce. Ani nevím jak jsem to dokázal, ale vymrštil se za ní jako had. "Děkuji" "Nemáš zač, ani já bych to bez Tebe nedokázala" zalaškoval jsem "Hezky se tlačil ten Tvůj zadeček", ona se jen usmála a dala pusu. Od té doby jsme se vedli za ruce jak 2 hrdličky, jen občas a to kvůli terénu jsme se museli pustit. Mezitím si dávali přestávky na pusu. Pak jsem pravil: "Promiň na chviličku, musím napsat mail", samozřejmě do práce, že si ještě beru volno.
Den uběhl a když se blížil večer, i my se blížili k autu, když to na nás přišlo, zastavili jsme se a hladili a líbali, nejednou mi přejela přes kalhoty až na bouli. I já měl co mačkat, 2 hory, které čekaly zatím zahalené v mracích. Samozřejmě u auta jsem nabídl, že ji k holkám odvezu, že já mám všechno sbaleno a z kempu odjedu už ráno. Budu si muset znovu rozbalit, až přijedeme. Během cesty ztratila ostych už úplně a rozepnula mi zip u kalhot. To bylo znamení odbočit do lesa a zastavit. "Ty jsi začal odpoledne zadečkem, já chci pokračovat, chci ho. Ukaž se jako dobrý milovník, jako průvodci Ti to šlo" "Nevím má drahá, můj malý milovník dlouho zahálel" "Hmm, ale probudila jsem ho spánku, jak vidím".Honila mi ho jako dlouho už nikdo a já myslel, že každou chvíli prasknu. Přetáhl jsem jí vše, co měla , nahoře přes hlavu a na mě se vycenily 2 špičaté hory. Lízal jsem je a občas se vypravil jazyk k ušním lalůčkům a i její rty se dožadovaly svého. Její ruka dole udržovala pozornost, ani moje nebyla pozadu a pomalu osvobozovala její kačenku z titěrné látky a prozkoumávala, čím že se to na mě během předchozího pochodu tak často třela. Osvobodil jsem ho ze sevření její ruky a nasměroval k ústům, protože i já chtěl šmejdit jazykem po její už opravdu vlhké studánce. Nahoře její ústa hrála koncert pro ptáčka, dělala to tak náruživě, že trvalo jen chvilku a ucítil jsem dlouho neznámé škubání. Postříkal jsem ji celý obličej a pečlivě mi ho očistila.I já našel kapesníčky a jemně setřel lepkavou tekutinu."Vždyť jsem Ti povídal, že dlouho nesoptil" "To je v pořádku miláčku, jen jsem se chtěla přesvědčit, zda nekecáš" To mě rozdráždilo ještě víc, rozhrnul jsem prsty její vějířky co to šlo a podnikal výpravy střídavě do jeskyně a na pahorek. Mezitím obživla padlého vojína a ten stál zase v pozoru. Auto moc prostoru k manévrům neskýtalo, avšak nám nedělalo problémy, jako bychom se v něm milovali denně. Nesměroval jsem svého střelce, nejdřív po kraji a pak prudce hluboko do vnitrozemí své "Venuše". Vykřikla blahem, přichytla mi půlky, div je nerozervala a já věděl, co mám dělat. " Teď už vím, co chci" Zmítala se v křečích, což mě rozbláznilo snad až za hranice maxima. Po chvíli jsem ji zaplnil studánku.
Rozjeli jsme se k holkám, já rozbalil stan a strávil ještě noc dovolené navíc. Děvčata šla téhož večera na diskotéku a i my tam zavítali. Chvilku jsme tam tancovali, ale dlouho jsme u tance já s horalkou nezůstali a přesunuli se do stanu. Co jsme tam dělali? No to už byla známá věc.

Škoda, že to byl do určité pasáže jen sen.